V průběhu volebního zápasu se podle kritiků napříč norskými médii o skutečných a nápadných hrozbách a jejich důkazech nemluvilo a jako kdyby neexistovaly jiné místní palčivější problémy trápící lidi široko daleko trůní v městské a okresní politice především klima.

Otázka, zda je lidská činnost jednou z příčin způsobující globální oteplování a klimatické změny je složitou vědeckou otázkou, a i mezi Nory najdete takové, jež si myslí, že je příliš brzo jednoznačně na ni zodpovědět. Rovněž se najde řada seriózních badatelů, jež nesouhlasí s tím, že lidská činnost je velikou hrozbou klimatu, ovšem politici, jež se zabývají klimatem je prý bezdůvodně „opomíjejí“. Co je jisté a doložené důkazy je to, že klima na Zeměkouli procházelo mnoha obdobími drastických změn větších než dnes, a to také dlouho předtím, než začal rozvoj průmyslu. Jak můžeme vědět, jestli nesměřujeme spíše k nové době ledové?

Je údajně dost nešťastné, že jsou veřejně umlčováni ti, jež směrodatná prohlášení a zastrašování, bič, vynucování a fanatismus zavedených stran zpochybňují. Příliš mnoho je atmosféra zabarvována politickými záměry, emocemi a názory nedostatečně odborně založenými. Vychází najevo, že mnoho badatelů v oblasti klimatu používá modely a statistické metody, jež nejsou dostatečně dobré a že předpovědi kolem klimatických změn doprovázejí chyby a toto vše dělá výzkum v oblasti klimatu méně věrohodný.

Politici se nyní snaží o přesměrování země, jež ohrozí vývoj průmyslu, průmysl, zemědělství, zdroje obživy a blahobyt. Myslí si, že odebereme-li jednu složku, tak bude vše dobré. Přitom využívají globální oteplování a klimatické změny jako odůvodnění, aby dávali všanc tvorbu hodnot dnešní generace i budoucích generací. Jménem klimatu sahají po čím dál větší daňové zátěži, jako kdyby to napomáhalo. Klimatické daně jsou prý moderní globalistickou formou odpustek. Poté, co zjistili, že tři stará velká náboženství nepřinášejí dostatečné příjmy, potřebovali naši vládci náboženství nové zbavující lidem cti a vylučující je za to, že nevyvolávají dojem konání dobra. S vyloučenými se nestýká, pakliže tak uděláte budete sami vyloučeni. Módní slovo stud je pronášeno takovými, jež jsou údajně pro začleňování a toleranci, ovšem krutí k těm, jež nesouhlasí a spadají mimo.

Ekologickým hnutím může být podle deníku Dagens Næringsliv vyčítáno, že pěstují pesimismus k budoucnosti, jenž může stát v cestě účinným opatřením v prospěch životnímu prostředí. Politický establishment toto zesiluje svým podřizováním a zbožšťováním ekologické aktivistky Grety Thunbergové.

Stud, pocit viny a špatné svědomí nejsou tím, co budovalo zemi. Antidemokratický mocenský prostředek názorové policie má kolektivně měnit chování. Norsko je prý na cestě pryč od sebe, pryč od některých hodnot a zásad, které si většina Norů vysoce váží. Především prostředí, sousedství a veřejné prostranství měst se mění stále rychleji. Leckdo již Norsko nepozná.

Aby se zásobovalo energií třeba takové Německo chce řada lidí vytlouct klín klínem a obětovat přírodní hodnoty rozsáhlou stavbou větrných mlýnů, jež kromě toho, že národ rozdělují, zabírají rozsáhlá území a snižují biologickou rozmanitost.

Diskuse o klimatu se ubírá tam, že zemědělci mají vyrábět méně masa (přesto, že se ho již několik desetiletí kvůli racionalizaci vyrábí čím dále méně) a to přesto, že veškerá půda potřebuje, aby se pěstovalo to, co v sobě váže uhlík, především trávu, což je pro životní prostředí dobré a rozhodující pro fungování Zeměkoule. A jediní, jež mohou zužitkovat trávu jsou kopytníci se zástupci a podporovateli zelených a ekology proklínaným červeným masem, jenž je předpokladem regenerativního zemědělství.

