Grónsko a Norsko
Tradice jsou nám vždy milé a drahé. Naposledy, kdy si přály USA od Dánska koupit nějaké ty ostrovy, tak se jim to povedlo až na třetí pokus.
Ať to bylo s nabídkou amerického prezidenta Donalda Trumpa jakkoliv, tak alespoň byl ochotný za Grónsko zaplatit. Zato Norsko svého času jen dělávalo, co uznávalo za vhodné.
Uvádí to norský list Morgenbladet s tím, že odůvodnění koupě Aljašky tenkrát v r. 1867 bylo nemálo trumpovské. Oproti tomu byla norská okupace Grónska v r. 1931 provedena s ohledy na právní postavení Norska.
Americký zájem o Aljašku byl podle listu zapříčiněny „příznivými zprávami“ jistého cestovatele Edwarda McCooka tehdejšímu americkému ministrovi zahraničí. Po výčtu surovin, z nichž by Amerika na kýženém území těžila, zavírá McCook své shrnutí nadějí, jež by sdílel i dnešní prezident Spojených států: že by se obchodní flotila zmocnila celého obchodu mezi Spojenými státy a Čínou.
V r. 1917 koupily USA od Dánska za 25 milionů dolarů ostrovy Sv. Tomáše, Sv. Kříže a Sv. Jana. Z dánské Západní Indie se staly americké Panenské ostrovy. Norsko se naopak nikdy nenabídlo, že Grónsko zakoupí, nýbrž východní část ostrova rovnou obsadilo. Dělo se to v soukromé režii, i tak byl ale tento počin schválen norskou vládou a parlamentem. V červnovém článku listu Morgenbladet z r. 1931 stojí: Dnes byla u Komáří zátoky vztyčená norská vlajka a území mezi Carlsbergovým fjordem na jihu a Besselovým fjordem na severu je obsazena jménem Jeho veličenstva krále Haakona. Pojmenovali jsme ho Zemí Eiríka Rudého. Troufám si uctivě naléhavě žádat vládu, aby přijala tento okupační čin.“
Telegram byl podepsán Hallvardem Devoldem v přítomnosti čtyř dalších lovců a polárních dobrodruhů. Pojmenování Země Eiríka Rudého bylo podle muže, o němž ságová literatura pojednává jako o norském objeviteli Grónska a který se měl narodit v r. 950.
V Oslu vedlo obsazení k veřejné schůzi. Ministr Mellbye z vládnoucí Bondepartiet (Selské Strany) se rozhoupal a hřímal: „Obsaditelé to udělali za Norsko, jsou to soukromníci, to jo, ale nebyli jimi také Bjørnson, Grieg, Nansen a Amundsen, všichni ti, kteří budovali naši zemi? Již jednou vztyčená vlajka nesmí být stažena!“
Samozvané okupanty doprovázeli vlastenecky smýšlející polární výzkumníci a norská vláda. Snad ještě více překvapivé bylo to, že okupaci podpořil norský parlament. Většina Norů měla za to, že požadavek na to, aby spadlo grónské území pod norskou správu byl fundovaný s oporou v mezinárodním právu. Podpora záboru východogrónského území sahala až k norské královské rodině a králi Haakonovi, ač sám byl Dánem a nikoliv Norem. Prý Asbjørn Lindboe, ministr spravedlnosti, choval k Jensu Hunseidovi, vlastnímu předsedovi vlády, tak málo důvěry, že si najal médium, aby mohl komunikovat se zesnulým premiérem Pederem Kolstadem, aby ho žádal o rady.
Deník Aftenposten píše, že Vidkun Quisling, jenž byl tehdy ministrem obrany zmíněné Selské strany a který se mimochodem za druhé světové války stal předsedou kolaborantské vlády a poté jeho příjmení synonymem zrádce, vydal příkaz k tomu, aby norské námořnictví v případě potřeby mělo vojensky podpořit obsazení části Grónska.
