Vzpomínáte si, když Evropa poprvé půjčovala Řecku, jak nás evropští politici přesvědčovali, že to je naprosto výjimečná situace, která se už nikdy nebude opakovat? Vidíte, a pár měsíců po Řecku dostalo pomoc Irsko. Pak Portugalsko. A teď Španělsko. Španělsko totiž tento víkend požádalo o pomoc při řešení problémů tamního bankovního sektoru. Pikantní na tom je, že ačkoli Španělé žádají o pomoc, ještě neví, kolik potřebují. To ukáže až audit, který proběhne do konce měsíce.

Španělsko se proto tváří, že má jakýsi lepší problém než Řecko nebo Portugalsko. Ti prý neuměli hospodařit a museli si půjčit na provoz státu, zato Španělé mají „jen“ problém s bankami. Ačkoli Španělé ještě nevědí, kolik budou potřebovat, Evropa jim již připravila půjčku 100 miliard eur. A to je dluh jako hrom. A kdo ho uhradí? Budou to běžní daňoví poplatníci. Touto optikou je půjčka pro Španělsko stejný průšvih jako půjčka pro Řecko. Není třeba si nalhávat, že to je nějaký lepší dluh.

I bez této půjčky by přitom Španělsko letos mělo problém dluhy splácet. Do konce roku budou splatné půjčky za téměř 83 mld. euro. Největší splátky jsou naplánovány na říjen a trhy se toho už řadu měsíců bojí. V krátkém období si totiž Španělé budou potřebovat půjčit na trhu až moc peněz. S nynější půjčkou však zadlužení země vzhledem k HDP zásadně poskočí, a to hned o 10 procentních bodů. Koncem letošního roku přitom podle původních plánů měl dluh činit téměř 80 % HDP. Nyní tedy bude skoro 90 % HDP. Přitom ještě koncem loňského roku to bylo 68,5 %. To je brutální nárůst, kterého se musí každý věřitel bát. Jinými slovy, kdo by nyní chtěl ještě půjčovat Španělsku? A je snad půjčit Španělsku teď stejně rizikové jako před rokem? Není, je to rizikovější. Aa to se ještě odrazí v dalším poklesu ratingu země. Španělsko si bude půjčovat za ještě horších podmínek než dnes.


Kde je příčina?

Kde ale se ten španělský problém vlastně vzal? Španělské problémy jsou opravdu trochu jiné než řecké. Zde nejde o dlouhodobě špatně nastavený systém výběru daní a výplaty nesmyslných dávek. Španělská krize je hlavně dozvukem americké hypoteční krize. Počátek tohoto tisíciletí byl totiž ve Španělsku ve znamení boomu trhu nemovitostí. Ty šplhaly nahoru mnohem rychleji než ve většině jiných zemí. Španělsko bylo úžasnou destinací nejen na trávení prázdnin, ale pro Severoevropany i pro trávení celého důchodu. Aniž by rostla porodnost, rostl ve Španělsku díky imigraci počet obyvatel a s nimi i ceny nemovitostí. S příchodem krize přichází obrat a ceny začínají klesat, což je problém pro banky. Ty koncem roku 2008 poskytly v úvěrech jen stavebním firmám kolem 300 mld. eur. Jenomže úvěry do nemovitostí přestaly být spláceny a dodnes je v úvěrech do nemovitostí utopeno přes 180 mld. eur.

