Včera jsem vzal ženu do Divadla ABC na hru amerického autora Tonyho Kushnera Andělé v Americe. Po dlouhé době nevím, jak hru hodnotit, protože je zvláštní: jiná, originální, chytrá, donutí vás myslet trochu jinak, vtipná a přitom politická. A protože to je ta hra, o které musíte přemýšlet i další den, tak jí nakonec hodnotím velmi kladně.


Hra se odehrává v osmdesátých letech v New Yorku. Tou dobou vládne v Americe Ronald Reagan, který razí politiku, že HIV je nemoc feťáků. Řada vlivných lidí se proto bojí o své nemoci mluvit. Jenže nemoc se rychle šíří zprvu hlavně homosexuální populací a nakonec dorazí i do nejvyšších pater společnosti.



Zasáhne i vlivného advokáta Roye Cohna, který si myslí, že má vše na háku, vše dokáže podplatit a očůrat, a proto když se od lékaře dozví bezvýchodnost onemocnění, začne lékařům vyhrožovat soudem. Nutí je tvrdit, že žádné HIV nemá, protože není feťák ani homosexuál, že má jen rakovinu. Od svých vlivných přátel přitom pod výhružkou, že začne zpívat, vyžaduje zařazení do výzkumného projektu, v němž by dostal léky, se kterými možná by přežil déle. Zajímavé je to, že tato postava je přitom z reálného světa. Roy Cohn byl advokát, který kdysi dokonce pracoval i pro dnešního prezidenta D. Trumpa a zasloužil se i o to, že poslal na elektrické křeslo špiony, kteří pracovali pro Sovětský svaz. Tento advokát je ve hře ztělesněním „hnusného světa kapitalistů“. Je naprosto famózně zahraný Ondřejem Pavelkou. Hluboká poklona!

Hra také ukazuje, do jak složitých situací se v takovém prostředí dostávají mormoni a obecně konzervativci, jak byl New York rasistický. Jak začíná to, co dnes sledujeme po celém světě jako spor dnešních liberálů (chápáno původní terminologií levičáků) s konzervativci. Hra tedy logicky musí v zájmu dramatičnosti vyústit v sex mužů rozdílného politického smýšlení i jiné rasy. A hlavně musí zdůraznit, že někteří jsou i Židé. Prvně v životě jsem viděl v jedné hře na jevišti sex dvou mužů (v náznaku, za průsvitným sklem).

Prvně v životě jsem také viděl tvrdou líbačku mužů. Ne něco jako Husákův hudlan s Brežněvem. Za to mají herci u poklonu - já bych to neuměl ani zahrát.

Kromě Ondřeje Pavelky se mi ve hře velmi líbit Filip Březina, který hrál transvestitu Belize. Byl moc povedený. Hrál černocha s velkou energií a nábojem a dařilo se mu to. Vše z něj sálalo a kostým s podpatky jeho výkon ještě podtrhl.

Velmi se mi líbila i Beáta Kaňoková, která představuje sexuálně neuspokojenou ženu, která zjistí, že její manžel není na ženy. Daří se jí hrát jak psychicky labilní osobu, tak velmi sexy ženu. Ve hře ukazuje dopad drog na lidi. Je závislá na váliu. Má mnoho představ a halucinací. A to je podle mě taky kámen úrazu hry.

Hra je totiž plná představ. Člověk se v nich ztrácí. Neví, co je reálné a co se někomu zdá. Hra se kvůli podobným zbytečným scénám nehorázně prodlužuje. Ještě nikdy jsem nebyl na představení, které trvá čtyři hodiny a čtvrt. Ještě nikdy mě nebolel po divadle zadek. Tady to podle mě režisér nezvládl. Viděl jsem, jak lidé odcházejí. Nevím, jestli se jim hra nelíbila, jestli to bylo dlouhé, nebo jim už skončilo hlídání - ale divadlo začíná po třech hodinách zavánět jako návštěva příbuzných.

Vůbec si myslím, že hra byla napsaná autorem skvěle, herci byli perfektní, ale režisér se snažil být tak umělecky originální, že hru trochu kazil. Tragicky působilo zejména oznamování herci, kde se ve hře nacházíme, jaké je počasí, zbytečně jsme viděli sice originální déšť rozprašovaný hadicí či sníh, ale to vše hře trochu bralo spád. Myslím, že kdyby měla hra jiného režiséra, aspirovala by na 100 %. Takhle u mě dostává 100 % autor Tony Kushner za myšlenku.

Zajímavostí bylo, že ačkoli byla podle mě hra vyvážená a jednoznačně se nesnaží vyvolat dojem, že „kdo není gay, je proti nám“, tak jsem si v hledišti připadal jako ne-gay v jasné menšině. Páry muž a žena byly vzácné. Naopak zde bylo mnoho skupinek lidí stejného pohlaví. Z mého pohledu hra přitom nebyla ani protest, ani výzva, ani výsměch většinové společnosti - jen ukázka jednoho historického období, několika komunit, jednoho problému, různých názorů. Doporučuji všem.


Napsáno 18. února 2019