Jak zkrotit parné dny? Vypadnete-li do Norska, tak si možná ani nevšimnete velkého vpádu cyklistů do této země.

Obrovská variace krajinných druhů, proměnlivost počasí, světelných podmínek a úrovní obtížnosti činí podle mnohých z Norska cyklistickou destinaci, která se nachází o nějakou o třídu výš.

Tzv. Severomořská cyklotrasa je národní trasou číslo 1 a evropskou cyklostezkou č. 12. Táhne se přes 6000 km přes šest zemí a jde o celosvětově nejdelší souvislou značenou cyklostezku.

Nejoblíbenější norskou cyklostezkou je 80kilometrová tzv. Rallarvegen na západě Norska z Haugastølu do Flåmu. Pojedete po staré dočasné komunikaci vzniklé pro stavbu železnice mezi dvěma největšími norskými městy Oslo a Bergen. Přátelská pro rodiny je tzv. Hallingdalská trasa z Geila do Nesbyenu. Zcela nejdelší je 4500 km dlouhá Pobřežní trasa, jež vede z hlavního švédsko-norského hraničního přechodu ve Svinesundu po celém pobřeží Norska až do města Kirkenes u norsko-ruských hranic.

Nicméně je třeba počítat s tím, že vaše cesta místy povede úzkými, leč rušnými dopravními tepnami. Neexistuje samostatná cyklostezka oddělená od všech komunikací pro auta, uzpůsobená výhradně cyklistům, jež by vedla celou oblastí nebo dlouhými úseky, jen se budují nové cyklostezky v kombinaci s cestami do škol. Byl by to veliký počin, ale toho se nejspíše stěží dožijeme.

Rovněž je třeba dávat pozor na překážky jako jsou tunely! Na mnoha místech jsou trajekty postupně nahrazovány tunely, jež pro cyklisty představují značné překážky. Většinou není na místě značka, jež by cyklistům výslovně zakazovala tunely projíždět. Podle norského veřejnoprávního rozhlasu norští silničáři ze Statens Vegvesen uvažují o tom, že několik tunelů bude přes léto uzavřených, jelikož je dost (hlavně těch zahraničních) turistů, kteří projíždí tunely, vč. podmořských, na kole. Mnozí nevědí, jestli je možné oné tunely objíždět anebo jestli je na daných úsecích k dispozici autobus či loď a norští silničáři uvádějí, že tam, kde zavedli cyklobus či cyklotaxi, nebyla služba dostatečně využívána, a proto byla po čase zrušena.

Jinak vám řidiči v rámci možností mnohdy povolí, aby vaše kolo bezplatně cestovalo s vámi, a to buď v zavazadlovém prostoru autobusu, či na nosiči vzadu. Případně pojedete dalším autobusem s volnou kapacitou. Ovšem problém nastane tehdy, máte-li kolo dopravit v minibuse, kterých po norském venkově jezdí dost. Naopak na lodích místní dopravy, ať už na trajektech či pobřežních expresech, nebývá žádný problém brát kolo s sebou, opět bezplatně. Ve vlacích se za kolo na některých úsecích platí až polovinu plné ceny za dospělého cestujícího, jinde fixní cena.

Seznámíte se se zemí i jejími lidmi jinak než ze sedadla auta. Nebojte se a ani se nestyďte náhodné lidi poprosit o pomoc či radu, příp. nocleh. Zejména na venkově jako např. na ostrovech podél norského pobřeží se najde mnoho ochotných lidí, jež mají dost času a rádi si s kýmkoliv hodí řeč. U přístavů třeba najdete lidi, jež zvědavě vyhlížejí nově příchozí a ve chvíli, kdy jim signalizujete, že nevíte, kde si složíte hlavu, tak z nich spontánně vypadne, že mají u sebe doma třeba osm volných pokojů. Při výstupu z lodi posádka dělala, co mohla, aby mi ujišťovala o tom, že lidé tady venku jsou v pohodě dost, tak se to vám s tím noclehem určitě vyřeší.

V zemi Arctic Race of Norway, čili nejsevernějšího závodu na kole na světě, jenž právě probíhá a zahrnuje čtyři etapy a bezmála 700 kilometrů, toho může být příliš i pro leckoho z vás, zasáhne-li vás /ač je to spíše výjimečné/ v červenci vánice (a to i navzdory tomu, že před chvílí svítilo slunce a vánice se vám zdála vysoce nepravděpodobná/ a budete se bát o holý život. Raději přibalte oblečení do zimy, jelikož již za chladného deště přestanete cítit vlastní ruce. I tak je Norsko pro řadu lidí dokonalou cyklistickou destinací, alespoň máme-li věřit rozhovorům s cyklisty v místních i celostátních denících.

Terén může být výzvou i pro závodníky. Severní Norsko nabízí některé z nejkrásnějších tras a v mnoha oblastech menší stoupání než třeba na západě země. Mnozí cyklisté potvrzují, že nejzákeřnější bývá počasí a na to je třeba být připraven.

Které úseky jsou tedy pro cyklistu nejhezčí? Těžko říct, odborníci se shodují na tom, že rozhodující je zážitková hodnota okolí trasy, míra dopravního ruchu, dostupnost atd. Nezapomenutelná je 650 km dlouhá cesta podél tzv. Pobřežní silnice /silnice č. 17/ ze Steinkjeru do Bodø. Síť trajektů a expresních lodí vám cestou zpřístupní 12 000 ostrovů, což vám dodá nekonečné možnosti variací. Vrcholy po cestě zahrnují mj. přírodní zajímavosti jako ostrov Leka, hory Torghatten, Dønnamannen, Sedm sester, ledovec Svartisen a víry vznikající silnými proudy v Saltstraumenu. Pak byste mohli pokračovat na Lofoty. Také můžete objet největší norské jezero Mjøsa kulturní krajinou v délce 250 km.

Z méně frekventovaných se díky překrásným výhledům na fjordy a hory běžně doporučuje 78kilometrová trasa z Gryllefjordu do Botnhamnu na severonorském ostrově Senja. Koukat budete také v údolí Norangsdalen, kde 25kilometrový úsek povede mezi horami. Dělit se o silnici leckde budete spíše než s auty s dobytkem, ovcemi a kozami, jako např. 45 km po šotolině ze Skåbu do Bygdinu v Jotunheimenu (Domově obrů). Tzv. Slådalsvegen vás namíří 32 km z Vågåmo do Lesjy. Panoramatický výhled vás dostane. Na jižním cípu Norska vede trasa z Egersundu do Farsundu. Je kvůli výškovým rozdílům náročnější než jiné v Norsku, odměnou vám bude několik pozoruhodností cestou. Dalšími lahůdkami je osmikilometrová Atlantická cesta, 25kilometrová trasa Eidsdal-Geiranger, 80kilometrová cesta z Jondalu přes Utne do Oddy podél Hardangerského fjordu v ovocnářském srdci Norska, 57kilometrová šotolinová cesta Peera Gynta, v létě otevřená kopcovitá 43kilometrová vysokohorská silnice z lyžařského střediska v Røldalu drsnou přírodou do Saudy, 20kilometrový úsek z Bygdinu do Gjendesheimu nad hranicí lesů s výhledy na Domov obrů atd.