Včera jsem vzal dceru do Divadla na Vinohradech na hru Čarodějky ze Salemu. U hry píšou, že není vhodná pro děti do 12 let, a věděli proč. Tohle je vážně drama! Žádná sranda, syrové až na kost a hlavně podle reálné předlohy. Žádná slátanina, žádná snaha o falešnou zábavu, ale skutečná historie Ameriky z pera Arthura Millera.

Člověku vstávají chlupy na ruce a říká si: „To přeci není možný, tak hloupý nemohl být žádný soud! Tam chybí důkazy!“ A přitom hloupý prostě byl. Stále doufáte, že pravda a rozum zvítězí nad lží a mstou, a nejste si jistí, jak to dopadne. Ani já vám to neřeknu. Jděte do divadla! Uvidíte skvělý výkon Tomáše Pavelky.

Napětí přitom graduje fantastická hudba Vladimíra Franze. Ano, ten, co kdysi kandidoval na prezidenta. Hra je tedy skvělá nejen scénářem, ale i provedením.

Jenomže hra není žádnou akademickou exkurzí do historie, má obrovský přesah do dneška. Je o tom, jak fanaticky společnost podlehla puritánskému vnímání světa a ďábla vidí ve všem. A kdo chce psa bít, ten si hůl najde.

Stačilo, aby jedna otrokyně naznačila, že pro zábavu vyvolávala duchy, a už ji mučili, dokud neřekla jména a nevymyslela si údajné viníky. Ve snaze o záchranu jmenovala a rozběhlo se další mučení a další vyslýchání nevinných. Najednou si řada lidí uvědomila, že by se mohla takto „elegantně“ zbavit lidí, jejichž majetek by chtěli. Najednou bylo ve městečku několik desítek lidí odsouzených na smrt. Důkazy o spolčení s ďáblem byly absurdní: od čtení knih, až po nedokonalou znalost Bible.

Soudci už pochopili, že to nemůže být pravda, ale než by zpochybnili sami sebe, raději pokračují a roztáčí šílenství do nekonečných absurdit. Velmi mi to připomínalo dnešní hnutí #metoo. Tehdy stačilo jen ukázat prstem a muži i ženy šli bez důkazů na mučení.

Dnes také stačí jen ukázat a muži jsou rázem odsouzení. Nemají jak dokázat, že k ničemu nedošlo. Soudy nejsou třeba. A kdo se tomu šílenství postaví, je sám ihned dalším obžalovaným.

Divadlo doporučuji všem.

Napsáno 20. ledna 2019