Jak byste asi reagovali, kdybyste žili v zemi, o níž vám takřka jakýkoliv politik napříč politickým spektrem tvrdí, že je „nejlepší na světě pro život“ a zapálil vám auto někdo, koho přijala vaše země proto, aby se tu cítili bezpečně, místo pěsti jim podala ruku, avšak nyní se ukázalo, že na místě by bylo spíše právě dostat onou pěstí?

To jsou lidé, o nichž tolikrát jediná informace je, že existují. Podle norské policie uchazeči o azyl v 90 % případů lžou o tom, odkud pocházejí, o svém věku, o své minulosti a důvodech útěku atd. atd. Rozhodující hlasy lidi především nabádají k tomu, aby neprojevovali zášť vůči migrantům - ať se prakticky dopustí čehokoli -, aniž tyto problémy jakkoliv řeší, jen se migrantů ujímají více a více. Ovšem kritici mají politiky za spoluzodpovědné za každý zločin, kterého se migranti dopustí, ať už se jedná o vraždy, pouliční násilí, znásilnění, loupeže, zkrácení daní nebo něco jiného.

Říká se, že kdo nechce poslouchat, ten to pocítí. Přesto politici a třeba zástupci průmyslu nám vštěpují nutnost růstu měst za každou cenu. Chudé okresy prý potřebují příjmy z daní, jenže stále více Norů se bojí ztráty zaměstnání právě kvůli migraci a robotizaci. Je to prý nemocná společnost, když se zakládá na migraci, aby přežívala, a to navíc v již přelidněném světě. Na úkor bezpečnosti, pohody, souladu, životního prostředí atd.

Po opakovaných žhářských útocích Švédsko tají dech co ho čeká dále. Odloučených, dysfunkčních lokalit je čím dále více. Jak švédská, tak norská média, vč. těch alternativních, sleduji již léta a s odkazem na jakoukoliv reportáž či článek je již nějaký ten rok zřejmé, že tyto a další problémy se stávají nezvladatelnými, policie ztrácí kontrolu a až na nepatrné výjimky politici znevažují a snaží se všelijak shodit a znemožnit veškeré hlasy kritizující vývoj a směřování. Nepoučitelně a jako kdyby strkali hlavy do písku mají politici jedinou vizi: Stále více přistěhovalců. Švédský premiér odmítá zpřísnit podmínky pro udělení azylu v zemi. Politici i pracovníci médií si vesměs myslí, že další a další příliv je udržitelný a ukočírovatelný a že bude časem díky začlenění migrantů s nimi méně problémů a že cena, kterou všichni platí, je přiměřená.

Sylvi Listhaugová, bývalá norská ministryně pro migraci a jejich začleňování do společnosti vyrazila před rokem do jednoho ze stockholmských předměstí, aby norským voličům předvedla, jak vypadají švédské tzv. no go zóny. Nejen, že se švédští politici s ní odmítli sejít, protože nechtěli být součástí norského předvolebního zápasu, ale navzdory především skrze fundovaná tvrzení zástupců policie rezolutně odmítali, že taková místa ve Švédsku vůbec existují.

V Norsku se strany zaručují, že nemáme „švédské poměry“, přitom příliv cizinců pokračuje, jen se mění složení, z jakých zemí pocházejí. Předsedkyně norské vlády se snažila situaci uklidnit tím, že třeba řekne, že pokud někdo v Somálsku pásl kozy, je negramotný a má se začlenit do norské společnosti, tak je to drsný běh. Zato tito lidé mají mnohdy lepší znalosti norského sociálního systému a všeho na co mají nárok než původní obyvatelé této země. Polovinu těch, jež žijí z podpor v Norsku tvoří migranti. Zároveň má spousta mladých Norů pocit, že nejsou potřeba, jelikož si společnost necení to, co nabízejí, a to kvůli migrantům, jež jim berou práci. Jeden to obrazně pojal tak, že Norsko natolik zbohatlo na mléko, že si myslí, že se obejde bez krav.

Auta hoří i v Oslu, a když se nestřílí nebo nenastražují pumy, tak se alespoň ubližuje nožem. Nebo znásilňuje v několika vlnách v několika městech. Zatím v menší míře, než ve Švédsku, přesto to chvílemi připomíná občanské válce menšího měřítka. V takovém Oslu a okolí činí tři hlavní zločinecké sítě a spousta menších nároky na své vlastní území, kde usilují o monopol na zločinnost. Tyto skupiny, Young Guns, B-gjengen a Young Blood, ovládají většinu obchodu s drogami v městě. V posledních letech zločinecké gangy navíc zakládají řemeslnické firmy peroucí peníze. Vzory mladých, kteří propadli ve škole i celkově se stali gangstery.

