V pátek jsem vzdal dceru do Divadla na Vinohradech na hru britské autorky Penelope Skinner Ahoj, krásko! (Linda). Naprosto fantastická hra, kterou všem doporučuji!

Jedná se o novinku. Premiéra byla v polovině května. I díky tomu hra popisuje velmi aktuální témata, jako je šíření intimních fotek bývalých partnerů po sociálních sítích jako trest za rozchod. Tak moderní téma jsem v Divadle na Vinohradech ještě neviděl, a to jsem ze stávajícího repertoáru viděl skoro vše.

Ale abych nepřebíhal. Hra popisuje úspěšnou manažerku, která je na pomyslném společenském žebříčku na vrcholu. Má dobrou práci, skvělou rodinu, je úspěšná, ale najednou se přehoupne přes padesátku a nestačí konkurenci mladších žen, které jsou ochotné jít přes mrtvoly.
Hra ukazuje, jak to má vlastně těžké. Je workoholička. Chápe, že život je boj. Snaží se vytvořit lepší svět pro svoje děti, ale výsledkem je jen to, že vychovala sněhové vločky, které při každém sebemenším problému roztají a končí. Doma si tím vytvoří mama hotel, kde všichni očekávají, že máma jede na 120 %, protože to je prostě úděl každé mámy.

Jenže po chvíli se ukazuje, že nikdo není dokonalý. Ani manažerka Linda. Dětí ji vlastně nenávidí, protože si myslí, že je někam tlačí. Manžel se cítí nedoceněný a v rodině zbytečný, ačkoli se snaží. A tak stačí málo a podlehne svodu mladší ženy, která v něm vidí to, co v něm vlastní žena nevidí. Vidí v něm chlapa v nejlepších letech. Linda to nechápe jako svou chybu, nebojuje o manžela, urazí se, hezky manžela zabalí a pošle k milence, která si nemohla přát lepší dárek.

Následně i Linda selže. Také podlehne svodu mladšího muže. Jenže ten zachovalou padesátku nebalí z lásky, ale protože se vsadil. Když to padesátka pochopí, hroutí se jí svět. Už není tou, se kterou muži spí, protože je přitahuje. Najednou se pokusí o něco jako ekonomické ocenění své osobnosti a dochází k závěru, že její akci měly nejvyšší hodnotu v šestnácti, od té doby jen klesají a směřují k nule.

Moderním rozměrem hry je téma zneužití soukromých fotek šířených přes internet. Ukazuje se, že fotky mohou mladé lidi neskutečně zranit. Ještě více je ale zraní ošklivé komentáře jejich kamarádů. Ve hře dokonce mladá dívka uvažuje o sebevraždě. Psychicky se hroutí. Divák najednou chápe, že to není jen nějaké naštvání. To je absolutně zásadní a vážná věc.
To je velmi zajímavé proto, že moderní společnost je velmi citlivá k minoritám. O nikom se nesmí nic naznačit, ale můžete být naprosto necitliví k majoritě. Můžete někoho ranit kvůli tomu, že má velký zadek, malá prsa, křivé zuby apod. Někdo to unese, někdo ne. Zatímco dříve šlo někoho pomluvit a zesměšnit v rámci školy, dnes ho můžete pomluvit a ranit v rámci celé republiky.

Mnoho lidí si neuvědomuje, jak mohou škodit zlými, posměvačnými komentáři. Celá společnost žije odporným nálepkováním, kde čím hnusnější nálepka, tím víc bodů. Máme dokonce lidi, kteří se tím už i živí. Mají servery na publikace hanopisů. Nemluví o sobě, ale mluví jen o jiných. To je velké téma současnosti. A nejspíš bude hůř. Časem se facebooky, twittery a další přežijí a bude něco novějšího, rychlejšího, zábavnějšího, kde bude možné znemožnit kohokoli během chvilky, protože nikdo není bezchybný a nikdo nemá jen přátele, ale také nepřátele. Nepřátelé povedou válku se svým komplexem moderním způsobem. Budoucnost je proto o vychování odolnější generace a nikoli sněhových vloček.

Hra je plná zvratů, vtipných a často až nečekaně vulgárních dialogů. Jedna paní za mnou to o přestávce kritizovala. Já si ale myslím, že takový je život. Někteří lidé prostě tak mluví i na vysokých postech. Do hry to podle mě patří.

Kateřina Brožová nejspíš mnoho lidí překvapí. Kráska jejího formátu má jistě osobní zkušenost z moderních médií, jak někdo z anonymního davu umí plivnout jízlivou slinu, která zabolí. V této hře exceluje, jak kdyby autorka hry psala pro ni. Naprosto perfektní.
Jejího manžela hraje Petr Rychlý. Tomu se podařilo zahrát zcela normálního chlapa, který myslí tím, co liší býka od vola. Naprosto uvěřitelný pohodář, kterému jedna mladá žena zničí poklidný život. Je tak důvěryhodný, že nevím, jestli nehraje sám sebe. Z hlediště jsem mu posílal velký palec.

Za zmínku stojí i Sabina Rojková. Ta mě vždy překvapí, jak může být tak mladá dívka tak talentovaná. Je radost se na ni dívat.

Radost mi udělal i Otakar Brousek ml. Vždycky dobře hraje, ale tady z něj navíc sálá i atmosféra kosmetického byznysu. Často mám pocit, že jsou herci na jevišti jak hadrníci ze sekáče. Brousek je tentokrát ale moc dobře oblečený, čímž pro mě rámuje prostředí hry.
Za mě jedna z nejlepší her letošního roku. Můžete vzít i dospívající děti. I má dcera hru ocenila, a ta je hodně kritická. Hra není jen komedií. Má i myšlenku. Děti v ní možná pochopí, že mama hotel není normální.

Závěr hry vás překvapí, a proto ho nevyzradím. Na konci se budete divit.

Díky Divadlu na Vinohradech! Patří podle mě mezi tři nejlepší hry, které nyní divadlo nabízí.