Eurozóna dávno není atraktivní nevěstou
Není to tak dávno, co se středoevropští premiéři před volbami předháněli, kdo dříve přivede svou zemi pod křídla bohaté eurozóny. Léta jsme slýchali, kdo přijme euro už v roce 2004 a kdo „až“ v roce 2007. Nenaplnilo se z toho nic. Zato změnilo se vše.
Původně nejambicióznější Maďaři otočili o 180 stupňů. Dnes tvrdí, že euro přijmou nejdříve za dvacet let. Bulhaři šli ještě dál. Už nic neodkládají; plán na zavedení eura rovnou zrušili. Další země už tak radikální nejsou. Volí vyčkávací taktiku. Např. Litva sice všechna kritéria pro přijetí eura splní, ale žádný termín přechodu na euro si nestanovila.
Jediní, kdo na vstup do eurozóny oficiálně slyší, jsou Lotyši. Ti stále opakují mantru, kterou jsme u nás slýchali léta, totiž že společná měna přinese investice a růst (proč tedy eurozóna právě teď jaksi neinvestuje a neroste…?). Nicméně paradoxní je, že vstup Lotyšska do eurozóny podporuje jen 15 % jeho obyvatel. Politici zcela ignorují vůli lidu. Jako by je zajímaly jen zájmy lobbistů a strach ze sílícího Ruska.
Jenomže celá tahle diskuse o zavedení eura je vlastně úplně pomýlená. Už není, o čem diskutovat. Při vstupu do EU se všechny uvedené země zavázaly euro jednou přijmout. Nyní jen poněkud neeticky spoléhají na to, že neexistuje žádný vymáhací proces vstupu do eurozóny, a že v EU se dodržují jen ta pravidla, která zrovna politikům vyhovují. A ta pro vstup do eurozóny už nevyhovují, protože jsou špatná. Eurozóna si prostě nemůže dovolit přijmout další chudé a v mnohdy i zadlužené země.
A platí to i opačně. Nezadlužené Bulharsko si zase nemůže dovolit svatbu s eurozónou, do které ho žene stávající legislativa. Eurozóna už dávno není atraktivní nevěstou. Ze sexy ostrůvků na jihu jejího dekoltu se časem staly odporné vředy, na jejichž vyříznutí nemají politici odvahu. Původně si eurozóna mohla diktovat, koho si vezme; nyní spíš čeká, kdo si ji bude ochotný vzít. A čím dál víc to vypadá, že zůstane na ocet.
Eurozóna je hořící dům, do kterého by se jen blázen stěhoval. Většina lidí to už pochopila. 76 % českých voličů vstoupit do eurozóny nechce. Euro má dnes snad ještě méně zastánců než odstřel divokých slonů v přírodě.
Premiér Petr Nečas sice letos v květnu prohlásil, že ČR přijme euro nejdříve za osm až deset let, jenomže tím se jen vyhýbá tomu, aby oficiálně připustil, že za pár let tu dost možná stávající euro už ani nebude. Tak třeba o tom, jestli se k eurozóně přidá Lotyšsko, totiž nerozhodnou Lotyši, ale Španělé a Italové. Pokud Španělé a Italové zbankrotují, odstartují domino dalších bankrotů, což eurozónu doslova zlikviduje. A pak už nebude, kam vstupovat. Než na to spoléhat, by ale podle mě bylo férovější pokusit se změnit smlouvy, které nás v budoucnu tlačí do svazku, o který ani jedna strana nestojí.
Napsáno 5. září pro deník E15
Původně nejambicióznější Maďaři otočili o 180 stupňů. Dnes tvrdí, že euro přijmou nejdříve za dvacet let. Bulhaři šli ještě dál. Už nic neodkládají; plán na zavedení eura rovnou zrušili. Další země už tak radikální nejsou. Volí vyčkávací taktiku. Např. Litva sice všechna kritéria pro přijetí eura splní, ale žádný termín přechodu na euro si nestanovila.
Jediní, kdo na vstup do eurozóny oficiálně slyší, jsou Lotyši. Ti stále opakují mantru, kterou jsme u nás slýchali léta, totiž že společná měna přinese investice a růst (proč tedy eurozóna právě teď jaksi neinvestuje a neroste…?). Nicméně paradoxní je, že vstup Lotyšska do eurozóny podporuje jen 15 % jeho obyvatel. Politici zcela ignorují vůli lidu. Jako by je zajímaly jen zájmy lobbistů a strach ze sílícího Ruska.
Jenomže celá tahle diskuse o zavedení eura je vlastně úplně pomýlená. Už není, o čem diskutovat. Při vstupu do EU se všechny uvedené země zavázaly euro jednou přijmout. Nyní jen poněkud neeticky spoléhají na to, že neexistuje žádný vymáhací proces vstupu do eurozóny, a že v EU se dodržují jen ta pravidla, která zrovna politikům vyhovují. A ta pro vstup do eurozóny už nevyhovují, protože jsou špatná. Eurozóna si prostě nemůže dovolit přijmout další chudé a v mnohdy i zadlužené země.
A platí to i opačně. Nezadlužené Bulharsko si zase nemůže dovolit svatbu s eurozónou, do které ho žene stávající legislativa. Eurozóna už dávno není atraktivní nevěstou. Ze sexy ostrůvků na jihu jejího dekoltu se časem staly odporné vředy, na jejichž vyříznutí nemají politici odvahu. Původně si eurozóna mohla diktovat, koho si vezme; nyní spíš čeká, kdo si ji bude ochotný vzít. A čím dál víc to vypadá, že zůstane na ocet.
Eurozóna je hořící dům, do kterého by se jen blázen stěhoval. Většina lidí to už pochopila. 76 % českých voličů vstoupit do eurozóny nechce. Euro má dnes snad ještě méně zastánců než odstřel divokých slonů v přírodě.
Premiér Petr Nečas sice letos v květnu prohlásil, že ČR přijme euro nejdříve za osm až deset let, jenomže tím se jen vyhýbá tomu, aby oficiálně připustil, že za pár let tu dost možná stávající euro už ani nebude. Tak třeba o tom, jestli se k eurozóně přidá Lotyšsko, totiž nerozhodnou Lotyši, ale Španělé a Italové. Pokud Španělé a Italové zbankrotují, odstartují domino dalších bankrotů, což eurozónu doslova zlikviduje. A pak už nebude, kam vstupovat. Než na to spoléhat, by ale podle mě bylo férovější pokusit se změnit smlouvy, které nás v budoucnu tlačí do svazku, o který ani jedna strana nestojí.
Napsáno 5. září pro deník E15