Šichtařová: Půjčkou MMF můžeme víc ztratit než získat
Málokdy se nechám vyhecovat; jsem ve své podstatě krotká jak ovečka… Ale když už vás desátý člověk přemlouvá, abyste odpověděli na článek ten a onen zveřejněný na Aktuálně.cz, začne vám to vrtat hlavou. A aspoň si ho přečtete. A když už si ho přečtete – nezbývá vám, než uvést některé věci na pravou míru. A protože nemám na Aktuálně.cz svůj blog, dovoluji si pro jednou vypůjčit „cizí“.
Tak tedy: jak že to je s tou totálně bezpečnou půjčkou pro MMF, která, zdá se, rozděluje zemi na dva znesvářené tábory?
Argument 1: riziko, že bychom o 90 miliard korun, které půjčíme MMF, přišli, je prý téměř nulové, protože MMF je naprosto bezpečná nadnárodní organizace.
Ano, MMF je „naprosto bezpečná nadnárodní organizace“, ale jen do okamžiku, než zbankrotuje. Extrémní doba přináší extrémní scénáře. Fakt, že MMF nezbankrotoval desítky let, neznamená, že nemůže zbankrotovat nyní. Třeba Řecko také nezbankrotovalo už hodně dlouho – a nyní jaksi bankrotuje. Ještě před 2 lety byl státní dluhopis země eurozóny synonymem bezpečnosti – dnes je výnos (tedy riziko) spojené s některými evropskými dluhopisy větší než v případě některých akciových indexů. Riziko bankrotu MMF se navíc v čase a v souvislosti s evropskou dluhovou krizí značně zvyšuje. A to proto, že dluhy jsou stále posouvány na vyšší úrovně:
Podělím se s vámi o malé tajemství. Krize v letech 2008-9 se zrodila hlavně z dluhů. Konkrétně především (i když nejen) z dluhů domácností. Když začaly mít domácnosti problém, protože to tak trochu přehnaly se svými hypotékami, nastoupily banky. Nabraly na sebe hromadu špatných úvěrů. Neboli předlužily se. (A když začaly bankrotovat, byla z toho právě ona krize v letech 2008-9). A protože politici tehdy měli dojem, že krize se jim moc nehodí do předvolebních kampaní, přišli s nápadem, že bankám pomohou státy. Neboli státy převzaly dluhy. A ejhle, v roce 2011 tu najednou máme bankrotující státy. Protože se jaksi předlužily. I zamysleli se politici, kam by se ten dluh ještě dal schovat dál. A napadly je nadnárodní organizace. Má to ale jeden háček. On nám totiž ten dluh, mrška, pořád existuje. A časem pořád bobtná. Takže každý, kdo jej na sebe vezme, začne mít časem problém, protože vždy jen přemýšlí, kde dluh dál zamaskovat, ale nikoliv jak ho splatit. Myslí si snad někdo, že u MMF by se to mělo zastavit? Možná pak ještě budeme jako lidstvo schopni udělat nějaké konsorcium nadnárodních organizací. A pak bum – a přijde konečně Bankrot s velkým B. Ano – právě nyní se riziko bankrotu přesouvá ze státních úrovní na úroveň nadnárodní.
Argument 2: MMF prý nemůže zbankrotovat (a tudíž nám 90 mld. Kč nevrátit), protože to, co MMF půjčí nějaké ohrožené zemi, mu ta ohrožená země zase ráda vrátí. Kdyby to totiž neudělala, ztratila by pověst a tedy možnost financování jakýchkoli svých dalších schodků veřejných financí.
Já si nějak nevšimla, že by Řecko vyloženě toužilo nesplácet své úvěry, a tedy že by si chtělo pošramotit svou pověst. A přesto se to stalo. Dnes není schopné půjčovat si na finančních trzích. Není to z jeho strany dobrovolné – ale prostě to tak je. Tvrzení, že každý MMF peníze vrátí, protože by si jinak pošramotil pověst, je tedy platné jen v okamžiku, kdy zadlužená země ještě má na výběr. Neboli řečeno jinak: my půjčíme MMF, MMF půjčí jihu Evropy – a své peníze pak už nikdy neuvidí. A tudíž je neuvidíme ani my.
