Máte na dovolenou drachmy?
Nikdy jsem si nešel vsadit na hokej, protože jsem měl vždy až moc velkou nejistotu. Kdyby se ovšem dnes sázelo na to, jestli opustí Řecko eurozónu, vsadil bych si, protože to už není nejistota. To je také důvod, proč londýnské sázkové kanceláře už tyto sázky ukončily.
Ano, řečtí politici se nejsou schopni na ničem dohodnout, země proto směřuje k novým volbám, kde nejspíš převáží hlasy proti úsporným opatřením a tedy proti euru. Svět je z neschopnosti nalézt konsensus zaskočen.
Otázkou už jen je, jak vystoupení Řecka z eurozóny proběhne. Bude spořádané nebo překotné? Pravděpodobnější je, že přijde jednoho rána z ničeho nic kolkováním bankovek a uzavřením finančních hranic. Řekové se totiž budou bát, že by mohl kapitál pláchnout, protože s přechodem na drachmu přijde dramatická devalvace. Se slabší drachmou najednou nepůjde splácet zahraniční úvěry poskytnuté původně v eurech. Ratingy věřitelů Řecka a řeckých podniků proto budou padat jak shnilé hrušky – ať už to budou státy či banky. Do hry o jejich záchranu vstoupí všechny záchranné fondy, vlády i ECB. Ratingové agentury budou běsnit a politici budou hrozit, že je za to zakážou. Nyní půjde o to, zda bude trh věřit, že s odchodem Řecka drolení eurozóny končí. Když dostalo Řecko první finanční pomoc, tvrdili evropští politici, že to je výjimka, která se nebude opakovat. Nicméně krátce nato se opakovala v případě Irska a Portugalska. Proč bychom si tedy nyní měli myslet, že po Řecku nevypadne z eurozóny ještě Portugalsko, Španělsko, Itálie a s novým nespořivým prezidentem možná jednou i Francie?
Nyní je na tahu ECB. Nejspíš opět zalije evropské banky kapitálem až po okraj a znovu začne nakupovat dluhopisy jihoevropských zemí. Přízračně znějí slova francouzského centrálního bankéře, který tvrdí, že ať se v Řecku stane cokoli, pro francouzské banky to nebude problém. Centrální bankéř paniku šířit nesmí, nemůže říct nic jiného. Takže když o tom mluví, je to vážné. Ani rázná kancléřka tentokrát Evropu nezachrání. Ta si nyní líže rány z prohraných voleb ve spolkové zemi, kde její strana dosáhla nejhoršího výsledku od války. Už ani Němci nechtějí úspory, ačkoli se jim daří v porovnání se zbytkem Evropy skvěle.
Prvně publikováno 14. května
Ano, řečtí politici se nejsou schopni na ničem dohodnout, země proto směřuje k novým volbám, kde nejspíš převáží hlasy proti úsporným opatřením a tedy proti euru. Svět je z neschopnosti nalézt konsensus zaskočen.
Otázkou už jen je, jak vystoupení Řecka z eurozóny proběhne. Bude spořádané nebo překotné? Pravděpodobnější je, že přijde jednoho rána z ničeho nic kolkováním bankovek a uzavřením finančních hranic. Řekové se totiž budou bát, že by mohl kapitál pláchnout, protože s přechodem na drachmu přijde dramatická devalvace. Se slabší drachmou najednou nepůjde splácet zahraniční úvěry poskytnuté původně v eurech. Ratingy věřitelů Řecka a řeckých podniků proto budou padat jak shnilé hrušky – ať už to budou státy či banky. Do hry o jejich záchranu vstoupí všechny záchranné fondy, vlády i ECB. Ratingové agentury budou běsnit a politici budou hrozit, že je za to zakážou. Nyní půjde o to, zda bude trh věřit, že s odchodem Řecka drolení eurozóny končí. Když dostalo Řecko první finanční pomoc, tvrdili evropští politici, že to je výjimka, která se nebude opakovat. Nicméně krátce nato se opakovala v případě Irska a Portugalska. Proč bychom si tedy nyní měli myslet, že po Řecku nevypadne z eurozóny ještě Portugalsko, Španělsko, Itálie a s novým nespořivým prezidentem možná jednou i Francie?
Nyní je na tahu ECB. Nejspíš opět zalije evropské banky kapitálem až po okraj a znovu začne nakupovat dluhopisy jihoevropských zemí. Přízračně znějí slova francouzského centrálního bankéře, který tvrdí, že ať se v Řecku stane cokoli, pro francouzské banky to nebude problém. Centrální bankéř paniku šířit nesmí, nemůže říct nic jiného. Takže když o tom mluví, je to vážné. Ani rázná kancléřka tentokrát Evropu nezachrání. Ta si nyní líže rány z prohraných voleb ve spolkové zemi, kde její strana dosáhla nejhoršího výsledku od války. Už ani Němci nechtějí úspory, ačkoli se jim daří v porovnání se zbytkem Evropy skvěle.
Prvně publikováno 14. května