Návštěva staré dámy
Minulý týden jsem vzal dceru do Divadla na Vinohradech na hru švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta: „Návštěva staré dámy.“ Byl jsem naprosto nadšený! Nadčasová, geniální hra, která má stále co říct.
Myslím, že český divák v ní musí vidět paralelu s naší politickou scénou. Hra sice není vůbec o politice, ale je o tom, jak si miliardář může všechny kolem sebe koupit a zneužije toho.
Hra líčí dámu, která se po 45 letech vrátí do rodného městečka, aby vyrovnala účty s těmi, kteří jí v jejích očích ublížili. Jedná se hlavně o jejího prvního chlapce. Ten se údajně odmítl přihlásit k jejich dítěti, a ona proto musela opustit městečko.
Vrací se jako vdova po miliardáři ve chvíli, kdy městečko bankrotuje a lidé potřebují peníze. Vdova veřejně slíbí, že městečku dá půl miliardy a druhou půl miliardu rozdělí mezi její obyvatele. Ovšem pod jednou podmínkou. A tou je, že někdo z obyvatel městečka jejího prvního chlapce zabije.
Obyvatelstvo je nejprve pobouřeno. Odkazují se na demokracii a evropské hodnoty a návrh i přes nutnou potřebu peněz odmítnou. Jenže časem začnou všichni spekulovat, že některý ze sousedů bývalého milence miliardářky zabije a oni snadno zbohatnou. Začnou se podle toho chovat. Začnou žít na dluh v očekávání, že ho snadno splatí.
Nyní nastupuje pro ekonoma zajímavá pasáž, která ukazuje, jak je hospodářský cyklus silně závislý na důvěře. Dokud lidé věří, že dostanou peníze, utrácejí a městečko bohatne. Miliardářka zatím v okolí vše skoupí a začne na lidi víc tlačit. Pokud nezabijí jejího milence, podniky zavře.
V tu chvíli se evropské hodnoty, na které se všichni původně odkazují, změní v děvku. Městečko uspořádá referendum, v němž se před médii tají podmínka předání peněz. Média vědí jen to, že městečko dostane ohromnou částku a lidé to mají odhlasovat. Postupně se ukazuje, jak všichni přátelé a nakonec i rodina odhlasují výměnu života muže za peníze miliardářky. A média se nechají obelstít.
Z mého pohledu hra originálním způsobem varuje před vládou velkých peněz, před životem na dluh a před důvěrou v média, která nevědomky podávají naprosto falešný obraz reality.
Ve hře exceluje Dagmar Havlová, které sekunduje Tomáš Töpfer.
A ještě zajímavost: Zdá se, že společnost má život miliardáře asociovaný s doutníkem, ačkoli dnešní miliardáři už doutníky moc nekouří a místo toho žijí zdravě a jezdí na koloběžce. Během hry se přitom doutníků vykouří opravdu hodně a herci se k nim chovají hulvátský, když je zašlapávají jak cigaretu. Mé srdce trpělo. Navíc jsem na ten doutník měl neskutečnou chuť.
Všem doporučuji. Hra měla premiéru v září. Je to tedy novinka. Určitě ji nevynechte.
Myslím, že český divák v ní musí vidět paralelu s naší politickou scénou. Hra sice není vůbec o politice, ale je o tom, jak si miliardář může všechny kolem sebe koupit a zneužije toho.
Hra líčí dámu, která se po 45 letech vrátí do rodného městečka, aby vyrovnala účty s těmi, kteří jí v jejích očích ublížili. Jedná se hlavně o jejího prvního chlapce. Ten se údajně odmítl přihlásit k jejich dítěti, a ona proto musela opustit městečko.
Vrací se jako vdova po miliardáři ve chvíli, kdy městečko bankrotuje a lidé potřebují peníze. Vdova veřejně slíbí, že městečku dá půl miliardy a druhou půl miliardu rozdělí mezi její obyvatele. Ovšem pod jednou podmínkou. A tou je, že někdo z obyvatel městečka jejího prvního chlapce zabije.
Obyvatelstvo je nejprve pobouřeno. Odkazují se na demokracii a evropské hodnoty a návrh i přes nutnou potřebu peněz odmítnou. Jenže časem začnou všichni spekulovat, že některý ze sousedů bývalého milence miliardářky zabije a oni snadno zbohatnou. Začnou se podle toho chovat. Začnou žít na dluh v očekávání, že ho snadno splatí.
Nyní nastupuje pro ekonoma zajímavá pasáž, která ukazuje, jak je hospodářský cyklus silně závislý na důvěře. Dokud lidé věří, že dostanou peníze, utrácejí a městečko bohatne. Miliardářka zatím v okolí vše skoupí a začne na lidi víc tlačit. Pokud nezabijí jejího milence, podniky zavře.
V tu chvíli se evropské hodnoty, na které se všichni původně odkazují, změní v děvku. Městečko uspořádá referendum, v němž se před médii tají podmínka předání peněz. Média vědí jen to, že městečko dostane ohromnou částku a lidé to mají odhlasovat. Postupně se ukazuje, jak všichni přátelé a nakonec i rodina odhlasují výměnu života muže za peníze miliardářky. A média se nechají obelstít.
Z mého pohledu hra originálním způsobem varuje před vládou velkých peněz, před životem na dluh a před důvěrou v média, která nevědomky podávají naprosto falešný obraz reality.
Ve hře exceluje Dagmar Havlová, které sekunduje Tomáš Töpfer.
A ještě zajímavost: Zdá se, že společnost má život miliardáře asociovaný s doutníkem, ačkoli dnešní miliardáři už doutníky moc nekouří a místo toho žijí zdravě a jezdí na koloběžce. Během hry se přitom doutníků vykouří opravdu hodně a herci se k nim chovají hulvátský, když je zašlapávají jak cigaretu. Mé srdce trpělo. Navíc jsem na ten doutník měl neskutečnou chuť.
Všem doporučuji. Hra měla premiéru v září. Je to tedy novinka. Určitě ji nevynechte.