A pak: tvrzení, že MMF je takzvaným „přednostním věřitelem“, tedy že když už země je v potížích a nemůže vrátit půjčené peníze každému, pak MMF má přednost a musí být vyplacen jako první, je dost možná mýtem. Co na to říká třeba ČNB? Ta oficiálně prohlásila: „Podle názoru ČNB je postavení MMF jako přednostního věřitele POUZE historicky nastavenou konvencí, jinými slovy zvykovým právem respektovaným členy MMF“.
Argument 3: Pokud nějaká země půjčila své peníze MMF a potřebuje je zpátky, MMF jí je musí hned vrátit.
Fajn, souhlasím, ale jen za předpokladu, že MMF ty peníze bude mít k dispozici. MMF prosím není centrální banka, aby si peníze vytiskl, když je nemá. MMF chce nyní „zachránit“ eurozónu tím, že jí půjčí 200 mld. euro. Ale celá eurozóna bude potřebovat jen během jediného roku refinancovat střednědobé a dlouhodobé dluhopisy za 1,1 bilionu euro. Neboli 200 mld. eur je jako nic pro trvalé řešení. Neboli to nemůže eurozónu zachránit. Neboli dluhová nákaza se bude dál šířit. A jestliže se dluhová nákaza bude dál šířit, pak najednou bude své peníze – původně půjčené MMF - potřebovat zpátky kdekdo. Takže najednou několik zemí může MMF požádat o vrácení půjčených peněz. A v takové situaci je MMF nebude mít.
Protože MMF peníze vlastně nemá už teď. Nejen že dlouhodobě roste nesoulad mezi tím, kolik MMF půjčuje a kolik sám dostává – ale jednoduše kdyby MMF peníze měl, teď by si je nemusel půjčovat od evropských zemí! Neboli až MMF požádáme o vrácení naší půjčky, MMF třeba řekne, že se sice hrozně omlouvá, ale nemůže sloužit…
Argument 4: Dočasné poskytnutí části devizových rezerv ČNB pro MMF není prý dobročinností, ale pojištěním do budoucna.
Pojištění je funkční jen tehdy, pokud věřím, že skoro jistě pojišťovna přežije déle než já. Protože bankrotová karta se nyní přesouvá na nadnárodní úroveň, pojišťovna se stává sama ohroženou.
Argument 5: Půjčkou 90 mld. Kč pro MMF prý nepřijdeme o žádný výnos.
Přijdeme. Zaprvé pokud Česká národní banka poskytne část svých devizových rezerv MMF (konkrétně cca 10 %), přijde o výnos z nich. Jen v roce 2010 celkový výnos devizových rezerv činil 2,48 % (o 1,24 procentního bodu méně než v roce 2009). To znamená, že ušlý výnos - měřeno předchozími lety - bude někde v intervalu 2,5 až 3,7 % neboli 2,3 - 3,3 miliardy Kč každý rok. To sice není vražedně hodně, ale vzpomeňme, že ministerstvo financí je už kvůli takové částce ochotné třeba zvyšovat DPH nebo uvažovat o zmrazení důchodů.
A zadruhé peníze poskytneme MMF v nějaké měně X – patrně v eurech. Pokud následně dojde k jakýmkoliv turbulencím na devizovém trhu, euro může začít velmi prudce oslabovat. MMF nám následně (možná) půjčené peníze vrátí, ale ve stejné měně, v jaké jsme je my poslali do MMF. A mezitím klidně jejich hodnota mohla poklesnout třeba o 50 %. Místo ekvivalentu 90 mld. Kč se nám tak může vrátit třeba jen ekvivalent 45 mld. Kč. Kdyby namísto toho devizové rezervy měla stále pod svým patronátem ČNB, mohla by je v případě potřeby přeskupit – do jiných měn nebo i drahých kovů. A jejich hodnotu tím zachovat.
Argument 6: Půjčka pro MMF prý nezvýší náš veřejný duh.
Ale zvýší – minimálně o ony dvě až tři miliardy za rok na ušlých úrocích. A to ještě nepočítám s možností, že se nám půjčené peníze nemusí vrátit už nikdy.
