Prezident Václav Klaus je známý kritik současného směřování Evropské unie. Jeho skepse k dalšímu prohlubování evropské integrace nevychází jen z upřednostňování tradiční entity národního státu, ale má i čistě praktický důvod: údajně špatné fungování stávajících unijních struktur.

Podle Václava Klause zkrátka nemá smysl přistavovat další patra k domu, který už teď stojí nakřivo, do kterého zatéká, kde musíme hradit nájem a poplatky za neplatiče (a kde chtě nechtě bydlíme i s těmi, jež bychom raději viděli za plotem vedlejšího domku). Spíše než přemýšlet o přístavbě by podle hlavy státu patrně stálo za úvahu, zda nepovolat raději demoliční četu, aby se na to společné evropské bydlení podívala tak nějak zgruntu. Další možností by bylo změnit ho v jakési společné tržiště, kde bychom se s někdejšími sousedy setkávali toliko při uzavírání obchodů, ale po zavírací době bychom si šli každý pěkně po svých, nejlépe na hodně vzdálené parcely.

Proč o tom s trochou nadsázky píšu? Evropská komise minulý týden definitivně schválila výstavbu výzkumného centra v Dolních Břežanech s názvem ELI Beamlines. V médiích jste tuto informaci možná zaznamenali pod krycím názvem „superlaser v Česku“. Vědecká infrastruktura, která vyroste kousek za Prahou, skutečně nemá v dějinách tohoto státu obdoby a představuje obrovskou příležitost pro vědeckou komunitu, pro vysokoškolské studenty, pro podnikatelskou sféru (nemluvě o naději, kterou chce v příštích letech přinést nemocným rakovinou). Potud jde o pozitivní zprávu.

Kdo si ale dá tu práci a najde si ve veřejných zdrojích fakta o tom, jak se proces schvalování ELI Beamlines vyvíjel, nejspíš se zarazí. Neměl být „superlaser“ náhodou příslušnými autoritami posvěcen už před několika měsíci? Ano, měl. Jenže byrokratické překážky ze strany Bruselu to bohužel neumožnily.

Jsem si vědom, jak laciným způsobem se někdy se slovy „byrokracie“ a „byrokratický“ nakládá. A slovní spojení „bruselská byrokracie“, to už je vůbec pojem sám o sobě. Ale tentokrát se nebojím ho použít. Překážky, které byly ELI Beamlines ze strany některých úředníků EU stavěny do cesty, totiž někdy skutečně připomínaly ony příslovečné klacky pod nohama. Přitom ELI je od samého počátku projekt evropský, na kterém se podílí 40 výzkumných institucí ze 13 zemí a který EU také z drtivé většiny platí. Aby bylo jasno: nikdo nikdy vážně nepochyboval, že ELI nakonec dostane zelenou. Šlo jen o to kdy. Protože čas je drahý, a v oblasti výzkumu a vývoje obzvlášť.

Proč tedy ty průtahy? Možná zlá vůle jednotlivců, možná neefektivita některých oddělení, nevím. Vlastně je to jedno. Důležitá je spíše otázka, zda tyto vlastnosti několika bruselských byrokratů vyplývají inherentně ze samotné podstaty EU. Zda jde o specifický výsledek onoho společného bydlení v jednom evropském domě, který někdy nutně provází pavlač, naschvály a šlendrián.

Jsem přesvědčen, že tomu tak není. Už proto, že mám bohaté zkušenosti i s tuzemskou byrokracií. Někdy dobré, někdy horší - prostě normální. A v Bruselu to není jiné. Rozdíl je "jenom" v tom, že kdyby nebylo toho společného bydlení pod vlajkou s hvězdičkami, rozsáhlé vědecko-výzkumné projekty jako ELI by vznikaly mnohem obtížněji. V každém případě by nestály u nás.

Má odpověď na otázku, kterou jsem si položil v titulku, je tedy jasná: ne, nemá. To ale neznamená, že jsem si na pana prezidenta během zbytečně protahovaného schvalovacího procesu mnohokrát nevzpomněl.