I dnes se na trzích vše točí kolem Číny. Všichni rozebírají její růst. Já si však přestávám být jistý, že je rozumné dívat se na Čínu tak, jak jsme zvyklí. Je to velká a exotická země. Všechno v ní je tak trochu jinak a nic není nemožné. Tak například už jen to, jak je obtížné pochopit, že se komunistická vláda může bát propadu akcií. To jsou pro mě dva nespojitelné pojmy, asi jako pivo a puntíkatý hrnek. O exotičnosti svědčí i to, že čínské úřady dnes zveřejnily, že kvůli oslavám konce druhé světové války v Tichomoří (kterých se krom jiných zúčastní i český prezident) pozastaví zveřejňování makroekonomických indikátorů. Např. na data o inflaci a průmyslové výrobě si budeme muset počkat. Proč? Co to má společného? Obávají se pokažení oslav, protože čísla nejsou dobrá? Zakážou i předpověď počasí, protože by mohla říct, že bude pršet?

Kdo vůbec skutečně ví, co se v této centrálně plánované a přitom kapitalistické ekonomice opravdu děje? Dobrým příkladem je HDP. V ČR (ale i jinde ve světě) ho počítáme šest týdnů a pak ještě několikrát přepočítáváme. Teprve asi tak po roce opravdu víme, jak ekonomika roste. V Číně to vědí do druhého dne. Vážně nechápu, jak HDP počítají. A už vůbec netuším, nakolik je takové číslo hodnověrné. Neboli nakolik můžeme věřit zkazce o naplánovaném 7% nebo o údajně skutečně probíhajícím 5% růstu. Podobně známé je v našich končinách třeba to, jak neuvěřitelně rychle se v Číně staví domy. Jsou to opravdu takové solidní domy, na jaké jsme my zvyklí, jako jsou poněkud papundeklovější? Některé věci prostě nelze urychlit při zachování kvality. A dá se potom při této kvalitě mezi čínským růstem o procento a evropským růstem o stejné procento vůbec klást rovnítko? Zkrátka nikdy jsem si nebyl jistý, zda číslům, která nám Čína předkládá, můžeme věřit. Víme přeci, jak umělo se statistikami čarovat mnohem méně exotické Řecko. (Roste Čína vůbec…?)