Není snad již možné mít více než jednu myšlenku v hlavě současně a současně s obavami o klima a životní prostředí bát se třeba i přistěhovalecké politiky a její následků? 56 % příjemců dávek a tři ze čtyř pachatelů závažných násilných zločinů v Norsku jsou podle místních statistik přistěhovalci. Čím dál častěji se zapalují auta v naších ulicích (za dva roky 127krát) a gangy dětí a mladistvých řádí a ovládají městské části a jsou stále drzejší. Zároveň zabírá stále více místa nezmiňovatelný a před kritikou chráněný Islám a klanění a podřizování se jemu. Protiřečí se a klamou ti, jež chtějí snížit výrobu masa a zároveň usilují o více přistěhovalců. Kdyby jim opravdu záleželo na tom, v jakém prostředí budou naše děti žít, tak by nedávali zemi a národ všanc, a ještě k tomu by sami přestali se rozmnožovat, aby přispívali k tomu, abychom nežili na úkor zbytku světa tak, jak tvrdívají. Nikdo z fanatiků o přelidněnosti, nejhorším činiteli pro životní prostředí a udržitelnost životosprávy nemluví, toho se neodváží a místo toho tepou do naších stravovacích zvyků!

Pasoucí se zvířata v horách pijících tamní vodu, jednu z nejčistších na světě, a žeroucí tamní trávu, byliny, lišejníky atd. rostoucí v této čisťoučké krajině: může mi někdo vysvětlit proč je tamta ovce či kráva k životnímu prostředí nejhorší? Bez pasoucích se hospodářských zvířat Norsko zarůstá a rozmanitost květin a hmyzu mizí, což záporně ovlivní biologickou rozmanitost. Pást se znamená využívat obnovitelného zdroje a přispívá k ukládání uhlíků do půdy vyvažující za přirozené emise a také omezování navyšujících se teplot tím, že vyšší a temnější vegetace přijímá více tepla než otevřené krajiny, což navyšuje teploty. Taková ovce či kráva je k životnímu prostředí údajně přátelštější než leckterý vegetarián, jenž se cpe chemicky vyráběnými napodobeninami masa a sójovými výrobky přepravovanými přes půlku Zeměkoule a kvůli jejichž pěstování se kácí a zapaluje amazonský prales, za nějž Norsko zcela zbytečně a typicky naivně platí miliardy, aby byl zachráněn. Klimatická stopa krátce zcestovalého místního masa je na gram bílkoviny mnohem menší než takové avokádo.

Najde se dost lidí, jež slyší na proroctví o soudném dni a je ochotno kvůli mocenským ambicím politiků nekriticky platit a obětovat stále víc, ale horší: pod záminkou solidarity nutit ostatní k tomu samému, což je snad prý určitý druh sobectví, arogance a totalitářského myšlení. Co dělá Norsko bude stále mikroskopického významu ve srovnání třeba s takovou Asií. I kdyby se snažilo sebevíce, tak Norsko nemůže zachránit svět. Kvůli enormním závazkům ve výdajích v nemalé míře za přistěhovalce se Norové nedočkají rychlejší vlaky (jsou jedny z nejpomalejších v Evropě), jež jezdí častěji (nyní má Norsko v evropském měřítku velmi slabou dopravní obslužnost) a nejsou kvůli vadám opět a zas zrušeny. Infrastruktura byla tak dlouho zanedbávána, že to již nelze dohnat. A s nejvyššími cenami v Evropě již měl přes bezpočet slibů leckdo šanci něco udělat, ovšem neudělal. Také víra ve vlastní výtečnost, šikovnost a podnikavost je natolik klamavá a hlavně všudypřítomná, že se ve skutečnosti nic nedělá, a proto se neposune dopředu.

Kolem dokola se různí rozumbradové hájí tím, že musíme přebírat odpovědnost. Čím vším jsme se provinili a jak mají v úmyslu zastavit zbývajících 99,986 % emisí ve světě? Hlasatelé posedlí vinou Norů či dalších malých zemí jsou údajně tak nebezpeční, že někdo by je měl chránit před sebou samými. Rostoucí nová protestní hnutí budou hrát určitou úlohu jen v několika málo městech, jinde se bude hrát lidem stejné divadlo jako vždy mezi politiky, kteří se na otázkách ohledně Norska a jeho budoucnosti, zvrácené či falešné představy o solidaritě, rozmanitosti a inkluzi shodují.