Norsko vyslalo do svého nového území několik dalších loveckých expedic a guvernérem území se stal Helge Ingstad, jenž se později proslul mj. jako archeolog, jenž doložil přítomnost Vikingů na ostrově Newfoundland ve východní Kanadě.
Není to tedy jen Trump, jenž jevil o Grónsko zájem. Než z Grónska utrhlo kus Norsko, tak si norští lovci léta odváželi domů kožešiny. Zatímco západ Grónska byl tradičně považován za výsostné území Dánska, na východní část nahlíželi jako na zemi nikoho a snad se věřilo, že se Dánové s Nory o velký ostrov podělí.
To, že k záboru území došlo zrovna na konci června 1931, nebylo ničím náhodným. Na cestě k oblasti totiž byla větší dánská expedice a Norové byli bázliví, že to povede k větší dánské přítomnosti, tedy osídlení a že pozice Norska tedy bude oslabena.
V letech 1908 až 1931 Norové v této části Grónska postavili okolo osmdesáti chat pro lovce kožešin a od r. 1921 měli Norové u Komáří zátoky, v „hlavním městě“ Země Eiríka Rudého také loveckou základnu, rozhlasové centrum a meteorologickou stanici.
Dánska vláda nebyla z norské okupace dvakrát nadšená. Dva dny poté, co vláda Norska schválila připojení východu Grónska k Norsku, tak Dánsko záležitost předložilo mezinárodnímu soudu v Haagu.
Ani dvě grónské zemské rady, jež v této době existovaly, nebyly příliš nakloněny norské kolonizaci největšího ostrova světa. Bezpodmínečně Dánsko podpořily a ve vyjádření prohlásily, že si neumí představit Grónsko ani jeho část pod jiným státem. Bylo to poprvé, co vlastní zástupci a mluvčí Grónska dali vůči mezinárodnímu společenství najevo svá stanoviska.
5. dubna 1933 se mezinárodní soud v Haagu usnesl, že norské obsazení bylo v rozporu s právem. Rozsudkem bylo stvrzeno, že od nynějška bude celé Grónsko pod dánskou nadvládou. Jen dva ze čtrnácti soudců hlasovali pro Norsko.
Verdikt Nory ve východním Grónsku zaskočil. Guvernér Ingstad líčí náladu po doručení oznámení: „Jeden po jednom se tiše zvedáme a z chaty odcházíme. Kolem nás je krajina blýskavě bílá pod jarním sluncem. Za námi se zvedá území plné příslibů s jednou horou za druhou, vše, co se nám vžilo a co jsme považovali za naše.“
Polární oblasti se mohou jako figurky velmocenských her stát v budoucnosti hospodářsky i bezpečně politicky klíčovými, čím rychleji se roztají ledy tak, jak se očekává a bude se moci plout kratší vzdálenosti, než tomu bylo doposud. Zejména pokud jde o Čínu, je někdy těžké chápat rovnováhu mezi výzkumem, hospodářskými zájmy a politikou.
V dnešním světě mnoho věcí, jež dříve nebyly možné, najednou možné jsou. Stará spojenectví nejsou nutně právě tím, za co je lidé mívávali. Buď jak buď, Grónsko je zemí, jež je v spojenectví s Dánskem. To může Grónsko prodávat stejně málo jako Grónsko může prodávat Dánsko.
Svein Melby, norský odborník na NATO a USA a badatel Střediska pro transatlantická studia při Ústavu vojenských studií, míní prostřednictvím zpravodajského serveru Nettavisen, že Trumpovo vystoupení vůči Dánsku a zároveň Grónsku je dostatečně dobrým důvodem, aby Norsko přehodnotilo svou bezpečnostní politiku, jelikož Trumpovy kroky vyvolaly pochybnosti, zda Spojené státy budou dostávat svým závazkům v rámci spojenectví v krizové situaci. Bude záležet na Trumpově momentální laskavosti. Bude opravdu platit bezpečnostní záruka USA jakožto pilíře norské bezpečnostní politiky tehdy, bude-li potřeba?
