Proč (ne)psat také o choulostivých tématech?

Norsko je podle několika ukazatelů a řady mých krajanů ve více ohledech na rozcestí. Jde o bezpečnost vs. konflikty a ohrožení, svobodu a demokracii vs. poručnictví a vynucování, podrobování a podřizování se, dále přílišnou, zbytečnou a mylnou toleranci a ustupování vs. (ne)ochotu se tomu postavit čelem, dále jde o identitu vs. pocit odcizování, soběstačnost a suverenitu vs. kompromitování se a rozprodej, globalizaci vs. snahu o zachovávání jinakosti v nejširším slova smyslu (to, co dělá Norsko Norskem).

Vývoj v Norsku a částečně i ten v sousedních zemích sleduji již několik desetiletí, a kromě celonorských masmédií pravidelně probírám i několik regionálních. Vše, co uvádím zde na blogu, mám z nějakého zdroje, a to z mainstreamového a v kontroverznějších tématech hlavně z nemainstreamových médií, vše je doložitelné. Přitom uvádím hlavní zdroje, z nichž čerpám, ovšem ne jako seznam pod článkem, jenž by se s lehkostí mohl stát delším, než je samotný článek.

A tak vše, o čem píši, již v Norsku vyšlo, bylo řečeno či napsáno někým jiným a já z toho jen vytvářím kompilace. Musím zdůraznit, že mé články jsou shrnovací a řeší události a souvislosti, jež již mají něco za sebou, probíhají nějaký čas, a ještě v dalších souvislostech. Proto nemá smysl něco vytrhávat z kontextu. I někteří mí krajané žijící v České republice se mě však snaží škatulkovat a spílat za to, že si moc „vystřihují a lepím“. Bohužel, ne vše se v rozmanitých zdrojových materiálech, z nichž čerpám, zveřejňuje na jednom místě a současně. V zavedených masmédiích málokdy najdete komplexnější pohledy na danou problematiku třeba v podobě podrobných celistvějších studií třeba o muslimech a Islámu s více příklady a alternativními úhly pohledu, jde o nedostatkové zboží, jež u mě někteří Češi i Slováci poptávají proto, že ho postrádají, a tak se snažím tento nedostatek vynahrazovat, což může být na pomoc třeba těm z vás, jež píšete na dané náměty práce do školy, či se zajímáte o Norsko šířeji.

Snažím se být ke své zemi spravedlivý. Nemohu ji ani vynášet do nebes ani zatracovat, byť Norsko je pro někoho v jistých směrech dokonalou zemí, ale není správné si ji idealizovat (nyní nemám na myslí scenérie a možnosti s ní spojené). Však záleží také na tom, kdo a kde jste, s kým hovoříte a koho čtete. Všude nemusí být stejně příjemně ani bezpečně. Pro dost těch, jež v něm žije ale má na mnohem více, jenže politika, úřady a mocenské vlivy i ze zahraničí to chtějí jinak. Muslimové a Islám jsou náměty, jež ani v Norsku nejsou nespornými, a i těm z vás, jež umí norsky, na vaše dotazy ohledně nich běžný Nor odpoví mnohdy velice nerad. Proč tomu tak je, tomu se také snažím také vrhat světlo.

Nejde mi o pravdu a nic jiného než pravdu a také o dokreslování dosti neúplného a kusého obrázku, příběhu o Norsku, zemi, o níž v českých či slovenských médiích není příliš slyšet, zemi, jež není zrovna pupkem světa. Ač rád spolupracuji s českými masmédii, vždy budu nezávislým a nebudu nikomu poplatný. Nezištně se věnuji popularizaci Norska v České republice tak, jak jsem si vždy přál. Dokonce to považuji za svou povinnost.

Přesto se mě někteří pokoušejí napadat za to, že sestavuji články o, dejme tomu, přizpůsobování se nepřizpůsobivým, za to, že mi záleží na tom, nazývat věci pravými jmény, či za výběr události. Je důležité mít na paměti to, že vše, o čem píši se neděje současně a teď, nýbrž již nějaký čas. Mně jde o dlouhodobé směrování země pro ty, jež nemají spíše kratší paměť. Probírám události a tendence, jež mají nějakou historii a většinou se nedějí ani ojediněle, ani poprvé. Každopádně není snad podstatné, že se něco dělo či děje jednou či vícekrát, podstatné je, že jde o součást řetězce událostí většího trendu a je třeba je vnímat v souvislosti s událostmi řadícími se bok po bok dalších a dalších. Má snaha tkví ve zmapování a analyzování, přičemž je nezbytné klást si nezvyklé a tíživé otázky, přesně takové, jimiž se zavedená masmédia tolikrát nezabývají a raději se pohodlně palčivým nepříjemným otázkám vyhýbají.

