V posledních dnech se začalo hodně mluvit o tom, že by Ukrajina mohla zbankrotovat a upadnout do ohromného chaosu. Jako kdyby to byla nějaká novinka. Ukrajina přitom ve skutečnosti má hospodářské problémy už delší dobu. Nejen válka si vybírá svou daň a nálož pod ekonomikou už dávno tiká. Ale jak to může skončit? A může to mít pro nás nějaký zásadní ekonomický důsledek (když odhlédneme od souvislostí politických)?

Ukrajinská recese je skutečně hluboká. Ekonomika padá o 5,3 %. Výnosy dluhopisů letí prudce nahoru. Stát má problémy financovat se. Jednoletý státní ukrajinský dluhopis má výnos už neuvěřitelně vysokých 17 %. To je horší než spotřebitelský úvěr! Jen v příštím roce má přitom země splatit dluhopisy v hodnotě přesahují 6 miliard dolarů. A do toho rating dluhopisů stále dlouhodobě padá. Zatímco v květnu 2010 ohodnotila agentura S&P ukrajinský cizoměnový dluh na B+, v únoru letošního roku ho už sestřelila na CCC. Situace zkrátka opravdu hodně připomíná situaci Řecka v roce 2010. Země směřuje k bankrotu a je nyní jen na okolních státech, zda zemi zachrání nebo ne.


Řecko tehdy zachráněno bylo, tedy minimálně dočasně, prozatímně. Zbankrotovalo sice, ale víceméně jen „technicky“, či „měkce“. Na Ukrajině jsou ale oproti Řecku dva zásadní rozdíly.

Především Ukrajina je ve válce. To jí vzalo zhruba 20 % potenciálu země. Válka ji bude dlouhodobě tížit. I kdyby válka skončila, kdo zaplatí obnovu země? Jinými slovy, překlenutí momentální hrozby bankrotu ještě neřeší otázku, co potom.

Na druhou stranu Ukrajina nemá euro. To jí dává na rozdíl od Řecka nějaký manévrovací prostor. Zatímco počátkem roku se za dolar platilo 8,22 hřivny, nyní to je 15,67 UAH/USD. Kurz tak na jednu stranu udělal z běžných Ukrajinců v mezinárodním porovnání chudáky, ale na druhou stranu to dává zemi díky oslabení měny víc potenciálu k vývozu. Krom jiného i k vývozu pracovních sil: EU má hned za hranicemi desítky milionů velmi levných pracovníků, které jsou pro ni zajímavější než pracovní síly z Číny nebo jiné Asie.

Ukrajina sama vidí cestu k zabránění bankrotu v tom, že svolá dárcovskou konferenci, na které možná dojde ke změně podmínek úvěru. A možná k jeho úplnému škrtnutí nebo k nové půjče s delší splatností, která splatí předešlé. Zkrátka ukrajinská vláda očividně spoléhá na řecký scénář. Totiž na to, že prohlásí, že potřebuje dalších 15 miliard dolarů, a EU spolu s MMF ji zachrání. Má to ovšem velký háček.

Řecko totiž bylo zachráněno proto, že hrozil kolaps eura. Navíc řecké banky byly hodně napojené na banky v Itálii a na Kypru. Potenciálně tedy hrozila nákaza bankovního sektoru postupně v celé eurozóně. Záchrana Řecka proto dávala státům Evropské unie a zejména eurozóny daleko větší ekonomický smysl než záchrana Ukrajiny. Navíc u Ukrajiny se (zatím nepotvrzeně) spekuluje, že byl její dluh v poslední době skoupen z velké části jedinou fyzickou osobou, která na tom hodlá vydělat. Hrozba nákazy bankovního sektoru eurozóny je proto v případě Ukrajiny malá. A její bankrot by rozhodně ekonomicky díky propojenosti víc bolel Rusko než Evropu. Ostatně právě ukrajinská propojenost s Ruskem je z pohledu eurozóny další kontroverzí: Pokud totiž přitečou evropské peníze na Ukrajinu, ihned zase v podobě plateb za energie odtečou do Ruska. Evropa by tak paradoxně i v době sankcí Rusko podpořila.

Evropa si zkrátka až moc dobře po svých posledních řeckých zkušenostech uvědomuje, že Ukrajina bude stejně jako Řecko bezednou černou dírou. Do Řecka byla nalita neuvěřitelná suma peněz přímo v rámci pomoci řeckému státu a vedle toho navrch ještě dostaly evropské banky přes bilion eur, aby na mezibankovním trhu rozmrzl strach spojený s Řeckem. Tuhle zkušenost se jí moc opakovat nechce.