Problém je na politické úrovni. Prý nepomůže vojenská přítomnost, pokud dojde k selhání vztahů založených na politické důvěře.
Ať to bylo s nabídkou amerického prezidenta Donalda Trumpa jakkoliv, tak alespoň byl ochotný za Grónsko zaplatit. Zato Norsko svého času jen dělávalo, co uznávalo za vhodné.
Uvádí to norský list Morgenbladet s tím, že odůvodnění koupě Aljašky tenkrát v r. 1867 bylo nemálo trumpovské. Oproti tomu byla norská okupace Grónska v r. 1931 provedena s ohledy na právní postavení Norska.
Americký zájem o Aljašku byl podle listu zapříčiněny „příznivými zprávami“ jistého cestovatele Edwarda McCooka tehdejšímu americkému ministrovi zahraničí. Po výčtu surovin, z nichž by Amerika na kýženém území těžila, zavírá McCook své shrnutí nadějí, jež by sdílel i dnešní prezident Spojených států: že by se obchodní flotila zmocnila celého obchodu mezi Spojenými státy a Čínou.
V r. 1917 koupily USA od Dánska za 25 milionů dolarů ostrovy Sv. Tomáše, Sv. Kříže a Sv. Jana. Z dánské Západní Indie se staly americké Panenské ostrovy. Norsko se naopak nikdy nenabídlo, že Grónsko zakoupí, nýbrž východní část ostrova rovnou obsadilo. Dělo se to v soukromé režii, i tak byl ale tento počin schválen norskou vládou a parlamentem. V červnovém článku listu Morgenbladet z r. 1931 stojí: Dnes byla u Komáří zátoky vztyčená norská vlajka a území mezi Carlsbergovým fjordem na jihu a Besselovým fjordem na severu je obsazena jménem Jeho veličenstva krále Haakona. Pojmenovali jsme ho Zemí Eiríka Rudého. Troufám si uctivě naléhavě žádat vládu, aby přijala tento okupační čin.“
Telegram byl podepsán Hallvardem Devoldem v přítomnosti čtyř dalších lovců a polárních dobrodruhů. Pojmenování Země Eiríka Rudého bylo podle muže, o němž ságová literatura pojednává jako o norském objeviteli Grónska a který se měl narodit v r. 950.
V Oslu vedlo obsazení k veřejné schůzi. Ministr Mellbye z vládnoucí Bondepartiet (Selské Strany) se rozhoupal a hřímal: „Obsaditelé to udělali za Norsko, jsou to soukromníci, to jo, ale nebyli jimi také Bjørnson, Grieg, Nansen a Amundsen, všichni ti, kteří budovali naši zemi? Již jednou vztyčená vlajka nesmí být stažena!“
Samozvané okupanty doprovázeli vlastenecky smýšlející polární výzkumníci a norská vláda. Snad ještě více překvapivé bylo to, že okupaci podpořil norský parlament. Většina Norů měla za to, že požadavek na to, aby spadlo grónské území pod norskou správu byl fundovaný s oporou v mezinárodním právu. Podpora záboru východogrónského území sahala až k norské královské rodině a králi Haakonovi, ač sám byl Dánem a nikoliv Norem. Prý Asbjørn Lindboe, ministr spravedlnosti, choval k Jensu Hunseidovi, vlastnímu předsedovi vlády, tak málo důvěry, že si najal médium, aby mohl komunikovat se zesnulým premiérem Pederem Kolstadem, aby ho žádal o rady.
Deník Aftenposten píše, že Vidkun Quisling, jenž byl tehdy ministrem obrany zmíněné Selské strany a který se mimochodem za druhé světové války stal předsedou kolaborantské vlády a poté jeho příjmení synonymem zrádce, vydal příkaz k tomu, aby norské námořnictví v případě potřeby mělo vojensky podpořit obsazení části Grónska.
Norsko vyslalo do svého nového území několik dalších loveckých expedic a guvernérem území se stal Helge Ingstad, jenž se později proslul mj. jako archeolog, jenž doložil přítomnost Vikingů na ostrově Newfoundland ve východní Kanadě.