V kterých jiných městech prosperujících zemí na světě se za bílého dne odehrává prostituce, obchodování s drogami, válka gangů a obchod s bílým masem přímo u parlamentu, aniž by poslanci zvedali prst? Někteří místní tvrdí, že je to hanba. Turisté nevěří tomu, co vidí.

Ani Švédsko, ani Norsko od začátku nevede poctivou diskusi o změně etnického složení obyvatelstva, jelikož samotná diskuse prý vyvolává xenofobii. Panovačními, rovnostářskými a manipulativními metodami se snaží média a tzv. elity získávat lidi pro svůj velikánský projekt migrace a v snaze, aby se k ní stavili kladně je pravda podřazená. Snaží se upevňovat názor, že třeba současné vlády Itálie a Rakouska, které vzešly z demokratických voleb, jsou antidemokratické a autoritářské jen proto, že nechtějí přijímat tolik migrantů jako dříve. Nemluvě o odporu Visegrádské čtyřky. Nebo o příčinách Brexitu. Nejste v právu, nejste solidární, cituji norská i švédská média. Odvolávající se na „slušnost“, „odpovědnost“, „štědrost“, „velkorysost“ a další kladná slova. Je třeba severská média číst, poslouchat a dívat se na ně, abyste pochopili.

Máte dvě možnosti. Buď budete opakovat chyby ostatních, anebo budete opakovat chyby ostatních. Ať přijímáte migranty jakkoliv, tak se s nimi rozrostou zdánlivě neřešitelné problémy. Není země na světě, kam přišli migranti a kde by s nimi nebyly nebo nejsou problémy. Má je rostoucí měrou i taková Kanada, jež byla dlouho vyzdvihována jako vzor pokojného soužití.

Můžeme se snad stát ještě většími flagelanty? Jak to, že je tolik těch, kteří mají tolik empatie pro lidi v jiných světadílech, zatímco jeví téměř nulovou empatii vůči těm lidem, které mají kolem sebe každý den? Konformita, poslušnost a k tomu údajně i všudypřítomný feminismus včetně zábran lidem nedovolují, aby reagovali na to, co se děje a Norsko a Švédsko to mají společné. Strach z doteku pro některé lidi háklivých témat zůstává hybnou a trvalou silou. Ani protistrany, ani média nechápou nebo nechtějí chápat logiku vývoje. Nikdy neuvádí to, co je společné pro veškerou podporu straně Švédských demokratů, jakožto i podobné strany a hnutí: Nechceme vás (migranty) tady! Jste pro nás problémem, nikoli řešením!

Než bude lépe, spíše bude hůře. Švédové v posledních letech více než dříve dávají najevo, že se establishmentu nebojí – a tedy se nebojí již ani tabuizovaného tématu, že by odevzdali hlas jediné (podle mnohých) skutečně opoziční straně. To vše se již děje v rámci boje proti přezíravosti, zavírání očí před problémy s migrací, snahou na ně „hodit deku“, arogancí a umlčováním kritiky po dobu desítek let ze strany politiků, úřadů a médií. I přesto se zdá, že těch protestujících není dost a nejsou dost průbojní na to, aby byli bráni vážně a aby donutili ty, kteří měli ruce u kormidla všechna ta léta, aby uznávali chyby a selhání, museli by se totiž zříct celého zabedněného ideologického modelu, životní lži. Spíše se protestující budou setkávat s ještě zuřivějšími pokusy je sestřelit a zneškodnit a nálada ve společnosti bude ještě rozjitřenější, aniž to něco vyřeší a aniž bude moci někdo silně otočit kormidlem na opačnou stranu, než tomu bylo dosud, takže směřování země bude nejspíše podobné a změny dosavadní politiky se budou oddalovat.

Nebo se snad dočkáme překvapení od těch odepsaných „bídníků“, vyvrhelů, na druhou stranou kritiky označovaných za skutečné odborníky toho, co vlastně multikulturní společnost obnáší? Jsou tací, kteří tvrdí, že zapírání vlastenectví způsobilo v dějinách daleko větší zkázu než jeho zohledňování. Najednou se může návrat utlačovaného obrátit proti svým utlačovatelům. Však před realitou nemůže uniknout nikdo.