Banky začaly mít ohromné problémy. První banku zachraňoval stát už v březnu 2009. Situace eskaluje v červenci 2011, kdy sloučením jedné velké banky a šesti menších bank vzniká dnes mediálně neblaze proslavená Bankia. Podobný proces pokračuje i u dalších bank. Z 55 menších bank vzniká 11 větších bank. Z 55 malých problémů tak vzniká 11 problémů velkých. V únoru 2012 jsou banky pod tlakem, odepisují špatné úvěry v hodnotě 50 mld. eur a postupně se připravují na další odpisy. Situace se však zhoršuje a v květnu 2012 vstupuje do Bankie stát. Situace se však dále komplikuje. Ukazuje se, že Bankia bude potřebovat víc peněz, než se původně zdálo, a střadatelé se bojí o své peníze. Investoři, často drobní klienti banky, utrpí v bance ztráty 70 %. A zdá se, že bude hůř. Statistiky totiž ukazují, že kdo může, své peníze odesílá pryč ze Španělska. Už to tedy není problém jen několika bank. Je to problém celého státu. Vláda se bojí, že jí zůstanou banky jak prázdné skořápky, kde budou špatné úvěry a pak už nic. Všichni si kladou otázku, kdo za to může. V tu chvíli (6. června 2012) zahajuje státní zástupce v Bankii vyšetřování, zda zde nedošlo ke korupci.


Proč žádá Španělsko o pomoc?

Již řadu měsíců rostla pravděpodobnost, že Španělsko tíhu bank neunese a bude muset požádat o pomoc. Výnosy španělských dluhopisů však ještě nebyly tak vysoko, aby to bylo nutné. Krok Španělska je tedy předčasný. Proč? Proč ještě Španělé nečekali?

Je zde řada důvodů a všechny začínají v Řecku. Tam totiž příští týden proběhnou volby do parlamentu. Je možné, že vyhrají strany, které sice budou chtít euro, ale nebudou chtít záchranou politiku diktovanou Německem, což by dříve či později mělo znamenat skutečný bankrot Řecka. (Ten první zatím nesli především akcionáři bank a řečtí důchodci, kteří v penzijních fondech přišli o budoucnost). Teď by hrozil pravý bankrot se vším všudy a tedy i s pádem bank a ztrátou vkladů v nich. To by mohlo logicky vyvolat tlak i na banky mimo Řecko. Zatímco banky na severu Evropy by to měly ustát, u těch španělských byla obava, že by to neustály a nastal by run na banky. Všichni by běželi vybrat hotovost, což by tamní bankovní sektor položilo. Bylo proto třeba posílit španělské banky (alespoň na papíře), a to ještě do řeckých voleb. Víkend byl k tomu ideální, protože to mají spekulanti více času si vše rozmyslet. Reakce trhu bývá potom mírnější. Krom toho zde hrála velkou roli i myšlenka, že za pár týdnů by v evropských záchranných fondech nemuselo nic zbýt, a proto si Španělé raději 100 mld. eur hned rezervovali. Jinak by je také ještě mohli předběhnout Italové - a ti budou potřebovat víc.

Navíc španělští politici doufají, že když si vezmou dříve „malý“ úvěr, nebudou si už muset brát později „velký“ úvěr. Jenomže to je podle mě naivní. Povede půjčka Španělsku k větší důvěře na trhu? Dokud nebude obnovena důvěra, nic není zachráněno a důvěru si Evropa jen stovkou miliard nekoupí. Španělsko je v recesi. Nezaměstnanost je rekordní a bude hůř. Zatím úvěry v Evropě nic neřeší. Stále je třeba půjčovat si víc. Už i slepí a hluší si musí připustit, že se Evropa rozkládá. Svět z toho má strach. Pád Evropy není pro nikoho dobrou zprávou. Americký prezident Obama proto tento týden telefonoval německé kancléřce A. Merkelové a francouzskému prezidentovi Hollandovi, aby situaci rychle vyřešili. To umocnilo mezinárodní tlak na Španělsko.


Co bude dál?

Bojím se, že půjčit španělským bankám problém neřeší, ale pouze ho odsouvá. Peníze v záchranných fondech ubydou, mnoha evropským zemím poklesne rating. Pokud Řecko vystoupí z eurozóny, bude zhoršen rating i zemím s dosud nejvyšším ratingem. Vystoupení Řecka z eurozóny bude drahá legrace i pro Němce. Záruky v evropském záchranném systému tím budou oslabeny. Začne se spekulovat, kdo půjde dál na řadu.

Evropské domino se po Španělsku začne kácet v Itálii. To je ekonomika, která má historicky velký dluh a nyní je již tři kvartály v recesi. Problémem je, že je moc velká. Její dluh je astronomický a rychlé zadlužování pokračuje. Bude jí stačit pomoc ve výši 300 mld. eur?

