Banky bez hotovosti. Pokud nad tím pozvedáváte obočí či kroutíte hlavou či obojí zároveň, čtěte dále.
S tím začala již v r. 2015 na všech pobočkách Nordea, jedna z největších severských bank. Zákazníci jsou odkázáni na bankomaty či výběr přes pokladny v některých supermarketech. Někteří z nich přirovnávají to, že u sebe nemají hotovost k tomu, jako kdyby chodili nazí.

Některé banky, jež byly zakládány v Norsku v posledních letech, nemají v zemi jedinou pobočku. Patří k nim řada zahraničních bank, jejichž podíl na obratu a ziscích činí okolo 75 %. Před deseti lety činil pouze dvě, resp. tři procenta, uvádí server www.e24.no. Za deset let se zisky zvýšily z 13,7 miliard norských korun na 120 miliard. Zatímco konkurence byla největší mezi obchodními bankami bude v dalších letech mezi spořitelnami.

Nikdy nebylo pro banky levnější půjčovat si peníze. Vydělávají tučné sumy tím, že úroky na mezibankovní úvěry poslední dobou klesají, aniž by se banky dělily o tuto výhodu se zákazníky. Zákazníci bank prodělávají podle serveru Forbrukerradet, tedy norské spotřebitelské řadě, a deníku Dagens Naringsliv až 40000 norských korun ročně. Aktivní zákazníci, jejichž počet v poslední době klesá, platí zhruba poloviční úroky přestěhováním či změněním podmínek hypotečního úvěru, aniž si musí kupovat další bankovní produkty, což je častou podmínkou bank.

Norský finančník Peter Warren míní prostřednictvím zpravodajského serveru www.abcnyheter.no, že norské banky operují na trhu bez reálné konkurence, jež se podobá monopolu. Evropské banky jsou prý cenově daleko konkurenceschopnější než ty norské. Ale při tom je paradoxní, že úřady kladou na banky přísnější požadavky a přitom je chrání, banky na to reagují zvyšováním cen, na což doplácí zákazníci.

Navzdory třeba tomu, že se podíl hypoték se špatnou platební morálkou drží posledních 15 let na stálé a nízké úrovni pod jedním procentem a nečekané ztráty z takových hypoték jsou ještě nižší, tak si banky přejí pořád větší buffery a posilují vlastní kapitál. Jsou to daňoví poplatníci, jež banky pojišťují, potřebují-li to banky. Proč se tedy banky neznárodní? Pak by měli daňoví poplatníci podíl na zisku a nezůstalo by jim pouze to riziko, uvádí Warren.

Naposledy loni byly norské banky podle norských médií vyšetřeny monitorovacím orgánem Evropského sdružení volného obchodu kvůli podezření z kartelu pro internetové platby. Měly být vyloučeny nové služby pro elektronické platby přímo z bankovních účtů a bez platebních karet, jež byly pro e-shopy levnější.

Nejetičtější a nejudržitelnější banka v Norsku je podle šetření zmíněné norské spotřebitelské řadě pro většinu lidí neznámá Cultura Bank. Banky byly srovnány podle 1012 kritérií a šetření odpovídá mezinárodnímu Fair Finance Guide. Banky dehonestuje mimo jiné to, že investují do činností, jež jsou v rozporu s etikou a udržitelností, že se nepřipojují k mezinárodním standardům v oblastech jako např. korupce, daně, klima, životní prostředí ad.

Různí lidé si udržují vztah k bankám různými způsoby v závislosti na svých potřebách a očekáváních. Během rozhovorů se zákazníky agentury na průzkum veřejného mínění důkladně probírali a byly zjištěny různé vlastnosti, jež popisují ty pocity a představy, jež lidé mají, pokud jde o „ideální banku“ a co pro ně dělá. Taková banka přiměje lidi k tomu, aby se cítili vítáni obdobně jako přátelé. Nechává je užívat si života, aniž je třeba se starat o formality. Přičiní se o to, aby bylo starání se o osobní finance legrací. Pomáhá jim, aby pořád dělali pro své osobní finance to nejlepší. Inspiruje je k tomu, aby využívali možností a příležitostí na zlepšení hospodaření. Přiměje je k tomu, aby měli pocit, že se banka snaží, aby mi nabízela to nejlepší. Dává jim pocit, že si jich banka váží, jsou v dobrých rukou a banka je připravena jim pomáhat nehledě na čas a místo. Umožňuje je, aby si vypořádali s osobními financemi. Plně jim dává pocit informovanosti o možnostech, pokud jde o každodenní služby, úvěry a spoření. Tím, že myslí v podobných vzorcích jim dává pocit, že jsou oni a banka jeden a týž tým.

Kdo má stejná očekávání na svoji „ideální“ banku, jaká máte vy? Jsou to lidé, jež rádi utrácejí za spotřebu a zážitky, nebo lidé, pro něž jsou peníze prostředkem a nikoliv cíl, příp. lidé, jež žijí v momentě a nestarají se o zítřek? Či lidé, jež si neustále přejí optimalizaci finanční produkty, jež užívají a hledají nová řešení pro své osobní finance? Eventuelně lidé, jež si myslí, že zákazníci jsou důležití a zasloužísi osobní přístup a banka by také měla podle toho jednat? Lidé, jež mají pořád aktualizované informace o tom, jaké finanční produkty a služby jsou na trhu k mání? Lidé, jež se připravují důkladně, než se v těchto záležitostech rozhodnou? Lidé, jež umí vysvětlit složité věci jednoduše? Lidé, jež si váží finančních produktů s nízkým rizikem a vysokou stabilitou a dlouhodobého zákaznického vztahu k své bance?

Potřeby se samozřejmě liší. Někdo by dokázal ocenit efektivní poradenství o spoření, včetně spoření na důchod, či tipy na hospodaření založené na umělé inteligenci, např. prostřednictvím aplikace, jež monitoruje vaši spotřebu a finanční situaci. Někdo by třeba raději měl peníze a spořil na účtě u charitativní organizace než v tradiční bance.

Jaké jsou tedy největší starosti Norů, pokud jde o osobní finance? Podle již zmíněné banky Nordea je to kromě ztráty zaměstnání klesající hodnota reformujících se důchodů, zvýšení úroků za hypotéky, zvyšující se ceny nemovitostí, či pohonných hmot či za elektřinu. Lidé do 40 let se ve větší míře bojí utrácení úspor. Rozsířená je též obava o zhoršení stavu světového hospodářství.

Nejmenší banky obsluhující často malý region jsou na prvních příčkách žebříčku, pokud jde o celkově nejlepší banku, hlásí server norské veřejnoprávní televize NRK. Organizace Norsk familieokonomi porovnávala úroky běžného účtu, účtu na spoření, spoření pro mladé (což je obdoba spoření s liškou) a úvěry/hypotéky. Ceny se velice liší, aniž to nutí větší počet lidí k tomu, aby přešli k jiné bance. Třeba server www.finansportalen.no představuje nabídky všech bank, ovšem služba nemůže rozhodovat za zlenivělé či zpohodlněné zákazníky, jež se nechali oklamat obecně nízkou hladinou úroků a hypoték.