Argument 7: Devizové rezervy mít doma nepotřebujeme. Klidně je můžeme půjčit MMF, protože co by s nimi ČNB dělala? ČNB totiž stejně nesmí a ani by neměla financovat schodek našich veřejných financí…
Ahá, tak ČNB nesmí a neměla by financovat schodek našich veřejných financí? To se kupodivu shodneme – až na to, že tento argument je jaksi nedotažený.
ČNB sice nesmí financovat schodek veřejných financí doma, ale teď ji vlastně jen nutíme, aby stejně schodek veřejných financí financovala, jenom ne doma, ale v zahraničí. A mimochodem, proč vlastně ČNB nesmí své devizové rezervy použít na to, aby zacálovala děsivý schodek našeho rozpočtu? Protože by se to v podstatě rovnalo vytisknutí nekrytých peněz a vedlo by to k ohromné inflaci. A zemi by to strašlivě uškodilo, vzpomeňme na předválečnou hyperinflaci v Německu.
A co se teď po ČNB chce? Aby svoje peníze, které „nesmí a neměla by použít“ vzala, spolu s dalšími centrálními bankami poslala do MMF, a MMF je zase pošle do oběhu na jihu Evropy na proplacení tamního dluhu. Neboli tyto peníze BUDOU uvolněny do oběhu. A eurozóně to uškodí. Ale pozor – neuškodí to jen těm zemím, jejichž dluh se tímto způsobem dočasně bude financovat – ale uškodí to všem zemím, které platí eurem. Neboli do jámy hyperinflace to strhne i země dosud relativně zdravé.
Argument 8: Zapojením se do programu MMF pro záchranu eurozóny prý můžeme získat snadnější přístup k fondům MMF, až je budeme sami potřebovat.
Hm, ovšem jen za předpokladu, že v té době ještě MMF bude nějaké peníze mít. (Kde by je vzal, když už si v té době nebude mít od koho půjčit?) Ostatně jak můžeme tvrdit, že nám MMF nepůjčí, až to budeme potřebovat? Měl by pak MMF ještě vůbec právo na existenci, když nepomáhá tomu, kdo to potřebuje? Nebo je snad nutno jej „uplácet“, aby pomohl zemi, která je v potížích?
Argument 9: Když půjčíme MMF, zachráníme tím prý eurozónu. Když zachráníme eurozónu, eurozóna poroste rychleji. Když eurozóna proste rychleji, budeme na tom prý profitovat i my.
Nikoliv, 200 miliard euro nemá šanci eurozónu zachránit. Jediné, co se tím docílí, je, že se dluhová agónie bude protahovat, protože dluh bude dále existovat, jen se odsune jeho splacení. Každá země bude šetřit jak o život. Nebude mít na školství, na zdravotnictví, na infrastrukturu… Nebude se rozvíjet. Evropa bude tak moc šetřit a po tak dlouhou dobu, že další desítky let bude čelit agónii. A teprve pak možná zbankrotuje. To nás, myslím, zrovna dvakrát nepotáhne.
Kdybychom naopak předlužené země nezachraňovali, ale nechali je zbankrotovat hned, bylo by to čisté řešení. Přišel by velký třesk, velká recese, ale relativně krátká. Už za pět šest let by tyto země - jak nás to učí historie státních bankrotů – byly schopné vrátit se na finanční trh. A začaly by růst. A to by pak opravdu táhlo i českou ekonomiku.
Nehledě na to, že vážně nevidím souvislost mezi tím, jak ČR hospodářsky roste, platí-li Německo eurem anebo markou.
Argument 10: Nemůžeme přeci půjčku MMF nedat, když jsme byli požádáni, a tím se izolovat od světa…
Víte, co na téma záchrany eura alias půjčky MMF řekla německá Bundesbanka? Doslova řekla, že „rozšíření úvěrové linky pro MMF není pro německé daňové poplatníky zcela bez rizika“ – přeloženo do srozumitelnějšího jazyka, bez rizika není boj o záchranu eura. Zajímavé, že? No a k tomu se ještě Německo nechalo slyšet, že peníze MMF poskytne jen pod podmínkou, že by do MMF přispěly také země jako USA nebo třeba Čína. No a americká centrální banka na to odpověděla, že takového podniku se nebude účastnit ani náhodou, protože je moc rizikový.
