Tahali se po soudech a připadali si jako oživlé mrtvoly v rozpadající se zemi.

Kongo. To asi nebude zrovna tam, kde byste chtěli být. Dokud nebyli loni překvapivě propuštěni na svobodu, tak byli Norové Joshua French a Tjostolv Moland vězněni, odsouzeni k trestu smrti a špionáž v Kongu. Několik let byl jejich příběh jedním z nejvíce skloňovaných v norských masmédiích.

Dosud návštěvnost nesvědčí o tom, že by se zfilmování příběhu, o němž má povědomí, vztah i názory většina Norů, stal zdrcujícím trhákem. Nicméně se může stát, že bude mít v paměti národa delší životnost, než obvyklé – to závisí na tom, jaká pozornost mu bude věnována dále. Ve filmu od zkušeného režiséra Mariuse Holsta, natáčeném v Jihoafrické republice, hrají profilovaní norští herci.

Asi nejznámějším z nich je Aksel Hennie, jenž obsadil roli Joshui Frenche. Hennie deníku Dagbladet řekl, že rozhodující pro přijetí role bylo to, že se předem sešel s Frenchem a získal si ho (byť někdo tvrdí, že ho zlomil), aby udělal si o něm obrázek. Pod záminkou, že patří do Frenchovy rodiny, propašoval sebe i skrytou kameru zabudovanou do hodinek do věznice, což by při prozrazení prý ohrozilo jeho i propuštění dvou norských vězňů, uvádí deník Verdens Gang.

French se vzdal pokusů film zastavit prostřednictvím právníka specializovaného na duševní vlastnictví a práva masmédií. Zato filmoví producenti měli jiné obavy, a totiž, že filmový projekt ovlivní proces s propouštěním Frenche poté, co byl v r. 2013 navíc obviněn z vraždy kamaráda, souputníka a spoluvězně Tjostolva Molanda na vězeňské cele. Konžské úřady se zpočátku domnívaly, že šlo o sebevraždu.

Po zadržení v Kongu v r. 2009 tvrdili Norové, že řidič pravděpodobně byl zastřelen jiným pasažérem v autě. Nyní French tvrdí, že byli vystavení spiknutí a že řidič byl zastřelen konžskými vojáky nastraženými poté, co je v ten večer měla na mušce konžská rozvědka, jež věděla, s kým se měli Norové v ten večer sejít.

Ti dva Norové se proti rozsudku smrti neodvolali ve víře, že tím uspíší převedení domů do Norska. Několikrát se French s Molandem pokoušeli o útěk z věznice. Konžské úřady požadovaly 500 miliard dolarů za jejich propuštění. Byl to nakonec Arild Øyen, bývalý velvyslanec Norska v Kongu, resp. Dan Gertler, izraelský obchodník s diamanty na popud Šimona Pereze, již zesnulého bývalého prezidenta Izraele jako protislužbu za norské zásobování Izraele těžkou vodou, jež přiměli konžského prezidenta Kabilu, potažmo úřady, k tomu, aby Frenche omilostnili a dostali ho tak v r. 2017 po osmiletém žaláři ze zajetí ven, a to nehledě na otázku viny či neviny. Stalo se to po mnoha a nákladných kolech diplomacie v zákulisí. A tak se French vrátil do Norska v letadle pronajatém norskou vládou dne 17. května, tedy na nejvýznamnější norský státní svátek. Politizace případu a demonstrace zahraničně politického vítězství nebralo konce. Jenže co s desítkami dalších Norů v zahraničních věznicích? Nezaslouží si to samé úsilí od vlády a úřadů?

Několik odborníků na film se domnívá, že konžský případ již u norského obecenstva dosáhl bodu nasycení a že pravděpodobně film nebudou brát útokem. Recenze filmu zdůrazňují, že nepřidá mnoho k omílanému příběhu, jenž mají Norové ještě živě v paměti. Hovoří o tom Birger Vestmo, recenzista Filmpolitietu, oddělení norské veřejnoprávní televize NRK, prostřednictvím zpravodajského serveru ABC Nyheter.

Někteří znejistili a váhají kvůli kontroverzím, jež film způsobil, zato se prý dveře kin kvůli filmu „Skjelvet“ (Zemětřesení), fikci o následcích zemětřesení u západonorského fjordu netrhnou.
Sám režisér Marius Holst míní prostřednictvím deníku Dagsavisen, že film není obhajobou Frenche a Molanda, nýbrž průzkumem faktů, teorií a možností. Podle již zmíněného Aksela Hennieho si divák sledující film může sám přijít na odpověď na otázku viny. Ve filmu divák spatří tři verze momentu, kdy padla střelba.

