Až 1200 km dlouhý na pět až šest dní a až 14 psů tahajících sáňky s týmem přes zasněžený nejsevernější norský kraj Finnmark. 160 týmů a více než 1500 psů. Takový je každoroční březnový závod psích spřežení zvaný Finnmarksløpet, velká zkouška sil, vzdoru a odhodlání a zároveň velký zimní festival.

Týmy, kde si na rozdíl od většiny sportů ve stejných kategoriích konkurují muži a ženy, si mohou vybírat mezi kratší či delší variantou tohoto nejdelšího psího závodu na světě a k tomu existuje ještě varianta pro mládež. Zhruba polovina týmů a sice ty, kde každý tým řídí 14 psů, se vydá na tu delší, 1200kilometrovou, zatímco se druhá polovina, kde každý tým má na starost osm psů, pustí do kratší 500kilometrové verze, aniž se někde zastaví kromě povinných tzv. checkpointů, kde si odpočinou a předávají řízení.

Rozumí se samo sebou, že trpí-li někdo nedostatkem spánku (v průměru ti, kteří psy řídí, po dobu trvání závodu spí jen dvě hodiny denně) je těžké správně se rozhodovat. Lars Monsen, jeden z nejznámějších norských dobrodruhů a „lamačů“ rekordů v přírodě míní, že by se měl Finnmarksløpet stát drsnějším a prosazuje např. zákaz přespávání v hotelech či obytných vozech/karavanech pro účastníky během závodu s tím, že mohou přece spát se psy, poněvadž by s nimi měli být co nejvíce.

Za dobrého počasí a jiných výhodných podmínek lze závod, jehož trasa byla v průběhu let několikrát upravována, zvládnout již za pět dní a deset hodin, ovšem ti poslední překročí cílovou čáru až po jednom týdnu. Druhý týden v březnu je příznivá doba pro trávení času venku ve Finnmarce. Počasí bývá poměrně stálé, byť teploty většinou ještě nezačaly výrazně stoupat. Nejnižší teplota, která byla během závodu zaznamenána, je -44 stupňů. Bylo to v noci. Vánice se mohou vyskytovat, ty ale jsou v pozdní zimě vzácné.

Terén Finnmarky je se svými mírnými svahy a pláněmi pro závod jako stvořený a psi rychle nabírají na rychlosti. Nejsou-li vodítka natažená, tak psovod ví, že je něco špatně. 11 veterinářů psy během závodu vyšetřují a rozhodují o tom, kdo by již neměl pokračovat. Je-li vyřazených příliš mnoho, tak je tým nucen se ze závodu stáhnout.

Pro závod existují zvláštní antidopingové předpisy. Steroidy jsou zakázané, stejně jako prostředky či metody, které mohou potlačovat symptomy psích chorob i neduhů. Ti mohou být dokonce testováni. Aby šetřili psí tlapky jim účastníci oblékají ponožky. Celkem mají ti, kteří jedou 1200 km sebou až 500 ponožek na výměnu.

Účastníci pocházejí z mnoha zemí, vč. České republiky, nicméně většina přihlášených je ze Severu. Pro mnoho z nich je psí spřežení životním stylem a nadšeně je cvičí ve vrcholné sezóně od konce července až do konání závodu v březnu až 25-30 hodin týdně pro různé scénáře a situace a snaží se být co nejlépe připraveni. Takový průměrný norský pes-účastník závodu plemene aljašský husky uběhne 6000 km ročně. Žene je skutečná vášeň, pro kterou je velice obtížné sehnat sponzory.

Ve svých „stájích“ mívají ti, kteří se přihlásí na kratší variantu závodu, až 15 psů, zatímco ti, jež se odhodlají pro delší variantu jich pro výběr nejlepších a nejrychlejších psů a zajišťování následovnictví chová až 25 psů. Pečlivě jsou vystudovány potřeby psů, pokud jde o výživu. Jídelníček psů je dost pestrý a k němu patří mj. odřezky z porážek, mrazem sušené žaludky, maso z velryb a lososi. Každý rok pořadatelé závodu udělují cenu tomu účastníkovi, který se v průběhu závodu nejlépe staral o své psy.

Porovnávají přípravy na závod se společenským a taktickým cvičením, kde je ten, kdo psy řídí, spíše než sportovcem trenérem a hráčem v jedné osobě. Kromě chovu vyzdvihují jako rozhodující schopnost vytváření vzájemné důvěry mezi psy a lidmi. Někteří se domnívají, že schopnost lépe rozumět psům, vžívat se do jejich myšlení a dávat jim přednost před sebou je jedním z důvodů, proč boduje stále více žen v tomto závodu, který kdysi býval považován za záležitost těch nejdrsnějších mužů. Také to, že ženy-účastnice závodu váží o něco méně, ovlivní zátěž pro psy pozitivním směrem, navíc ukázal jeden průzkum, že pro norské ženy je důležitější než pro norské muže být se psy v kontaktu v přírodním prostředí.

V roce 2016 dokonce začala jedna střední škola ve Finnmarce jako první na světě nabízet tříleté vzdělání pro ty, kteří se chtějí naučit řídit psí spřežení. Výuka může na uchazečovo přání zahrnovat vlastní psy a kritéria pro přijetí jsou motivace, osobní způsobilost, známky a pohovor s uchazeči.

Není to jen v Altě, kde je start a zároveň cíl závodu, že místní obyvatelé tvoří živý řetězec pozorujících a fandících, nýbrž podél celé trasy. A tak může vypadat, že na závod vyrazila a po svém se na něm podílí alespoň polovina obyvatel Finnmarky. Tento závod se sleduje snáze než třeba závody v cyklistice, jelikož účastníky od sebe dělí až několik hodin a nejsou všichni po kupě a již během několika minut pryč.

Současně se závodem probíhá několik koncertů, kde se představí místní talenti, především nadějné hvězdy z řad mládeže. Uslyšíte i tradiční laponský zpěv, tzv. joik. Také se konají pestré trhy, kde se prodávají výrobky tradičních řemesel a chutný bidos čili sobí vývar. Posilníte si svou náladu. Také můžete řídit psí spřežení, vyrazit na snowmobilu, pozorovat polární záři atd.

Závod tak prodělal úctihodný vývoj od čistých zážitků z přírody po špičkový sport a v r. 2005 poprvé za jeho 37letou historii vyhrála žena, v r. 2015 dokonce vyhrály ženy vše ve všech kategoriích. Letos navíc padl věkový rekord, když verzi závodu na 500 km vyhrála jako nejmladší všech dob devatenáctiletá Hanna Lyreková a tak trumfla favoritu, šestinásobného vítěze Haralda Tunheima. Lyreková je první účastnicí, která to dotáhla ke konci ve všech třech vzdálenostech závodu. Loni se stala nejmladší účastnicí, která dojela v nejdelší verzi závodu na 1200 km.

Variantu závodu na 1200 km vyhrál Thomas Wærner, jenž se zároveň stal prvním od r. 1994, který získal první místo i na dalším prestižním závodě a sice Femundløpet.

Verzi pro mládež opět nevyhrál nikdo jiný než Ole Henrik Isaksen Eira, jenž byl na 200kilometrové trati nezdolný. Loni se tento 14letý kluk zapsal do dějin jako nejmladší účastník a k tomu nejmladší vítěz. Je prvním, kdo vyhrál juniorskou třídu dva roky po sobě.