A dopadlo to jako vždy. Tak by se dala po cimrmanovsku popsat snaha politiků, do značné míry ovlivněných aktivisty, o návrat našeho zemědělství do dob před desítkami let. Konkrétní příklady vidíme v současné době u snah o členění pozemků, budování různých krajinných prvků a povinné vyčleňování částí pozemků mimo produkci. Co na tom, že ve světě panuje nedostatek potravin. Co na tom, že stav českých, možná i evropských polí není zdaleka v tak katastrofálním stavu, jak se nás snaží někteří jedinci přesvědčit. Ostatně je to jejich práce. Pro svoji činnost potřebují vzbudit co největší obavy. Není žádným tajemstvím, že se aktivistické skupiny, v minulosti vedené vznešenými myšlenkami, profesionalizovaly. A profesionalizace s sebou nese potřebu financování.

Ale zpět ke snaze o řízenou proměnu krajinu. Oku lahodící jistě je, když máme kousek pole, kousek louky, tu a tam stromy, někde mez. Je otázka v jaké míře a hlavně pro jaký účel. Říká se, že jednoduší lidé vidí jen jednoduchá řešení a úprava na úkor druhých je podle nich to pravé ořechové. Dozvídáme se tak, že hustší síť krajinných prvků zajistí lepší hospodaření s vodou, zvýší biodiverzitu, zabrání erozi a spoustu dalších zlepšení. Ovšem chybí tu několik důležitých dopadů. Jedním z nich je, kdo to vlastně má zaplatit. Majitel? Hospodář? Ten, kdo takovou změnu chce?
Přitom přínos nových opatření je minimálně sporný. Můžeme se podívat do okolních zemí, kde mají úplně stejné problémy se suchem, ztrátou biodiverzity, erozí. Někdy dokonce ještě větší. Nehledě na to, že všechny tyto problémy jsou mnohdy zveličovány. Erozí jsou u nás postiženy desítky hektarů polí, ale stále se hovoří o statisících hektarů. Podle údajů ornitologů došlo k poklesu druhů ptáků o jednotky, počtů o jednotky procent, ale operuje se s desítkami procent a hovoří se o masovém vymírání. Snad jen to sucho nás trápí, ale zároveň máme historicky nejnižší průtoky řek na hranicích republiky. Takže rychlým odtokem vody z krajiny to asi nebude.
Nakonec se dospělo k tomu, že to zaplatí ten, kdo má nejslabší pozici, tedy hospodář. Sice se vzletně hovoří o tom, že na veškerá tato opatření dostane dotaci, tedy je dostane zaplacena. Ale již se neříká, že dostane zaplaceno penězi, které dosud sloužily za jinou veřejnou objednávku. Takže dosud hrazená újma se určí jako zákonem daná a peníze za tuto újmu se zaplatí za další újmu. Je to podobné, jako by vám zaměstnavatel řekl, že dosud jste byli v zaměstnání od osmi do šestnácti a dostávali jste mzdu. Nově budete v práci do 18 hodin, dostanete zaplacenu hodinu navíc, ale od osmi do deseti budete pracovat zadarmo. Tak totiž vypadá úhrada nových povinností naložených na zemědělce.
Říká se, že zemědělci jsou jako vrba. I když je ořezáváš, stále obrůstají. Nesmí se ale říznout do kmene, pak nastává problém. A do kmene se už zřejmě řeže. I těmto zbytečným, mnohdy škodlivým snahám se nakonec snaží, přes zjevnou nesmyslnost, přizpůsobit. A narážejí na další problém. Už dostávají výpovědi z pachtů, protože vlastníci nesouhlasí s tím, aby na jejich pozemku vznikl úhor, aby na jejich pozemku vznikl ochranný pás, aby přes jejich pozemek procházela mez. A paradoxně takový přístup mají i státní organizace či obce. Zkrátka podobně jako třeba u větrných elektráren. Všichni je chtějí do doby, než jim mají vyrůst u jejich obce. Stejné je to u půdy. Všichni volají po zemědělství v podobě před sto lety do doby, než se to dotkne jich samotných.