Evropa se jí bude snažit efektivně pomoci, protože si nemůže dovolit zachraňovat ji ve dvou vlnách. Podmínky půjčky budou proto opravdu velkorysé. Jenomže to se nebude líbit Irsku a Portugalsku. Tyto země si totiž půjčovaly za podstatně horších podmínek. V Evropě to tedy bude vřít nejen ekonomicky, ale i politicky. To bude skvělé podhoubí pro nacionalisty, kteří budou postupně vítězit v jednotlivých zemích.

Evropští politici se však tak rychle nevzdají. Lidé jako A. Merkelová věnovali veškerý svůj politický kapitál záchraně eura a budou o euro bojovat do roztrhání těla. A. Merkelová bude přitom ještě více než rok u moci. Ještě víc bude tlačit na fiskální unii. To by mělo v očích politiků Evropu zachránit. Jenomže podle mě to je jen řešení, jak zabránit zadlužování budoucímu, nikoli jak vyléčit stávající stav. To ale politici neřeší. Plán přechodu na fiskální unii budou mít předsedové vlád koncem měsíce.

Nyní je otázkou, jak to bude se společnými evropskými dluhopisy. Těm se Německo zatím úspěšně brání, ačkoli někteří politici to prezentují jako hotovou věc. Ano, tím se vyřeší financování, zároveň se tím ale rozlije dluh po Evropě a bohatý sever ztratí efektivní bič nad předluženým jihem. A navíc ratingové agentury řekly jasně, že společným dluhopisům dají rating nejslabšího článku Evropy, což znamená, že dokud politici nezakážou ratingové agentury, budou společné dluhopisy k ničemu. K ničemu budou také kvůli tomu, že se Evropa bude stále bránit společnému ministerstvu financí, které by bylo ministerstvem se vším všudy, nehrálo by si jen na důležitý úřad jako třeba Evropský parlament. Pokud má být plán zavedení společných dluhopisů k něčemu, musí jít integrace tak daleko, že to asi žádný stávající ministr financí neskousne.

To jsou však dlouhodobé problémy, které počkají v porovnání s tím, že ze Španělska stále odtéká kapitál v nezvykle velkém množství. Jak dlouho to země ještě unese? A co bude dál? Bojím se, že Španělsko bude potřebovat opět zaplavit banky ze strany ECB likviditou. Nicméně co udělají peníze ve španělských bankách? Ani se tam neohřejí a už budou spěchat na bezpečné německé účty. Cirkulace peněz tak bude muset zrychlit. Jak dlouho to ale můžeme dělat, aniž by byla výsledkem velká inflace? To jsou otázky, na které dnes neumí nikdo odpovědět. To jsou ty pravé noční můry.

Systém se zacyklil. Je špatný. Španělsko se předlužilo. Dlouhodobě si půjčovalo od bank. Ty ale situaci neunesly, a tak Španělsko půjčilo bankám. Jenže jedním dechem dodává, že si od nich chce zase půjčit. Není to nějaké divné? Vše je na dluh. Je ale naivní myslet si, že dluh se bude permanentně řešit dluhem. To není perpetum mobile. Jednoho dne skončí důvěra, na které jsou postaveny současné peníze, a systém narazí. Soukolí se zadře.

Budoucnost Evropy tak ve zkratce vlastně závisí pouze na jednom jediném. Na rozhodnutí Německa. Buď budou chtít Němci hradit náklady rozpadu eurozóny, nebo budou chtít hradit náklady spojené s umělým udržováním eurozóny. Oboje je přitom astronomicky drahé. Druhé řešení je však líbivější. Náklady se totiž víc rozkládají v čase a pro daňové poplatníky to nebude tak do očí bijící. Navíc kdo z nás by nechtěl být hrdým Evropanem, který je solidární, protože je bohatý a může si to dovolit? Evropské myšlenky jsou už staletí populární.

Toto je podstatně zkrácená podoba textu, který vyšel poprvé v pondělí 11. června.