Školství je velmi zvláštní obor, protože jeho výsledky vidíme až za velmi dlouhou dobu. Když jsem chodil na základku, po revoluci si vymysleli projekt, že udělají tzv. diferenciaci. Ze tří tříd vybrali ty, kteří měli podle nich předpoklady k dalšímu studiu. Rozuměj šprty. A tak vznikla zvláštní třída, kde až na jedno dítě měli všichni vyznamenání.


Minulý týden jsme měli sraz té původní třídy, ze které nás vybírali do oné výběrové třídy. Ukázalo se, že z té původní třídy, kde nás bylo 36, má nyní 6 lidí VŠ. Z toho dva Ph.D. A z nich jeden má hned dvě vysoké školy. Co je ovšem zajímavé: Právě tato dívka s nejvyšším vzděláním, tedy se dvěma vysokými a s titulem Ph.D., paradoxně do výběrové třídy vybrána nebyla! Učitelé tedy nedokázali určit nejlepšího studenta. Systém selhal. A to i naopak: Také ne všichni, kteří byli ve výběrové třídě, dokázali udělat VŠ. Obvykle jen začali a pak skončili. Systém tedy selhával jak ve výběru úspěšných, tak ve výběru neúspěšných studentů.

Na třídním srazu byl taky jeden kluk, kterého jsem léta neviděl. Ve škole byl mezi učiteli neoblíbený, protože to byl zlobil, který permanentně vyrušoval. Pamatuji si, jak jednou při diktátu učitelka diktovala: „Mezi stany províval chlad.“ Jen aby nás pobavil, napsal: „Mezi stany probíhal chlap.“ Učitelku to ale jaksi nepobavilo. Já měl s tímhle zlobílkem ruštinu i němčinu a tehdy jsem si myslel, že to je typ člověka, který prostě není na jazyky talentovaný a nikdy se je dobře nenaučí. Alespoň tak se k němu učitelky chovaly. No a na třídním srazu jsem ho na vlastní uši slyšel plynule mluvit anglicky s jedním cizincem. Jak je to možné? Vysvětluji si to tak, že jen systém ho kdysi nedokázal motivovat. On nebyl blbec, jak to mnozí vnímali, jen nechápal, proč se učit. Systém opět selhal. Není frajeřina učit šprty, ale je frajeřina motivovat i všechny ostatní nešprty, jen přirozeně talentované, nebo třeba i vez velkého talentu. Bohužel se bojím, že taková motivace se v naší zemi najde jen výjimečně.
Další poznání bylo, že řada lidí byla učiteli vnímána jako „ty děti se špatnými známkami“, a proto nějaké „horší“. Překvapivě mnozí z nich mají dnes své vlastní firmy, jsou úspěšní, a zdá se, že i šťastní. Diktáty na jedničku nepotřebují, i když by je možná i zvládli, kdyby zjistili, že je to pro ně užitečné. Vysvětluji si to dvěma věcmi současně: zaprvé ochotou riskovat a zadruhé pracovitostí. Možná, že jsou prostě ochotni jít za svým cílem i tehdy, kdy by se jiní báli. V každém případě jim to vyšlo. A zase se dostávám k tomu, že systém selhal. Ti, kteří jsou nakonec úspěšní a spokojení, mají společné to, že v tom školním systému nebyli průměrní: buď byli nadprůměrní, nebo podprůměrní. Nebyli to ale nikdy průměrní udření šprťáci. Podprůměr je lepší než průměr. Navíc je spojuje pracovitost a štěstí (na partnera, na zdraví atd.)

A právě v tom chci vést své děti – nebýt průměr. Vynikat v tom, v čem se rozhodnou vyniknout, třeba i za cenu kašlání na jiné věci, které sami pro sebe nepovažují za tak důležité. Myslím, že našim dětem by to i šlo, ale systém se je neustále snaží vracet k průměru.

Tak například moje dcera si sama od sebe vymyslela, že bude ve škole samostatně prodávat naši knihu pohádek finanční gramotnosti. Jakmile prodala první, hned jí to zakázali, že prý nemá povolení od paní ředitelky. Za povolení jsme pak museli „žádat“ my jako rodiče. Škoda, já si myslel, že je skvělé, když dítě vymyslí samo pro sebe práci a je schopné něco prodat. Prodej je umění. Dítě se učí, jak si samo vydělat, namísto aby škemralo o kapesné – neboli jak si v budoucnu hledat práci a ne jak shánět sociální dávky v nezaměstnanosti. Místo toho dcera – a s ní další tisíce dětí v českém školství - dostává písemky, aby sepsala seznam pravých přítoků Labe. To je přesně to, co na rozdíl od prodeje v životě nikdy potřebovat nebude. Já bych také všechny přítoky nevyjmenoval, a kdybych je vyjmenovat chtěl, podíval bych se do Google Maps. Nakonec snad většina toho, co jsme se učili, bylo k ničemu. Pamatujete si ještě od maturity ruchovce a lumírovce? Fakt to nebyla ztráta času? Argument o všeobecném vzdělání v tomto případě neberu. Všeobecné vzdělání je Orwell či Nabokov. Na ně si ale z hodin literatury nepamatuji. Asi byli moc globálně významní.

Školský systém prostě potřebuje razantní změnu jako prase drbání. Nejde jen o to, co se učí, ale také k čemu se to učí, jak se to učí a jaké osobnosti z dětí vyrostou. Dítě, které bude čekat v koutku, až ho někdo zaměstná, bude trpět. Moderní nesvět nepotřebuji lidí nosící slovník v hlavě, ale lidi, kteří vidí příležitosti, jsou pružní, podnikaví a nestojí v koutku.