V pátek jsem šel do divadla Komedie na dramatizaci románu Petry Hůlové: „Stručné dějiny Hnutí“. Původně jsem chtěl vzít dceru, ale pak jsem zjistil, že hra není vhodná pro děti - jednak kvůli slovníku a jednak kvůli tomu, že je opravdu evropská. Hraje se ve třech jazycích, kde se během jedné věty jazyky prolínají. To může být pro někoho, kdo neovládá jazyky, problém. Myslím, že angličtina a čeština zaznívají stejně často. Možná dvacet procent tvoří němčina.

Důvodem je to, že hra vznikla ve spolupráci se Státními divadly Norimberk a Stuttgart a režie se chopil Němec Armin Petras. Hra se přitom hraje nejen u nás, ale i v Německu. Pražský divák má tedy možnost vidět skutečné evropské divadlo. Jedná se jednoznačně o originální divadlo po všech stránkách: jazyk, scéna, kostýmy, hudba atd. Obvykle platí, že čím se divadlo snaží být originálnější, tím je slabší. Tady to ale neplatí. Toto divadlo je prostě jiné a rozhodně ne špatné!

Původně jsem si myslel, že hra bude něco jako polská Sexmise z roku 1984. Nedávno jsem zahlédl pár scén z filmu a zděsil jsem se: To, co nám kdysi připadalo jako vtipné a absurdní, je dnešní realita zhrzených feministek.

Mělo to sice podobné prvky jako Sexmise, ale bylo to úplně jiné. Hra se odehrává v budoucnu, kdy se feministky snaží vysvětlit mužům, že už nežijí v tzv. „Starosvětě“, ale žijí v „Novosvětě“ a MUSÍ se změnit. Vznikne despocie žen, které vytvoří převýchovné instituce pro muže, aby nehleděli na ženy jako sexuální objekt, ale aby milovali ženy jinak. Mají se zaměřit na jejich nitro. Mají se proto vzrušit nikoli nad mladou, ale starou ženou. V institucích pak zažívají léčebné terapie na zbavení se toxické maskulinity.

Hra je v některých místech provokativní, protože nezná stud a jde na dřeň. Nezná tabu a mluví o věcech takovými slovy jako ve čtvrté cenové. Myslím, že se nejedna dáma červenala a některá mohla být i pohoršená. Já si ale myslím, že to k tématu patří a pohoršen jsem nebyl.

Čekal jsem, že mi hra dá jasné rozhřešení, že jsem nechutné sexistické, šovinistické prase, které je třeba převychovat. Myslím ale, že hře se povedlo nikoho nezesměšňovat, ani nikoho neodsuzovat. Prostě jen ukázala, jak by vypadal svět, kdyby se normální chování mužů ze světa vymazalo. Muži by byli převychovaní, ale lepší svět by to nepřineslo. Alespoň tak jsem hru pochopil já.

Hra ukázala, že snaha změnit mužskou přirozenost na něco jiného je těžká, pravděpodobně nemožná a přinese jen přetvářku a vnitřní nespokojenost všech, protože i pro ženu je přirozené, že chce být krásná a chce, aby ji muž miloval jako ženu a ne jako kamaráda v hospodě.

Hru všem doporučuji. Dokonce uvažuji i o tom, že si koupím knihu, protože očekávám, že se hra dost odchýlila od originálu a mnoho věcí zjednodušila.