Nezasvěceným a patrně zejména některým z těch, jež zažili komunistickou totalitu to může připadat jako vystřižené z minulosti a jako kdyby Norskem obcházelo strašidlo komunismu, kdy si stát nárokoval monopol na vše.

Zostřila se rétorika levice proti soukromým prvkům nesoukromé péče o děti, seniory, či nemocné. O ziscích se přes masmédia hovoří opovržlivě, a firmy, jež odvádějí práci jménem státu či okresu, jsou označovány za „vysávače sociálního státu“ s brčkem hluboko do státní pokladny.

Přitom stát a okresy mají zákonnou povinnost poskytovat obyvatelům služby, jež mohou buď poskytovat sami či kupovat je od soukromého činitele. Povinnost starat se o to, že občanovi se služba dostává je rozhodnuto politicky a není možné se jí vyhýbat. V podstatě jde jen o organizování oněch služeb.

Morálně jsou firmy dodávající služby jim pověřené státem či okresem odsuzováni jako ti, jež ze sociálního státu rýžují. Jelikož ale pouze pobírají to, na co mají nárok po dohodě se státem a okresy je podivné, že se jim podsouvá černý Petr, zatímco kritika míjí ty, jež vytvářejí dohody, jež připravují půdu v některých případech obřím ziskům.

Lidé pracující pro soukromníky nyní žádají, aby se přestalo na ně slovně útočit jen proto, že nepracují pro nesoukromého zaměstnavatele. Mají pocit, že jde o štvavou kampaně hraničící se šikanou. Mají dost toho, že se musí hájit a pomalu stydět za to, že pracují pro soukromníky. Pro mnoho z nich není rozdíl mezi neziskovými a okresními pečovatelskými zařízeními, či třeba mateřskými školami vlastněnými rodiči.

Zaměstnanci soukromníků jsou podezíráni a obviňováni ze „sypání“ peněz daňových poplatníků do kapes vlastníků. Svého času celý norský parlament, včetně těch, jež se nyní z ideologických důvodů obouvá do soukromníků, je vyzval, aby přispívali k tomu, aby vzniklo dost míst pro všechny děti v mateřských školách (v r. 2009 bylo rozhodnuto, že každé dítě má mít nárok na místo). Ty veřejné soukromé byly tehdy chváleny a děkovány. Nyní je jim jednostranně předhazováno, že profitují, a přitom se používají výrazy označující ty, jež využívali druhé světové války, aby se obohatili na úkor ostatních, či další kriminálníky.

Ovšem jen odpověděli na výzvu parlamentu. Přitom 96,7 % všech zaměstnanců ve veřejnými orgány schválených soukromých mateřských školách uzavřelo se svými zaměstnavateli tarifní dohody se štědrými důchodovými podmínkami, proto připadá bezdůvodné očerňování soukromníků politiky, jež se dušují, že ošizují zaměstnance, aby odváděli tučné zisky.

Není to tak jednoduché být bohatý, jak si mnozí myslí, alespoň ne v Norsku a již vůbec ne pro předsedu Dělnické strany. Skrze fondy Jonas Gahr Støre investoval do společnosti Stendi, jež provozuje péči o seniory, tedy do činností, jakou Støre a další osoby jeho strany a jí podobných využívají volebního zápasu, aby odsuzovali.

Dělnické straně je vyčítáno, že jí jde více o to, že hrozí, že někdo si bude vydělávat peníze než o to, jaké úkoly mohou oné firmy provádět a jejich kvalita. Straně je prý naopak jedno, jaká péče se potřebným nabízí v pečovatelském domově, v mateřské škole či v zdravotnickém zařízení. Není důležité, zda je spokojen uživatel opatrovníka, osoba blízká či rodič. Nehraje žádnou roli, zda je mateřská škola provozována dobře a bezpečně, že je zařízení vyhovující a že se tam kvalitně stravuje. Není podstatné, zda to může být pro stát či okres rozumné řešení. Hlavně, aby žádní soukromí činitelé nenabízeli takové služby státu, či okresům.

Ta nejlepší péče seniorům je podle průzkumů poskytována v okresech, jež spolupracují se soukromníky a kde si mohou uživatelé sami vybírat koho se má o ně starat. Několik uživatelů služeb pečovatelského domova či opatrovníka míní, že je strašné, že ideologie má přednost poté, co navázali k personálu vztahy. Dosud se právě potýkali s tím, že se personál neustále střídal a naprosto scházela kontinuita, že se pořád muselo komunikovat s někým novým a často s lidmi mluvícími špatně norsky.

Politika, která dělá i z devadesátiletých spoluobčanů aktivisty bezesporu nemá uživatele za středobod svého snažení. Několik okresů se nyní snaží poskytovatele soukromých pečovatelských služeb vystrnadit, řada jich přišla o práci bez náhrady a okresy musí pak sehnat zcela nové zaměstnance, aby prováděli úplně ty samé úkoly. Ideologie trumfne řádové občany. Z okresů nikdo nedošel k uživatelům domů a ptal se jich co si to myslí.

Aniž by se ptali zaměstnanců začali používat platů a pracovních podmínek jako argumenty na to, aby se zbavili soukromých poskytovatelů péče. Někteří pečovatelé si polepšili poté, co přešli do řad okresních zaměstnanců, zatímco jiní začali pobírat méně. Avšak počítá se také pracovní prostředí, podíl zaměstnanců v pracovní neschopnosti a práva zaměstnanců, kde je podle jich samotných stav v soukromých zařízeních mnohdy lepší, a to i přesto, že mívají nižší provozní náklady než nesoukromá zařízení.

Levice vytváří dojem úniků obřích prostředků od daní a plateb rodičů, jež si nalézají cestu k soukromým kapsám místo toho, aby měli děti co nejlepší nabídku. Místo toho vesměs zodpovědní vlastníci usilují o kladný hospodářský výsledek, aby byl zajištěn vlastní kapitál pro případ nenadálých událostí a náklady na údržbu, onemocnění personálu a nákupy.

Navzdory tomu, že většina dotázaných rodičů je se soukromými mateřskými školami spokojenější, než s těmi nesoukromými je 61 % dotázaných osob toho názoru, že soukromé společnosti by neměli odebírat zisky z provozu veřejných sociálních služeb jako z pečovatelských domovů, mateřských, základních a středních škol. Mínění národa proti soukromému obohacování se ze „společného blahobytu a dobra“ a sociálního státu sahá hluboko do středy politického spektra a také zčásti do pravice.

Jak se možné, aby si podle levice několik málo chamtivých lidí vybudovali velká jmění provozováním sociálních služeb financovaných z peněz daňových poplatníků? Je to umožňováno neobyčejně velkými zisky, v průběhu posledních deset let údajně třikrát vyšší než průměrný zisk na burze v Oslu.

I soukromníci mají přístup k zvýhodněným úvěrům státní banky na pořizování si či stavbu nemovitostí a pozemky od okresů za výhodnější ceny. Podle levice mají nižší stavy personálu než nesoukromé mateřské školy a pobírali dotace na důchody daleko překračující skutečné náklady. Dále mohou řetěze skupováním menších mateřských škol zúročit velkoprovozních výhod. Tvrdí to levice opírající se o závěry zprávy auditní společnosti BDO pověřením norské vlády.

Než aby se za vynakládané peníze získávala co nejvyšší kvalita, bude lepší provozování soukromých zařízení a k tomu zisky z něj někomu trnem v oku. Nyní se staví nové mateřské školy, v nichž se nezahájí provoz proto, že se staly figurkami v ideologické hře, kde je důležitější, aby byla zařízení nesoukromá, než aby plnila potřeby.