Takže nepřispějí-li USA, nepřispěje ani Německo. Nepřispěje-li Německo, klíčová země eurozóny, která vlastně sama s návrhem půjčky pro MMF přišla, nepřispěje nikdo. Tak co tu vlastně ještě řešíme?
Markéta Šichtařová
Děkuji za půjčení blogu
null
Tak tedy: jak že to je s tou totálně bezpečnou půjčkou pro MMF, která, zdá se, rozděluje zemi na dva znesvářené tábory?
Argument 1: riziko, že bychom o 90 miliard korun, které půjčíme MMF, přišli, je prý téměř nulové, protože MMF je naprosto bezpečná nadnárodní organizace.
Ano, MMF je „naprosto bezpečná nadnárodní organizace“, ale jen do okamžiku, než zbankrotuje. Extrémní doba přináší extrémní scénáře. Fakt, že MMF nezbankrotoval desítky let, neznamená, že nemůže zbankrotovat nyní. Třeba Řecko také nezbankrotovalo už hodně dlouho – a nyní jaksi bankrotuje. Ještě před 2 lety byl státní dluhopis země eurozóny synonymem bezpečnosti – dnes je výnos (tedy riziko) spojené s některými evropskými dluhopisy větší než v případě některých akciových indexů. Riziko bankrotu MMF se navíc v čase a v souvislosti s evropskou dluhovou krizí značně zvyšuje. A to proto, že dluhy jsou stále posouvány na vyšší úrovně:
Podělím se s vámi o malé tajemství. Krize v letech 2008-9 se zrodila hlavně z dluhů. Konkrétně především (i když nejen) z dluhů domácností. Když začaly mít domácnosti problém, protože to tak trochu přehnaly se svými hypotékami, nastoupily banky. Nabraly na sebe hromadu špatných úvěrů. Neboli předlužily se. (A když začaly bankrotovat, byla z toho právě ona krize v letech 2008-9). A protože politici tehdy měli dojem, že krize se jim moc nehodí do předvolebních kampaní, přišli s nápadem, že bankám pomohou státy. Neboli státy převzaly dluhy. A ejhle, v roce 2011 tu najednou máme bankrotující státy. Protože se jaksi předlužily. I zamysleli se politici, kam by se ten dluh ještě dal schovat dál. A napadly je nadnárodní organizace. Má to ale jeden háček. On nám totiž ten dluh, mrška, pořád existuje. A časem pořád bobtná. Takže každý, kdo jej na sebe vezme, začne mít časem problém, protože vždy jen přemýšlí, kde dluh dál zamaskovat, ale nikoliv jak ho splatit. Myslí si snad někdo, že u MMF by se to mělo zastavit? Možná pak ještě budeme jako lidstvo schopni udělat nějaké konsorcium nadnárodních organizací. A pak bum – a přijde konečně Bankrot s velkým B. Ano – právě nyní se riziko bankrotu přesouvá ze státních úrovní na úroveň nadnárodní.
Argument 2: MMF prý nemůže zbankrotovat (a tudíž nám 90 mld. Kč nevrátit), protože to, co MMF půjčí nějaké ohrožené zemi, mu ta ohrožená země zase ráda vrátí. Kdyby to totiž neudělala, ztratila by pověst a tedy možnost financování jakýchkoli svých dalších schodků veřejných financí.
Já si nějak nevšimla, že by Řecko vyloženě toužilo nesplácet své úvěry, a tedy že by si chtělo pošramotit svou pověst. A přesto se to stalo. Dnes není schopné půjčovat si na finančních trzích. Není to z jeho strany dobrovolné – ale prostě to tak je. Tvrzení, že každý MMF peníze vrátí, protože by si jinak pošramotil pověst, je tedy platné jen v okamžiku, kdy zadlužená země ještě má na výběr. Neboli řečeno jinak: my půjčíme MMF, MMF půjčí jihu Evropy – a své peníze pak už nikdy neuvidí. A tudíž je neuvidíme ani my.
A pak: tvrzení, že MMF je takzvaným „přednostním věřitelem“, tedy že když už země je v potížích a nemůže vrátit půjčené peníze každému, pak MMF má přednost a musí být vyplacen jako první, je dost možná mýtem. Co na to říká třeba ČNB? Ta oficiálně prohlásila: „Podle názoru ČNB je postavení MMF jako přednostního věřitele POUZE historicky nastavenou konvencí, jinými slovy zvykovým právem respektovaným členy MMF“.
