Je Norsko opravdu takovým průkopníkem v ochraně životní prostředí, jakým se zdá být a jak samo rádo o sobě prohlašuje?

Podle mínění mnohých je hezké, že dnešní mládež zajímá životní prostředí. Předchozí generace to nezajímalo. Do škol chodívaly či jezdívaly na kole a pokud chtěly někoho navštěvovat, tak se šlo spolehnout na stále silné nohy. Oblečení bylo vyměňováváno třeba tím, že se z kalhot staly kraťasy. Do obchodů se chodívalo s nákupní sítí, a ne s igelitovou taškou. Přitom se nikdy nemyslelo na životní prostředí. Balená voda ani potřeba vyměňovat mobilní telefon každý rok nikdy nebylo tématem. Lidé se napájeli z kohoutků, potoků či hadice na zahrádce a mobily samozřejmě nebyly. Rodiče nikoho nevozili, řešilo se to jinak. S odstupem času lze na to vše pohlížet jako na šetrnost k životnímu prostředí. A tak se má za samozřejmé, že dnešní mládež, jež je k životnímu prostředí uvědomělá, bude šetřit zdroji, chodit, jezdit na kole a sprchovat se krátce, mít mobilní telefon až dokud nedoslouží a mít menší spotřebu.

Přesto, že se o problémech životního prostředí ví nejméně 40 let, bývávalo až mizivé procento voličů, jež volí strany, jež na tom chtějí něco změnit. Sami občané si asi uvědomují, že to, co by bylo třeba, je příliš rozsáhlé, hluboce by zasahovalo do jejich vlastních životů, přitom nechtějí slevit na požadavcích na pohodlí, a že nebude stačit recyklovat či jezdit elektromobilem, aby měli čistší svědomí, že dělají alespoň něco.

Koneckonců veškeré ty řeči o záchraně klimatu... na co nám budou, pokud se potvrdí jako zavádějící a mezitím jsou nám kvůli migraci lidí jiných kultur mnohdy neslučitelně odlišných odebírány/odbourávány pilíře jako naše kultura, dědictví, tradice, hodnoty, krása a dobro? Jak rozumět těm, jimž se rozumět nedá a k vám nemají žádnou empatii ani se nezajímají o vaši zemi, její dějiny a kulturu?

Ještě za mého dětství byla ke všeobecné lítosti jezera a lesy na jihu Norska kyselá - měly nízké hodnoty pH vlivem emisí zejména z Východní Evropy a z německého Porýní. Pod tlakem zejména nevládních institucí byla od 60. a 70. let učiněna opatření: leteckým vápněním se zde voda ošetřovala, aby se hodnota pH vyrovnala, aby se mohly vrátit druhy, kterým kyselá voda ubližovala.

Čistá voda bohužel není v Norsku samozřejmostí ani dnes. V mnoha obcích zejména podél pobřeží a na ostrovech jsou lidé vyzýváni k tomu, aby vodu převařovali, aby se zbavili bakterií. Do mnoha jezer přenáší rackové aj. mořští ptáci nečistoty svými výkaly i jinak. Do jiných přitéká moč a trus hospodářských zvířat. Některé ostrovní komunity vyrábí pitnou vodu z mořské nebo dostávají vodu z pevniny dlouhými rourami vedoucími pod vodou.

Na druhou stranu se voda z několika míst v Norsku dá dobře zpeněžit a je vyvážena do mnoha zemí světa, včetně USA a arabských zemí. V obci Vatnestrøm na dalekém jihu Norska je stáčírna vody pod značkou VOSS. Třeba zpěvačka Madona se prý odmítá ubytovat v hotelu, pokud se nebude moci v té vodě za 300 norských korun za láhev vykoupat. V samotném Norsku ji prý prodávají jedině v luxusnější čtvrti Osla - na Aker Brygge.

