Kolik krav má žaludek?
Jednoduchá odpověď: všechny. Ovšem obráceně už ta jednoduchost neplatí. Značně rozšířený je názor, že kráva má čtyři žaludky. I když jde o takřka normativní názor, není pravdivý. Kráva, stejně jako jiní živočichové, má jeden žaludek. Ovšem v trávicí soustavě má další tři předžaludky, které ji umožňují získávat energii i z potravy, která je třeba pro člověka prakticky nevyužitelná.
Pokud se tedy někdo zeptá, kolik má kráva žaludků, správná odpověď je jeden, označovaný jako sléz. Ten funguje podobně jako ten náš lidský. Tři předcházející se vyvíjejí až v období, kdy tele přechází na rostlinnou stravu. Pozor ale pro některé příznivce čistě rostlinné stravy. U člověka se v žádném případě další žaludky umožňující trávit vlákninu nikdy nevyvinou. Nemáme pro to genetickou výbavu.
Jak vlastně trávení u přežvýkavců, kam skot, potažmo krávy patří, funguje? Nejprve sežere velký objem hmoty, kterou může být čerstvá tráva, seno, v moderním pojetí konzervované krmivo, a spolkne je do bachoru. V něm žije množství bakterií, prvoků a dalších mikroorganismů, které vláknitou stravu natráví. Důležité je, že po nažrání si kráva jde lehnout, což je dáno přirozeným pudem rychle se skrýt před predátory. Po natrávení se hmota vrací do tlamy, kde je mechanicky narušena, málo natrávená hmota jde zpět do bachoru a dostatečně natrávená putuje do čepce. To je vlastně taková čepice na bachoru, kde dochází k dalšímu mechanickému mělnění, odkud se posune dále do knihy. Název tohoto předžaludku pochází z jeho tvaru, podobajícímu se stránkám knih. Odtud se při dalším mělnění část živin vyplavuje do krevního řečiště a zbývající hmota se posune dále do skutečného žaludku – sléze, v níž probíhá další mechanické mělnění a vstřebávání živin.
Tím samozřejmě nechci omlouvat neznalosti nebo nedostatek empatie jednoho z kandidátů na prezidenta. Ovšem platí ono biblické: Hoď kamenem. Zcela vážně si myslím, že stejně nebo podobně by odpověděla řada kritiků, ale i naopak obhájců. O výběru vhodné osoby by měly rozhodovat zcela jiné znalosti a schopnosti. V případě znalosti počtu žaludků u krav nebo jménech planet ve sluneční soustavě jde spíše o utvrzení odpůrců, ale i příznivců v jejich volbě.
Jen tak na okraj. Před časem se tu objevil jiný příspěvek o encyklopedických znalostech a zda je potřebujeme. Na základě této zkušenosti snad i odpůrci „biflování“ uznají, že nějaký základ znalostí potřebujeme. A sami si z nich pak vybereme, které ve svém životě upotřebíme, a které zapomeneme. Abychom pak netvrdili, že Měsíc je planeta nebo že člověk je býložravec.
Pokud se tedy někdo zeptá, kolik má kráva žaludků, správná odpověď je jeden, označovaný jako sléz. Ten funguje podobně jako ten náš lidský. Tři předcházející se vyvíjejí až v období, kdy tele přechází na rostlinnou stravu. Pozor ale pro některé příznivce čistě rostlinné stravy. U člověka se v žádném případě další žaludky umožňující trávit vlákninu nikdy nevyvinou. Nemáme pro to genetickou výbavu.
Jak vlastně trávení u přežvýkavců, kam skot, potažmo krávy patří, funguje? Nejprve sežere velký objem hmoty, kterou může být čerstvá tráva, seno, v moderním pojetí konzervované krmivo, a spolkne je do bachoru. V něm žije množství bakterií, prvoků a dalších mikroorganismů, které vláknitou stravu natráví. Důležité je, že po nažrání si kráva jde lehnout, což je dáno přirozeným pudem rychle se skrýt před predátory. Po natrávení se hmota vrací do tlamy, kde je mechanicky narušena, málo natrávená hmota jde zpět do bachoru a dostatečně natrávená putuje do čepce. To je vlastně taková čepice na bachoru, kde dochází k dalšímu mechanickému mělnění, odkud se posune dále do knihy. Název tohoto předžaludku pochází z jeho tvaru, podobajícímu se stránkám knih. Odtud se při dalším mělnění část živin vyplavuje do krevního řečiště a zbývající hmota se posune dále do skutečného žaludku – sléze, v níž probíhá další mechanické mělnění a vstřebávání živin.
Tím samozřejmě nechci omlouvat neznalosti nebo nedostatek empatie jednoho z kandidátů na prezidenta. Ovšem platí ono biblické: Hoď kamenem. Zcela vážně si myslím, že stejně nebo podobně by odpověděla řada kritiků, ale i naopak obhájců. O výběru vhodné osoby by měly rozhodovat zcela jiné znalosti a schopnosti. V případě znalosti počtu žaludků u krav nebo jménech planet ve sluneční soustavě jde spíše o utvrzení odpůrců, ale i příznivců v jejich volbě.
Jen tak na okraj. Před časem se tu objevil jiný příspěvek o encyklopedických znalostech a zda je potřebujeme. Na základě této zkušenosti snad i odpůrci „biflování“ uznají, že nějaký základ znalostí potřebujeme. A sami si z nich pak vybereme, které ve svém životě upotřebíme, a které zapomeneme. Abychom pak netvrdili, že Měsíc je planeta nebo že člověk je býložravec.