Argument 3: Pokud nějaká země půjčila své peníze MMF a potřebuje je zpátky, MMF jí je musí hned vrátit.
Fajn, souhlasím, ale jen za předpokladu, že MMF ty peníze bude mít k dispozici. MMF prosím není centrální banka, aby si peníze vytiskl, když je nemá. MMF chce nyní „zachránit“ eurozónu tím, že jí půjčí 200 mld. euro. Ale celá eurozóna bude potřebovat jen během jediného roku refinancovat střednědobé a dlouhodobé dluhopisy za 1,1 bilionu euro. Neboli 200 mld. eur je jako nic pro trvalé řešení. Neboli to nemůže eurozónu zachránit. Neboli dluhová nákaza se bude dál šířit. A jestliže se dluhová nákaza bude dál šířit, pak najednou bude své peníze – původně půjčené MMF - potřebovat zpátky kdekdo. Takže najednou několik zemí může MMF požádat o vrácení půjčených peněz. A v takové situaci je MMF nebude mít.
Protože MMF peníze vlastně nemá už teď. Nejen že dlouhodobě roste nesoulad mezi tím, kolik MMF půjčuje a kolik sám dostává – ale jednoduše kdyby MMF peníze měl, teď by si je nemusel půjčovat od evropských zemí! Neboli až MMF požádáme o vrácení naší půjčky, MMF třeba řekne, že se sice hrozně omlouvá, ale nemůže sloužit…
Argument 4: Dočasné poskytnutí části devizových rezerv ČNB pro MMF není prý dobročinností, ale pojištěním do budoucna.
Pojištění je funkční jen tehdy, pokud věřím, že skoro jistě pojišťovna přežije déle než já. Protože bankrotová karta se nyní přesouvá na nadnárodní úroveň, pojišťovna se stává sama ohroženou.
Argument 5: Půjčkou 90 mld. Kč pro MMF prý nepřijdeme o žádný výnos.
Přijdeme. Zaprvé pokud Česká národní banka poskytne část svých devizových rezerv MMF (konkrétně cca 10 %), přijde o výnos z nich. Jen v roce 2010 celkový výnos devizových rezerv činil 2,48 % (o 1,24 procentního bodu méně než v roce 2009). To znamená, že ušlý výnos - měřeno předchozími lety - bude někde v intervalu 2,5 až 3,7 % neboli 2,3 - 3,3 miliardy Kč každý rok. To sice není vražedně hodně, ale vzpomeňme, že ministerstvo financí je už kvůli takové částce ochotné třeba zvyšovat DPH nebo uvažovat o zmrazení důchodů.
A zadruhé peníze poskytneme MMF v nějaké měně X – patrně v eurech. Pokud následně dojde k jakýmkoliv turbulencím na devizovém trhu, euro může začít velmi prudce oslabovat. MMF nám následně (možná) půjčené peníze vrátí, ale ve stejné měně, v jaké jsme je my poslali do MMF. A mezitím klidně jejich hodnota mohla poklesnout třeba o 50 %. Místo ekvivalentu 90 mld. Kč se nám tak může vrátit třeba jen ekvivalent 45 mld. Kč. Kdyby namísto toho devizové rezervy měla stále pod svým patronátem ČNB, mohla by je v případě potřeby přeskupit – do jiných měn nebo i drahých kovů. A jejich hodnotu tím zachovat.
Argument 6: Půjčka pro MMF prý nezvýší náš veřejný duh.
Ale zvýší – minimálně o ony dvě až tři miliardy za rok na ušlých úrocích. A to ještě nepočítám s možností, že se nám půjčené peníze nemusí vrátit už nikdy.
Argument 7: Devizové rezervy mít doma nepotřebujeme. Klidně je můžeme půjčit MMF, protože co by s nimi ČNB dělala? ČNB totiž stejně nesmí a ani by neměla financovat schodek našich veřejných financí…
Ahá, tak ČNB nesmí a neměla by financovat schodek našich veřejných financí? To se kupodivu shodneme – až na to, že tento argument je jaksi nedotažený.