Nikolaj Frobenius, scénarista filmu, jenž přerušil spolupráci s producenty filmu proto, že retušovaná verze neodpovídala zjištěným skutečnostem a měl obavy, že se film stane hrdinským příběhem. Ovšem poté, co se Frobenius díval na film, tak má pocit, že se stal příběhem utrpení a nyní chápe dva zajatce jako politicky uvědomělé žoldnéře. Napsal o příběhu Frenche a Molanda román, jenž byl Frenchem a jeho lidmi napadán kvůli údajné neloajalitě a zneužití příležitosti.

Také novinář a spisovatel Morten A. Strøksnes již napsal o příběhu z Konga dokumentární knihu. Kniha vyšla i od Fredrika Græsvika, zpravodajce norské soukromé televize TV2, stejně jako od Frenchovy matky, jež vyprávěla svou knižní verzi, kde se mimo jiné dozvídáme, že příliš věřila norskému ministerstvu zahraničí. Sama se do Konga na několik delších období přestěhovala, aby mohla navštěvovat syna, jenž časem vážně onemocněl, a být trnem v oku konžským úřadům. Knihu chystá i samotný French.

Přitom se o Africe samotné dozvídáme až trestuhodně málo. Konžský příběh dvou Norů prudce kontrastuje s mlčením o Africe. Kdybychom bývali věděli, kolik peněž utratila masmédia, úřady a filmaři na své prý jednostranné krytí/ukázku příběhu dvou Norů a aby je osvobodili, aniž se norský národ dozvěděl o Africe zhola nic, tak se jedná o větší částky než norská masmédia, kdy utrácela za zprostředkovávání vědomostí o afrických národech, kmenech, společnostech a rozvoji.

Málokdo kritizoval počínání dvou Norů a tázal se po tom, jak daleko mají úřady i jednotlivci zajít, aby svým občanům pomáhali. Naopak probíhá velkolepé očištění.

Až na sklonku minulého měsíce, osm let poté, co French s Molandem popřeli to, že by někdy byli v Kongu dříve, než byli zadrženi, se Joshua French doznal, že byl na pár misích v Kongu v r. 2008, rok před tím, než byl spolu s Molandem zadržen za vraždu řidiče. Šlo o ostré mise vysokého rizika, čemu by se podle Frence dříve říkávalo žoldnéřské mise. Spolu s Molandem byl součástí větší skupiny žoldnéřů, která útočila na skupinu povstaleckých milicí Spojeneckých demokratických sil, jež uprchla z ugandské armády do Konga, uvádí deník Verdens Gang. Dva Norové měli být také součástí skupiny, jež byla pověřena soukromníkem, aby převzali kontrolu nad několika zlatých dolů, jež ovládli zločinci. Během těchto a dalších tajných misí mělo dojít k zabití osob.

Půldruhého roku po návratu z Konga se French vydal na rozsáhlé přednáškové turné, na němž vykládá především o letech v konžské věznici a o soudním řízení. Léta se těšil na to, že bude moci svůj příběh vyprávět sám a přímo a ne prostřednictvím různých masmédií, do nichž se obouvá za to, že prý jeho příběh i osobnosti dvou hlavních postav podávají zkresleně. Zároveň jsou to pravděpodobně masmédia, jimž se může vděčit za to, že nyní může na svých úletech rýžovat.

French vypráví také o velmi kontroverzním snímku, jenž byl pořízen krátce poté, co byl zabit řidič. Na snímku stojí usmívající se Moland u auta, zatímco se snaží utřít krev řidiče na sedadle a dveřích. O snímku, jenž se nestal zrovna polehčující okolností, French říká, že ho zajímá balistika a myslel si, že krev něco ukáže. V Norsku prý není místo pro typ muže, jenž je přitahován násilím. Přitom nejde o typ, jenž by bil partnerku, nýbrž spíš o muže, který je zaujat násilím.

Norská kriminální policie, několik zástupců organizací i právníků varovala, že konžské mise Molanda a Frenche mohou být v Norsku potrestány jako válečné zločiny. Aby toho nebylo málo, tak míní někteří tak, jak se dozvídáme prostřednictvím deníku Aftenposten, že French by měl proplatit norskému státu výdaje za snahu o jeho osvobození poté, co se vydal na soukromou hazardní misi, během níž prý porušoval místní zákony. Připomíná, že každý odpovídá za vlastní činy a za situaci, do níž zatáhne i ostatní.