Nechci tvrdit, že Miloš Zeman nastávající volby nevyhraje. Vzhledem k tomu, že značné části jeho voličů nevadí, že hned po zvolení zahájil nemilosrdný boj proti polovině národa, která jej nevolila (a kdyby okolnosti dovolily, dle jeho některých poznámek soudě, klidně by to byla válka vyhlazovací), lze soudit, že jim nevadí i leccos jiného. Třeba že chronicky lže a ubližuje lidem. Že občany kdysi při parlamentní debatě o referendu stavěl do role vypitých debilů. Že považuje pracující, kteří vstávají před sedmou, za nenormální lidi. Že má pocit, jakoby stokorunový příspěvek na pobyt v nemocnici byl pro důchodce přehlédnutelný bakšiš… To všechno ve mě vyvolává obavu, že by jeho „fans“ netrápilo ani, kdyby jim znásilňoval a jedl děti. Hlavně, že by mu chutnalo. A oni by mohli prohlásit, že to je přece „jejich prezident“. Však hleďte, jak pěkně mlaská!

Dost možná, že lid dopustí a motyka spustí a budeme ho tam mít i s viceprezidentem Ovčáčkem dál. A že se prodlouží doba čekání na Mynářovu prověrku. Však je to přece všechno jenom taková bžunda, kterou si z nás hradní parta dělá. Mám tuto zemi rád, ale přesto mě znervózňují někteří, kteří ji osidlují. Či právě proto. Nechat toho, eufemisticky zvaného „hlava státu“, takhle sebou neomaleně opovrhovat, připadá mi více lokajské, než je snesitelné i pro hodně po česku vycvičeného slouhu.

Jenomže i když se stane to neštěstí a zvolíte si „zemského škůdce“ znovu, přesto to, co po jeho zvolení přijde, bude také už postzemanovské éra. Mnozí, i jeho oponenti, tvrdí, že Zeman býval inteligentní. Nejsem si tím vůbec jist. Brilantní paměť a obratnost citací ještě na inteligenci nezakládá. Ale, i kdybychom přistoupili na loňské sněhy Zemanových intelektuálních schopností, odkudsi rasantně zní Karel Kryl: „Intelekt, když bez duše, pak podoben je ropuše.“ Nemluvím o podobnosti fyzické, to je věc módních sudích.

Nicméně i ta paměť už zmizela kdesi vlevo dole a z vtipných citací se staly donekonečna opakované rádoby „bonmoty“ dokola přežvýkávané na náměstích. Na každém rynku mele Zeman to samé. Nedávno jsem slyšel v jakémsi pochybném lokále podivného chlápka, který chtěl všechny bavit, a jeho vrcholným vtipem byla reakce na vcelku prostou (a na jeho adresu z pochopitelných důvodů často opakovanou) větu: „Jdi už do pr… le.“ Bonmotista odpovídal stereotypně: „Co bych dělal u vás doma?!“ A pak se řehtal. Mohl by také po zemanovsku pořádat shromáždění po českých a moravských návsích. Před volbami za naše peníze. Mít Zeman alespoň tolik slušnosti, že by prohlásil, že teď, když se láme chleba, a když je tedy ta volební kampaň, bude zem objíždět za své…

Byť by tedy Zeman i volby vyhrál, stejně přijde éra postzemanovská. Osobnost, zcela prožraná sebeláskou, pokroucená nenávistí k těm, kdo s ním nesouhlasí, a nadutá pohrdáním k těm, kdo mu lezou do zadku, nebude samozřejmě schopna řádně vykonávat funkci hlavy státu. Ani tak strašlivě, jak to Zeman činil dosud. Navíc: mezi lidem se tak frivolně říká, že Zeman dál „jede na alkohol“. To by, pravda, bylo pro perspektivu jeho osobnosti a vládnutí bezvýchodné. A pro zemi, jíž vládne, dvojnásob. Ale možná, že by to šlo nějak umotat. Pod českou zástěru se toho skryje.

Problém je ale zásadnější: droga, která je pohonem Zemanova života je daleko ničivější, návykovější a depresivnější než C2H5OH; zdroj energie Miloše Zemana, jeho životní doping, vnitřní bratříček, řídící jeho kroky a dodávající jim intenzitu, je čiré egoistické Zlo. V důsledku pak můžeme citovat Fausta: „Tak rozkmotřil ses násilně s mravem a zákonem;“

Z toho není cesty ven. A proto postzemanovské období bude tak těžké. Těžké v případě, že nebude zvolen. Generální úklid na Hradě, ve státě a v lidech, vysmýčení špíny, jíž jsou tu po Zemanově vládnutí hory, je věru práce hodná Heraklea. Augiášův chlív je proti tomu salón po večírku dívčí školy.

Sotva řešitelné bude srovnat se s postzemanovským obdobím, podaří-li se Zemanovi při tom ještě paralelně na Hrad ještě jednou proklouznout. Nebude škodit tak reálně jako dosud, nebude mít sílu… ale jako fantom napáchá další škody, mystické, v mnohém asi nevratné. Učinil jich už tak dost. Jak budou vypadat, až jeho duch bude bloudit mimo tělo, ale hodně lidu jej stále bude přijímat jako funkční realitu?!

Rozumní politici, politologové a právníci by se měli začít zabývat tím, jak upravit ústavu tak, aby nucený odchod mentálně a fyzicky nemohoucího tvora, tohoto krále Ubu moderních českých dějin, způsobil zemi co nejmenší škody. Abychom v procesu jeho dalšího prezidentského období (či jeho části) nebyli definitivně všude takříkajíc „pro srandu králíkům“: A zejména, aby vnitřní chod země, její myšlení a cítění, nebyly nastaveny dle Zemanova stereotypu. Optimální by ovšem bylo, kdyby ti „nenormální“, kteří v sedm ráno už nespí, a důchodci, kteří si umějí spočítat, co by jim přinesl nemocniční poplatek, vzali rozum do hrsti, a Miloše Zemana ve volbách poslali s vyškoleným plavčíkem povalovat se v člunu na vysočinském kačáku. Mohl by tam „politizírovat“ s pijavkami a škeblemi. To jsou intelektuálně velmi zábavní tvorové. V bonmotech až virtuózní.