ČNB sice nesmí financovat schodek veřejných financí doma, ale teď ji vlastně jen nutíme, aby stejně schodek veřejných financí financovala, jenom ne doma, ale v zahraničí. A mimochodem, proč vlastně ČNB nesmí své devizové rezervy použít na to, aby zacálovala děsivý schodek našeho rozpočtu? Protože by se to v podstatě rovnalo vytisknutí nekrytých peněz a vedlo by to k ohromné inflaci. A zemi by to strašlivě uškodilo, vzpomeňme na předválečnou hyperinflaci v Německu.
A co se teď po ČNB chce? Aby svoje peníze, které „nesmí a neměla by použít“ vzala, spolu s dalšími centrálními bankami poslala do MMF, a MMF je zase pošle do oběhu na jihu Evropy na proplacení tamního dluhu. Neboli tyto peníze BUDOU uvolněny do oběhu. A eurozóně to uškodí. Ale pozor – neuškodí to jen těm zemím, jejichž dluh se tímto způsobem dočasně bude financovat – ale uškodí to všem zemím, které platí eurem. Neboli do jámy hyperinflace to strhne i země dosud relativně zdravé.
Argument 8: Zapojením se do programu MMF pro záchranu eurozóny prý můžeme získat snadnější přístup k fondům MMF, až je budeme sami potřebovat.
Hm, ovšem jen za předpokladu, že v té době ještě MMF bude nějaké peníze mít. (Kde by je vzal, když už si v té době nebude mít od koho půjčit?) Ostatně jak můžeme tvrdit, že nám MMF nepůjčí, až to budeme potřebovat? Měl by pak MMF ještě vůbec právo na existenci, když nepomáhá tomu, kdo to potřebuje? Nebo je snad nutno jej „uplácet“, aby pomohl zemi, která je v potížích?
Argument 9: Když půjčíme MMF, zachráníme tím prý eurozónu. Když zachráníme eurozónu, eurozóna poroste rychleji. Když eurozóna proste rychleji, budeme na tom prý profitovat i my.
Nikoliv, 200 miliard euro nemá šanci eurozónu zachránit. Jediné, co se tím docílí, je, že se dluhová agónie bude protahovat, protože dluh bude dále existovat, jen se odsune jeho splacení. Každá země bude šetřit jak o život. Nebude mít na školství, na zdravotnictví, na infrastrukturu… Nebude se rozvíjet. Evropa bude tak moc šetřit a po tak dlouhou dobu, že další desítky let bude čelit agónii. A teprve pak možná zbankrotuje. To nás, myslím, zrovna dvakrát nepotáhne.
Kdybychom naopak předlužené země nezachraňovali, ale nechali je zbankrotovat hned, bylo by to čisté řešení. Přišel by velký třesk, velká recese, ale relativně krátká. Už za pět šest let by tyto země - jak nás to učí historie státních bankrotů – byly schopné vrátit se na finanční trh. A začaly by růst. A to by pak opravdu táhlo i českou ekonomiku.
Nehledě na to, že vážně nevidím souvislost mezi tím, jak ČR hospodářsky roste, platí-li Německo eurem anebo markou.
Argument 10: Nemůžeme přeci půjčku MMF nedat, když jsme byli požádáni, a tím se izolovat od světa…
Víte, co na téma záchrany eura alias půjčky MMF řekla německá Bundesbanka? Doslova řekla, že „rozšíření úvěrové linky pro MMF není pro německé daňové poplatníky zcela bez rizika“ – přeloženo do srozumitelnějšího jazyka, bez rizika není boj o záchranu eura. Zajímavé, že? No a k tomu se ještě Německo nechalo slyšet, že peníze MMF poskytne jen pod podmínkou, že by do MMF přispěly také země jako USA nebo třeba Čína. No a americká centrální banka na to odpověděla, že takového podniku se nebude účastnit ani náhodou, protože je moc rizikový.
Takže nepřispějí-li USA, nepřispěje ani Německo. Nepřispěje-li Německo, klíčová země eurozóny, která vlastně sama s návrhem půjčky pro MMF přišla, nepřispěje nikdo. Tak co tu vlastně ještě řešíme?
Markéta Šichtařová
Děkuji za půjčení blogu