Zejména v 60. až 80. letech se stavěly obří přehrady. Nejznámější demonstrace proti tomu se odehrávaly v Altě a Mardøle. Tisíce lidí se zamkli propojenými řetězy a odmítali se z místa hnout. Policie je nosívala pryč a pokutovala a věznila. Vlády stále usilují o výstavbu dalších hydroelektráren vč. chráněných toků. Z devíti největších vodopádů Norska je sedm regulováno, 70 % největších norských toků je opatřeno turbíny hydroelektráren, 20 z 25 největších jezer Norska je zakončeno hrází.

Dalším paradoxem je zbavování se odpadů z důlního provozu jeho sypáním do fjordů a ještě více množení se jedů od léků, jimiž se ošetřují chované ryby v propustných sádkách ve fjordech namísto v uzavřených nádržích na souši. Kvůli etoxikinu varovné hlasy z řad lékařů a odborníků radí, aby tyto ryby nejedly těhotné ženy, děti a mládež.

Chráněno je 17,2 % území Norska a mj. pouze ve 4,8 % norských lesů v Norsku se smí těžit. Často jde o rozšíření již existujících národních parků.

Bohužel se více či méně daleko od norského pobřeží nachází neznámý počet vraků lodí, které již ohrožují či mohou ohrožovat životy tisíců lidí, neboť z nich unikají zdraví závadné látky. Proto z více těchto vraků má být vypouštěna pohonná látka, těžké kovy a jedy. Místní obyvatelé si v nejzávažnějších případech stěžovali na zdravotní problémy souvisejícími s takovými loděmi.

Nory podle průzkumu nejvíce znepokojuje plastový odpad. 90 % plastového odpadu v mořích pochází z Číny a Afriky, ovšem klimatičtí aktivisté se zaměřují na oteplování Zeměkoule. To je mezi obavami Norů ohledně životního prostředí až na pátém místě. Plast vstřebává jedy, ovšem neví se jestli tyto jedy vstřebává lidské tělo skrze plastové částice pod 5 mm, tzv. mikroplast, jenž je požíván mořskými živočichy a dostává se do lidského těla skrze potravu a vodu.

Ohrožených druhů je kvůli útlumu zemědělství využívajícího pastvin, odvodňování a dalším změnám jejich životních podmínek hodně. Nezákonný organizovaný lov šelem, hlavně vlků, zahrnuje podle norské policie mnoho účastníků. Berou si „spravedlnost“ do vlastních rukou a nečekají na pověřence státu, jež preventivně provádějí odstřel vybraných šelem /někdy ještě v brlohu, jindy z vrtulníků/ s potenciálem páchat škodu dříve, než napadnou a zadáví ovce či ochočené soby. Spor o šelmy je konflikt dvou pohledů na přírodu a život, mezi realisty na jedné straně, jimž jde o využívání přírodních zdrojů ve vlastní prospěch a bojí se o živobytí i o lidské životy a přírodními romantiky často z měst na straně druhé. Ani Norsko prý nemá natolik rozsáhlá, pustá a souvislá území, jež šelmy potřebují.

Během posledních desetiletí se po Norsku šířily nové druhy např. ryb. Nosí nové viry a parazity. Ještě nemáme přehled o jejich škodlivosti pro původní druhy, ví se jen, že je vytlačují.

Co se týče emisí, tak by mohlo podle nových návrhů nahradit mýtné a daně na pohonné hmoty a auta tzv. oceňování používání silnic. Pak by mělo být nesrovnatelně dražší vjíždět do měst místo užívání MHD. Bylo by to prý i spravedlivější sociálně i zeměpisně, ovšem někdo se bojí snahy o monitorování pohybů motoristů pomoci jednotky, jež by se kvůli oceňování používání silnic musela namontovat ve vozidle.

Také by mohl vzniknout klimatický fond pro nákladní přepravu, též nazýván fond oxidu uhličitého, jenž má podporovat klimaticky přátelštější vozový park. Přepravní společnosti by mohly žádat o prostředky z fondu na obnovu svého vozového parku.

Diskuse o velkých výletních lodích neberou konce. Má být na ně uvalena daň nebo jim má být přístup do norských měst a fjordů zcela zakázán? Což o to, jak velký turistický ruch by měl být vůbec povolen? Opravdu omezí turistická daň návštěvnost těch nejcitlivějších destinací?