Když jsem chodil na vysokou školu, učili nás, že rizikovější dluhopisy mají vyšší výnos než dluhopisy bezpečné, a že proto Česká republika nemůže mít nikdy dluhopisy s nižším výnosem než Německo. Bralo se to jako nezpochybnitelná pravda, asi jako že jedna a jedna jsou dvě. A ejhle, dnes je vše jinak. (Pravda, taky je to už dávno, co jsem chodil do školy. K mému zděšení jsem dnes zjistil, že do prváku jsem nastoupil před dvaceti lety. Tfuj.)


Dnes je taková poptávka po českých dluhopisech, že ačkoli má ČR horší rating a je tedy rizikovější než Německo, český státní dluhopis se splatností 2 roky má výnos nižší než stejný německý dluhopis! Co víc, on má dokonce výnos záporný. Český dluhopis má výnos mínus 0,88 % a německý mínus 0,64 %. S tím nikdo před dvaceti lety nepočítal. Nikdo si neuměl záporný výnos představit. Před dvaceti lety by si všichni položili otázku, proč by asi někdo někomu půjčoval se záporným úrokem, a zaklepali si na čelo. To si raději nechat peníze pod polštářem. Jenomže časy se mění. V průběhu oněch let, co jsem chodil do školy, došlo k útoku na korunu, tehdy pevný kurz koruny byl uvolněn a koruna začala plavat tak, jak jsme to k euru viděli až do roku 2013. Tehdy ČNB začala proti koruně intervenovat. A tehdy taky začalo peklo.

Spekulanti dnes nakupují české dluhopisy nikoli kvůli tomu, že by se jim líbila česká ekonomika a věřili by jí, ale protože předpokládají, že v horizontu pár měsíců koruna výrazně posílí. Možná i o deset procent. Ztráta z dluhopisů pak bude bohatě vykompenzována ziskem z koruny.

To dostává české ministerstvo financí do zvláštní situace. Strategické by nyní bylo využít nízkých úrokových sazeb a zadlužit se na třicet let. Prostě než desetkrát vydat tříletý dluhopis, raději vydat jeden třicetiletý. Tak to dělá většina zemí. Jenže třicetiletý dluhopis by určitě neměl záporné úrokové sazby. Takže po třicet let bychom investorům platili třeba 2 %. 2 % jsou dnes hodně. A jen hlupák by věřil, že úrokové sazby během 30 let zase nevzrostou. Je dost pravděpodobné, že za deset let se budou vydávat dluhopisy za 3 nebo i 4 % a dnešní 2 % budou považována za super výhodná. Navíc když se stát zadluží na krátké období, potom také musí v krátkém období hodně splácet a může být problém rychle vydat tolik dluhopisů. ČR se tak hromadí ohromné množství dluhopisů splatných na přelomu let 2017 a 2018.

Pak je druhá varianta. Totiž dívat se na strategii zadlužování státu ze stávajícího pohledu. Kašlat na to, co bude za deset let. Za rok jsou volby. Takže se nezadlužím na třicet let, ale jen na tři roky. Tím pádem dosáhnu na záporné úrokové sazby. Investoři mi budou platit za to, že mi smějí půjčit. A právě to dnes dělá ČR.

ČR dnes tedy vydala tříletý dluhopis se záporným výnosem -0,608 %. Záporné výnosy letos už přinesly rozpočtu skoro miliardu korun. I díky tomu bude letos rozpočet nejspíš vyrovnaný (i když mnohem podstatnější než šaráda se zápornými úrokovými sazbami je pokles investic). Otázkou je, co je lepší. Dělá to ministerstvo dobře, když má raději vrabce v hrsti a maximalizuje krátkodobý zisk, nebo by mělo raději maximalizovat zisk dlouhodobý? Nikdo neví. Nikdo neví, kde budou dluhopisy za dvacet let.

V každém případě některé země vydávají i stoleté dluhopisy, protože se domnívají, že levněji se už zadlužit nepůjde. Maximalizují svůj dlouhodobý zisk. Zároveň je pravda, že poptávka je spíš po krátkodobých dluhopisech. A tím se dostáváme zase k ČNB. Ta musela proti koruně od 10. do 20. října intervenovat v objemu téměř 57 mld. Kč! A za pouhých 8 pracovních dnů. To znamená víc jak 7 miliard denně. Čím více MF vydává krátkodobých dluhopisů, tím víc musí ČNB intervenovat. Trochu se nám to cyklí. Až koruna posílí, bude mít ČNB obří ztrátu. Do intervencí už kumulovaně nalila 592 mld. Kč. Takže o co víc ušetříme na státním rozpočtu, o to větší ztráta bude u ČNB. Ale nebude to 1:1. Ztráta na straně ČNB bude vyšší. Ty intervence jsou tak prokletě špatné…