Ze dílců sestává obrázek, a tak vzniká to, co se vám snaží přiblížit, přitom ovšem je čistě na vás, zda a jak jednotlivé kousky do sebe zapadávají. Skládačku si koneckonců skládáte sami. Jistě, každý vnímáme jinak to, co se s naší zemí děje a já jsem pochopitelně jen jedním z mnoha hlasů, nicméně se ukrajováním si značného množství svého drahocenného času snažím vyhledávat a dávat zaznívat těch mnoha svých tichých krajanů, pojímat hlasy „neviditelných“ a často necitovaných, o nichž mainstreamová masmédia „nevědí“, a zprostředkovávat je lidem neznalým norštiny, částečně i švédštiny a dánštiny, píši-li o těchto zemích v souvislosti s Norskem. Postoje a tvrzení, jež zde na blogu zveřejňuji, se nemusí shodovat s mými vlastními, pouze jsem jejich prostředníkem.

Věci kolikrát nejsou takové, jak se mohou jevit, a ač se zdá být na povrchu relativní klid, tak pod povrchem to leckde vře. O to více překvapení budete odhalením takových skrytých ohnisek sváru a nesoudržnosti. Sama o sobě se může každá problematika, událost, či paradox zdá být i na omezené norské poměry nepříliš významné, avšak jejich opakováním a množením se potvrzují tendence a vzory, s nimiž lze pracovat, chcete-li porozumět, kam je pravděpodobné, že se Norsko ubírá. Mým cílem je vždy poskytovat co nejucelenější přehledy omezené na ten stísněný prostor, jenž blog jakožto formát skýtá, aniž by délka textů přesahovala pro čtenáře únosnou mez (byť jsou mé články pro některé z vás třeba příliš dlouhé).

Nejsem tiskovou kanceláří, nicméně ač mnohdy nestíhám, tak velice usiluji o aktuálnost informací a názorů, s nimiž přicházím, a to mnohdy i na úkor svých ostatních povinností a činností. Každý můj článek vzniká několik dní, někdy týdnů, měsíců i let. Samozřejmě, že potěší každá zpětná vazba, či chvála, ovšem není na udržování mé motivace bezpodmínečně nutná, jelikož nepíši, abych někoho uspokojoval a potvrzoval a přitakával to, o čem jsou odjakživa přesvědčení, ani abych se stal oblíbeným. To nejlepší, co jsem pro sebe kdy udělal, bylo rozhodnutí, že mi nepravdivé představy druhých o mně samotném budou lhostejné. Zasáhnu-li nějaký ten nerv, tak je to pro mě nejlepším znamením správnosti svého počínání.

Nejdůležitější jsou pro mě postoje, názory, stanoviska, úsudky a úvahy řadových norských občanů, a to hlavně pokud jsou v rozporu s „oficiálními“ prohlášeními, či tím, co zastávají hlavní masmédia. Je tu vždy faktor X, jenž je třeba zjišťovat, a to mnohdy dost pracně: totiž co si o té které problematice myslí obyčejní lidé, jichž se kolikrát nikdo neptá. Trochu rovnováhy ve veřejných diskusích je snad v pořádku, anebo snad také ne?

Co dělá Islám a muslimy natolik zvláštní, že si zaslouží zvláštní ochranu, zastání a obhajobu? Ublížil jsem zároveň vám, když o nich píši? Obávám se, že Norové budou brzy natolik citliví, že nebudu moci si střílet ani ze sebe, aniž neurazím současně někoho dalšího. Ovšem nezapomeňte, že to, že jste uražení ještě neznamená, že máte pravdu.

Nikdy jsem netvrdil, že za všechno mohou muslimové a Islám a pochybuji o tom, že v Norsku najdete někoho, kdo si to myslí. Svými články se snažím především poukazovat na to, jak hodně může řada naivních etnických Norů bezděčně přisluhovat. Příkladů a případů se najde dost a jestli jeden ředitel školy jednoho roku vydá rozhodnutí, podle nějž se nemají nazývat Vánoce Vánocemi a sčítá se to časem s dalšími případy podobně smýšlejících, jež z jakési přehnané ohleduplnosti vůči muslimům chce omezovat nemuslimy, dělá to snad takové jevy a projevy snad méně závažné a odsouzeníhodné?

Jak říká George Orwell: Čím více se společnost oddálí od pravdy, tím více bude nenávidět ty, jež o ní píší a hovoří. Neobviňujte klauna za to, že se chová jako klaun, raději se zeptejte sebe, proč i nadále vyhledáváte ty hry. Mnoho hrozeb, jež se vymkly kontrole a přinesly velikou zkázu, začínaly těmi nejúctyhodnějšími záměry.

S úctou vám, mým věrným i občasným čtenářům upřímně děkuji za váš zájem a vaši zvědavost a třeba i tichou podporu. Rád se také dozvím něco více o tom, o čem byste ještě rádi četli. Pevně věřím ve vaši soudnost i co se týká toho, co píši já, stejně jako co píše kdokoliv jiný. Přeji vám pěkný den.