Shodou okolností ten samý den, kdy Řecko zaskočilo svět vyhlášením referenda o přijetí zahraniční pomoci, jsem byl v Bratislavě. Slovenská média byla zděšena, když se ptala: „Co by to znamenalo, kdyby Řekové v referendu pomoc odmítli?“ A ještě zděšeněji se zatvářili nad mou odpovědí: „Nic – to přece není podstatné.“

Opravdu to není podstatné. Irsko v referendu o Lisabonské smlouvě řeklo „Ne“. A Evropa mu dala novou šanci. Irsko se „polepšilo“ a opravilo se na „Ano“. Netrvalo dlouho – a měli jsme tu znovu totéž v bledě modrém v Řecku: Už druhý den Řekové otočili. Žádné referendum nevyhlásí. Že by pochopili, že je to zbytečné? Některé věci jsou prostě už předem rozhodnuty. Některé věci tudíž nejsou tak důležité, jak se na první pohled zdá. To jen média krouží po povrchu a kladou si zbytečné otázky, na které je předem nadiktována „politicky korektní“ odpověď. A zrovínka tak to je i s českým státním rozpočtem. Anebo s predikcí hospodářského růstu.

Domácí média propadala hrůze: Ministerstvo financí (MF) prohlásilo, že čeká příští rok skoro třikrát pomalejší růst, než očekávalo ještě v létě. Jako by to nebylo tak trochu jedno, jaká ona predikce je. (Vážně, nedělám si legraci.) Důležité totiž je, aby stát nehospodařil hůř, než si naplánoval – to proto se predikce dělá. A pokud státu jde o to, aby byl dobrý hospodář (o co jiného by mu mělo jít?), měl by vždy vycházet z pesimistického scénáře. Takže v případě, že predikce nevyjde a realita bude lepší, najde v kase nečekaně víc peněz. A pokud bude realita opravdu tvrdá, najde v kase to, co si naplánoval. Nehrozí nepříjemné překvapení - pouze příjemné.

Prý dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Hm, mně se zdá, že ČR do stejné řeky vstupuje. V říjnu 2008 si tehdejší premiér Mirek Topolánek pozval na konzultaci pár ekonomů (mezi nimi i mě). Zajímal ho ekonomický výhled. Tehdy jsme byli proti státu pesimističtí; čekali jsme, že ekonomika zpomalí. (Realita přitom byla ještě mnohem horší.) Nicméně stát varovný názor ekonomů ignoroval a v rozpočtu počítal s rychlým růstem. A byl z toho průšvih. Už počátkem roku 2009 peníze státu chyběly. Ekonomům sice prognózy tak docela nevyšly, byly proti realitě ještě optimistické, ovšem pořád byly nesrovnatelně lepší než očekávání státu. Kdyby se jich stát držel, vyšlo by nás to mnohem levněji.

A nyní se situace opakuje. Už v létě se zachraňovalo Řecko, USA se zhoršil rating a akcie prudce klesaly. Mohl se snad někdo domnívat, že ekonomika v roce 2012 poroste rychleji než v roce 2011? Ne, žene se na nás smršť. Už 17. srpna jsem napsal článek „Ekonomika ztrácí dech. Nezačíná takto krize?“, kde jsem varoval, že očekávání MF o 2,5% růstu je nerealistické. Teprve až dva a půl měsíce nato MF svou prognózu růstu změnilo. Až o dva a půl měsíce později! Místo 2,5 % v roce 2012 nyní čeká jen 1,0 %. Zdá se to jako dramatická změna? Tak to tedy není. S růstem o 1 % mělo MF počítat už v létě. Nyní by mělo být ještě pesimističtější.

Varování číslo jedna: Predikce stále očekává růžovější vývoj v zahraničí, než jaký bude. Například pro Německo počítá s růstem kolem 1,2 %. Nicméně samy německé ekonomické instituty už počítají s německým růstem jen o 0,8 %. A to přitom v poslední době stále rosteme pomaleji než Německo. Už jen touto triviální optikou by tedy ČR neměla růst dokonce ani o 0,8 %. A kde je pak nějaká rezerva pro dobrého hospodáře?

Druhé varování: Nezaměstnanost by měla v příštím roce podle MF poklesnout. Jenomže jestli ekonomika zpomalí, nezaměstnanost spíš vzroste. To by znamenalo i nižší objem vyplácených mezd a platů. Ale MF počítá s úplným opakem!

Třetí varování: Výhled inflace. Pokud ekonomika neporoste ani o 1,0 %, které očekává ministerstvo, státní pokladně bude chybět víc než 20 miliard Kč. Pokud bude chtít stát naplnit sliby o „dobrém“ hospodaření, bude muset peníze narychlo sehnat. Jak to půjde nejrychleji? Zvýšením DPH. (Jasně, že to je pro ekonomiku další podpásová rána, ale to přeci stát nezajímá.) Nechtěl snad stát 19% sazbu DPH už dávno? Nejdříve to mělo být kvůli důchodové reformě – to mu veřejnost nespolkla. Tak se téhož docílí kvůli krizi. Důvod se vždy najde. Pokud ale dojde ke zvýšení DPH, znamená to růst cen. Jinými slovy, inflace bude vyšší, než MF očekává.

Takže tu máme už řadu varování, že predikce nemusí vyjít. A to jsme ještě nemluvili o vývoji koruny. Považte sami: Například pro čtvrtý kvartál 2011 počítá MF s průměrným kurzem 24,30 CZK/EUR. Dnes máme už více než třetinu kvartálu za sebou a průměr za něj zatím činí 24,88 CZK/EUR. Aby se tedy očekávaný vývoj naplnil, musela by koruna v příštích dnech dramaticky posílit. A to se vzhledem k vývoji ve světě stane hodně těžko. Vlastně je vůbec podivuhodné, proč MF čeká, že koruna bude dlouhodobě posilovat, když bude ekonomika strádat. Spíš k pobavení je pak fakt, že v roce 2014 čeká průměrný kurz 22,90 CZK/EUR – a přitom vzhledem k tomu, co se děje v eurozóně, tu v roce 2014 euro už možná ani nebude. Nezapomínejme, že 74 % Němců už nechce půjčovat Řecku a 51 % Němců chce návrat k marce…

MF sice ve své predikci správně poukazuje na rizika, dokonce nevylučuje ani recesi. Jenomže k čemu to je, když se na ni současně nepřipravuje a čeká, až zahřmí?

Podle premiéra Petra Nečase vláda prý v reakci na novou predikci připraví v příštím roce několik variant úprav rozpočtu. Ke které z nich se nakonec přikloní, rozhodne prý podle něho až v lednu. To je asi takové jako říct, že nevíme, co je za zatáčkou, a proto je zbytečné brzdit předem – zda použít brzdy se rozhodneme až při nárazu do kamionu.


Napsáno 4. listopadu pro server Česká pozice
http://www.ceskapozice.cz/byznys/ekonomika/vlada-si-rozpoctem-opet-koleduje-o-drsny-naraz