Není to tedy jen Trump, jenž jevil o Grónsko zájem. Než z Grónska utrhlo kus Norsko, tak si norští lovci léta odváželi domů kožešiny. Zatímco západ Grónska byl tradičně považován za výsostné území Dánska, na východní část nahlíželi jako na zemi nikoho a snad se věřilo, že se Dánové s Nory o velký ostrov podělí.
To, že k záboru území došlo zrovna na konci června 1931, nebylo ničím náhodným. Na cestě k oblasti totiž byla větší dánská expedice a Norové byli bázliví, že to povede k větší dánské přítomnosti, tedy osídlení a že pozice Norska tedy bude oslabena.
V letech 1908 až 1931 Norové v této části Grónska postavili okolo osmdesáti chat pro lovce kožešin a od r. 1921 měli Norové u Komáří zátoky, v „hlavním městě“ Země Eiríka Rudého také loveckou základnu, rozhlasové centrum a meteorologickou stanici.
Dánska vláda nebyla z norské okupace dvakrát nadšená. Dva dny poté, co vláda Norska schválila připojení východu Grónska k Norsku, tak Dánsko záležitost předložilo mezinárodnímu soudu v Haagu.
Ani dvě grónské zemské rady, jež v této době existovaly, nebyly příliš nakloněny norské kolonizaci největšího ostrova světa. Bezpodmínečně Dánsko podpořily a ve vyjádření prohlásily, že si neumí představit Grónsko ani jeho část pod jiným státem. Bylo to poprvé, co vlastní zástupci a mluvčí Grónska dali vůči mezinárodnímu společenství najevo svá stanoviska.
5. dubna 1933 se mezinárodní soud v Haagu usnesl, že norské obsazení bylo v rozporu s právem. Rozsudkem bylo stvrzeno, že od nynějška bude celé Grónsko pod dánskou nadvládou. Jen dva ze čtrnácti soudců hlasovali pro Norsko.
Verdikt Nory ve východním Grónsku zaskočil. Guvernér Ingstad líčí náladu po doručení oznámení: „Jeden po jednom se tiše zvedáme a z chaty odcházíme. Kolem nás je krajina blýskavě bílá pod jarním sluncem. Za námi se zvedá území plné příslibů s jednou horou za druhou, vše, co se nám vžilo a co jsme považovali za naše.“
Polární oblasti se mohou jako figurky velmocenských her stát v budoucnosti hospodářsky i bezpečně politicky klíčovými, čím rychleji se roztají ledy tak, jak se očekává a bude se moci plout kratší vzdálenosti, než tomu bylo doposud. Zejména pokud jde o Čínu, je někdy těžké chápat rovnováhu mezi výzkumem, hospodářskými zájmy a politikou.
V dnešním světě mnoho věcí, jež dříve nebyly možné, najednou možné jsou. Stará spojenectví nejsou nutně právě tím, za co je lidé mívávali. Buď jak buď, Grónsko je zemí, jež je v spojenectví s Dánskem. To může Grónsko prodávat stejně málo jako Grónsko může prodávat Dánsko.
Svein Melby, norský odborník na NATO a USA a badatel Střediska pro transatlantická studia při Ústavu vojenských studií, míní prostřednictvím zpravodajského serveru Nettavisen, že Trumpovo vystoupení vůči Dánsku a zároveň Grónsku je dostatečně dobrým důvodem, aby Norsko přehodnotilo svou bezpečnostní politiku, jelikož Trumpovy kroky vyvolaly pochybnosti, zda Spojené státy budou dostávat svým závazkům v rámci spojenectví v krizové situaci. Bude záležet na Trumpově momentální laskavosti. Bude opravdu platit bezpečnostní záruka USA jakožto pilíře norské bezpečnostní politiky tehdy, bude-li potřeba?
Problém je na politické úrovni. Prý nepomůže vojenská přítomnost, pokud dojde k selhání vztahů založených na politické důvěře.