Řecko i Ukrajina přitom mají společný i další rys. Totiž nestačí jim jen ekonomické reformy, ale potřebují i společenské reformy. Země jsou prolezlé korupcí, v níž se jakákoliv vnější pomoc rozmělňuje. Veřejné finance jsou dlouhodobě špatně nastavené, výdaje chronicky vysoce převyšují příjmy. Zachránit Ukrajinu není jako zachránit třeba Irsko. V Irsku stačila jednorázová pomoc a země se postavila na nohy, protože netrpěla těmito chronickými neduhy. Naopak v případě Ukrajiny by byla záchrana věčným procesem, na který Evropa dnes, kdy stále ještě zachraňuje Řecko, prostě nemá.
Technicky vzato, pro Evropu by bylo nejjednodušší domluvit se s Ruskem: Rusko by Ukrajině počkalo se splácením dluhů, Ukrajina by nezbankrotovala a Evropa by zase nebyla hospodářsky ohrožena ukrajinskou nestabilitou a rozpadem tamního odbytiště. Jenomže proč by Rusko za současných okolností vycházelo Evropě vstříc? (Snad leda, že by za to něco dostalo. Třeba to, že by se Ukrajině zavřely dveře do EU a NATO.)
Ukrajina v tuto chvíli říká, že udělá cokoli, aby zklidnila své evropské věřitele. Udělá prý všechny reformy, které po ní bude Evropa chtít. Sníží výdaje, zvýší daně, všechno zprivatizuje. (Mimochodem, to může být pro řadu lidí z eurozóny a Bruselu lákavá příležitost, přeci jen kvapná privatizace bývá často pro nové majitele výnosná.) Problémem ale je, že navzdory svému tvrzení si Ukrajina své reformy představuje podivně.

Tak třeba Ukrajina chce dál být potravinovou velmocí. Jenomže Evropa má potravin nadbytek a Ukrajina coby potravinářská velmoc by ji spíš obtěžovala. Podpora například francouzskému zemědělství je dnes neuvěřitelná a Ukrajina je jen nepříjemná konkurence. To už je pro EU Ukrajina líp přijatelná coby montovna typu Číny. Vedle toho Ukrajinci šetří divně. Chtějí zvýšit výdaje na armádu až na 5 % HDP. To je sice možná pochopitelné v kontextu událostí na východu země, na druhou stranu České republice stačí na armádu výdaje jen ve výši 1,1 % HDP. A konečně jakkoliv Ukrajina tvrdí, že udělá, co o ní případní zachránci budou chtít, v realitě prosazení reforem nebude snadné. I tady je ostatně paralela s Řeckem. Už nyní totiž ukrajinská opozice tvrdí, že vláda „přistupuje na krutý diktát MMF“. I takové vnitropolitické komplikace známe z Řecka. Příští volby nejspíš vyhraje nově vzniklá strana, která bude proti úsporám a proti diktátu zahraničních velmocí.

A tak se zdá, že je tentokrát ve hře i varianta, že Evropa Ukrajinu nezachrání. Vyhodnotí to jako menší zlo. To ovšem povede k bankrotu Ukrajiny se vším, co je pro bankrot typické. Žádný „měkký“ či „technický“ bankrot. Raketově vyskočí nezaměstnanost, přestanou se vyplácet mzdy státním zaměstnancům s výjimkou vojáků, všichni si začnou vybírat vklady v bankách, řada bank to neustojí, takže ti pomalejší přijdou o úspory, v zemi nastane nevídaná chudoba. To vše jen podpoří ty politiky, kteří tvrdí, že se země musí spojit s Ruskem.

A právě tady je pointa. Jakkoliv ekonomicky záchrana Ukrajiny nedává Evropské unii či alespoň eurozóně tak velký smysl jako záchrana Řecka, politicky je vše jinak. Politicky se Evropě nebude chtít Ukrajinu ztratit. A pokud nechce Evropa ztratit vliv nad Ukrajinou, pomůže. I když to bude drahé.

Co z toho všeho plyne? Myslím, že stále tu je nezanedbatelná možnost, že Ukrajina zachráněna nebude. Hřivna proto ještě může oslabit a výnosy ukrajinských dluhopisů mohou ještě vyskočit. Investice do ukrajinských dluhopisů považuji za příliš rizikové. A to všechno se zprostředkovaně týká i nás. Platební morálka ukrajinské protistrany bude totiž ještě horší a poskytnuté úvěry budou ještě nedobytnější.