O tom, že je Norsko jako takové dost bohaté, ví celý svět. Ovšem o tom, jak si to svět vykládá, vědí Norové své. Podíváte-li se blíže na osobní dluh mezi Nory, budete pochybovat o tom, zda jsou běžní Norové až tak bohatí, jak se tvrdí....
Norsko jako stát bývávalo jednou z mála nezadlužených zemí. Norové jako národ ale patří k nejvíce zadluženým na světě. Jak to, když dlouhá léta solidně rostly platy a mzdy a inflace byla celkem pod kontrolou?

Mohou si dovolit kupovat stále více, a přesto si půjčují pořád více, aby si mohli kupovat ještě více: Míra zadlužení norských domácností činí více než 3200 miliard norských korun, což je růst o bezmála sedm procent za rok a o dost více než třeba v USA, přičemž tehdy, když praskla bublina jménem trh s nemovitostmi, byla dluhová zátěž v USA okolo 140 %.

Zatímco úvěry ve výši trojnásobku příjmu byly dříve považovány za nezodpovědné, nyní je to zcela běžné. 14 % norských domácností má dluhy větší než trojnásobek příjmu před zdaněním. Mezi mladými páry má zhruba čtvrtina domácností dluhy třikrát větší než je jejich příjem dohromady. Od 2008 roste dluh norských domácností o cca. sedm procent ročně. 11 % domácností dokonce mělo dluh vyšší než pětinásobek toho příjmu, jenž měla k dispozici.

Od r. 2008 se podíl spotřebitelských úvěrů na dluzích zvýšil na bezmála trojnásobek. Zatímco tehdy činil pět procent se nyní blíží patnáct. Jen za těchto let se počet exekucí kvůli dluhy za karty a spotřebitelských úvěrů zvýšil o 30 %. Hodnota spotřebitelských úvěrů se blíží 100 miliardám a za rok se zdvojnásobil počet domácností, jež takové úvěry má (16 %).

Přes polovinu těch, jež žádají o spotřebitelské úvěry, to dělají tak, aby financovali staré spotřebitelské úvěry, či aby měli na vlastní kapitál na byt či dům. Nízké úroky na hypotéky jsou jedním z důvodů proč se zvyšuje objem spotřebitelských úvěrů. Aby toho nebylo málo, tak platba kartou od určitých bank opravňuje k slevám na konkrétní značky, což k utrácení povzbuzuje ještě více.

To, že se jejich životy zdají být navenek tak dokonalé, dělá vše jen horší. K tomu přispívá skupinový nátlak držet s ostatními krok a strach nevypadnout z party. Mladým Norům scházejí podle spotřební ekonomky Silje Sandmalové a zpravodajského serveru www.framtida.no základní znalosti o osobních úrocích, spoření či nákladech spojených s platebními kartami. Odkazuje na šetření a třeba televizní pořady o zadlužených lidech, kde jim dva ekonomové pomáhají snížit spotřebu, sestavit rozpočet a dostat dluhy pod kontrolou.

Téměř polovina dotázaných z věkové kategorie mezi 18 a 34 let míní prostřednictvím deníku Stavanger Aftenblad, že by nezvládla nečekané výdaje v hodnotě půlky měsíční mzdy, aniž by si na to museli půjčit. Ovšem řada mladých si neuvědomuje, že půjčování peněz a nákupy na kredit něco stojí. Chabé znalosti mají také o vyplnění daňového přiznání, přičemž riskují placení příliš vysoké daně, dále sepsání smlouvy mezi nesezdanými dvojicemi, aby se vyhnuli ztráty téměř všeho v případě, že se rozejdou a ekonomické dopady manželství.

Dokud bydlí doma a třeba i pracují, dostává mládež většinou kapesné a utrácí vše na sebe. Poté, co se odstěhují z domova, by rádi udržovali stejnou spotřebu, přičemž to kvůli tomu, že si musí platit bydlení sami, většinou nejde. A tak se snadnou ocitnou v dluhové pasti, kde život bude pozastaven, dokud nebude vyřešeno to, do čeho se zamotali. I přesto, že průzkum proveden pro norskou banku Den norske bank hovoří o tom, že si to přeje devět z deseti dotázaných, ve škole se toho moc nenaučí o tom, odkud peníze pocházejí a co obnáší hypotéka, spoření, pojištění atd. Jak to tedy bude v chystané bezhotovostní společnosti?

Navzdory tomu, že většina bank třeba nabízí službu, jež automaticky třídí veškeré vaše transakce do položek, což vám usnadní přehled o tom, za co utrácíte, v pasti je třetina Norů, uvádí zpravodajský server www.nettavisen.no. Nadspotřeba dělá, že nemají vlastní finance pod kontrolou. To podle zjištění šetření Intrum Justitias European Consumer Payment Report.

Nákupy nemovitostí Norů jsou financovány dluhy. Dostupnost dluhů z bank ženou ceny nemovitostí nahorů. Rodiče jim ve skutečnosti pomáhají zakládat si větší dluhy kupováním nemovitostí. Alternativou je pronajímat za vysoké ceny. Uvádí to Ebba Boyeová ze Střediska Manifest pro analýzu (občanské) společnosti deníku Romerikes Blad.

Podle průzkumu zprostředkovaného serverem www.dinside.no se 60 % Norů domnívá, že získávat úvěr je příliš snadné. Po spoustě let diskusí a jednání byl letos zaveden rejstřík dluhů za účelem provádění přesnějších zjištění finanční situace žadatelů o úvěry a lepších odhadů schopnosti splácet nezajištěné dluhy, jichž se služba týká před případným rozšířením o zbytek dluhů. Časté agresivní reklamy za rychlé a snadné úvěry a neodbytnost části branže jsou ale i nadále povoleny.

„Až zemřu, chci, aby mé děti pocítili smutek se vším všudy: Nezbyde po mně ani koruna!“ Již není hanba předávat dluh dalším generacím. Což silně kontrastuje s dosavadní výchovou k bezdlužnosti v stáří. Polovina důchodců má dluhy a polovina této poloviny uvádí podle průzkumu a prostřednictvím deníku Verdens Gang, že si původně chystala bezdlužnost, leč skončili zadlužení. Třetina důchodců dluží více než půl milionu norských korun. Za deset let vzrostla zadluženost norských důchodců o 134 %. Někteří prý vyjednají krátkodobé úvěry beze smyslu pro následky, či podceňují o tolik nižší bude jejich důchod, než byl jejich příjem.

A tak dluhy rostou rychleji, než mzdy a platy. Přitom reálné mzdy a platy loni klesly nejvíce od r. 1981, píše deník Dagens Naringsliv. Bylo to poprvé od r. 1989, že reálné mzdy a platy klesly. Inflace totiž skončila na 3,6 %, zatímco mzdy a platy rostly o 2,5 %. Hnací síla dluhů jsou nákupy a investice do nemovitostí – o tom bude další textík.