V sobotu jsem vzal dceru do Divadla Rokoko na hru Znovusjednocení Korejí. Asi jako všichni i já jsem podle názvu čekal, že se bude jednat o vizi, jak to jednou dopadne na Dálném Východě, až se pokusí udělat něco, jako před skoro třiceti lety Němci. (Čekám, že se mnoho lidí připravuje, jak se na tom napakuje.) Ale nebylo to ani o politice, ani o penězích. Název jen mate. Klidně se to mohlo jmenovat: „Dvě rovnoběžky!“, ale to by nebylo tak sexy.

Inscenace se vlastně skládá z 18 mikropříběhů, něco jako výběr z nejlepších hádek. Všechny přitom spojuje láska. Jedná se obvykle o rozchody nebo nějak komplikované milenecké vztahy. Každý příběh je úplně jiný. Některé jsou absurdní, některé neskutečně vtipné. Mezi ty vtipné patří svatba, ke které nakonec nedojde, když se ukáže, že ženich v minulosti chodil se všemi ženami v rodině nevěsty. Ta to přitom zjistí jen pár minut předtím, než má říci „Ano“. Krásný je také příběh dvou lidí, kde ona je v sanatoriu, manžela už nepoznává a znovu s ním zkouší flirtovat apod.

Jeden můj kamarád říká, že nejnáročnější jsou smíšená manželství mužů a žen. Hra ukazuje, že to není pravda. I vztah dvou mužů a dvou žen může být velmi komplikovaný. Prostě hra se dívá na různé druhy vztahů z různých úhlů.

Už cestou do divadla mi dcera říká: „Dnes to bude dobré!“

Říkám: „Proč si to myslíš?“

„Je to francouzské!“

A bylo to dobré! Všem doporučuji. Ve hře je naprosto perfektní Jiří Hána. Na co sáhne, to se mu podaří. Podle mě jeden z nejlepších herců současnosti. Vůbec nechápu, že si ho nepamatuji z žádného filmu v titulní roli. Doufám, že jeho čas ještě přijde a konečně si ho někdo všimne a nebudou se ve filmu točit stále stejné tváře.