Rozechvěly norské publikum, rozechvěly by ale takhle i to české? Toť otázka. Kdy se vrátí přírodní ženské křivky, nos, obočí a nehty?

Norský blogový svět ovládají ženy a jsou vidět také v televizi TV2, kde od r. 2014 mají svůj napůl dokumentární pořad, kde poodhalují své životy. Norské čtenáře zaujímají blogeři a blogerky, jež se odvážejí vpouštět čtenáře do svého nejniternějšího já a nabízejí sebe v textech, jež až s dotěrnou upřímností pojednávají o zapeklitostech života.

„Jsem ráda, že jsem odolala nátlaku být přirozená“ prohlásila blogerka Stina Bakken. V módě je totiž být nepřirozený, podrobovat se chirurgickým zákrokům a nechat si vstřikovat do rtů tzv. dermální výplně, aby se zvětšily. Salony, jež toto nabízejí, vyrůstají leckde a jsou pomalu skoro stejně běžné jako obchody s potravinami.

Ti, jež provádějí plastické operace žijí velice dobře z toho, aby měly tisíce mladých Norek lepší pocit ze sebe samých. Blogerky reklamují za kosmetické zákroky a rozdávají kupony na slevu. Sledují je a čtou často velmi mladé čtenářky. Říká se, že blogerky svým vlivem potvrzují a zhoršují již tak nedostatečné sebevědomí nejistých mladých dívek, jež šetří na zákroky. Nátlak na to, aby měly dokonalé tělo je prý větší, mají-li jako vzory takové blogerky.

Chirurgické zákroky si vyžadují lékařskou autorizaci, dermální výplně si ale může přes internet pořídit kdekdo. Na vnějšku vypadá branže jako čistá, avšak osoby, s nimiž si udělali rozhovory novináři listu Finansavisen, tvrdí, že ve skutečnosti je to jiné. Prý je to divočina prodávající nevalnou kvalitu.

Proč je tak až neodolatelně napínavé, zda má blogerka větší, či menší zadek, či prsa, zda si nechává dělat botox, rozhodne se pro dermální výplně, jestli si nechá zvednout prsa, zahájí dietu, nabarví vlasy do šílené barvy, či si nechá vytetovat ten který obrázek, či vzor? Ptá se sama v posledních letech nejsledovanější blogerka Sophie Elise Isachsenová, jež dle vlastních slov v těchto dnech s blogováním zrovna končí. Nejprve si implantáty nechá voperovat, pak pozve celou tlupu mediálních pracovníků, vč. několika hlavních zahraničních deníků, do operačního sálu, kde jí tyto implantáty odstraní. Přitom se jedná jen o nejčerstvější z četných zákroků. Přitom pozvaným médiím odmítá odpovídat na dotazy ohledně již provedených i potenciálně budoucích operací, či zda svým sledujícím není špatným příkladem. „Cítím se tak exponovaná, stresuje mě to a štve mě, že jsem „holkou plastiky“, přitom je na mně o tolik více než jen toto. Proč je ve společnosti na jednou stranu přijímáno trénovat devětkrát týdně jako maniak, ovšem není vnímáno jako v pohodě, když si někdo něco nechá opravit, s čím byl nespokojen a za což platí sám? Proč si lidé myslí, že můj názor je takový, že lidi bude činit šťastnými to, že se nechají operovat, když jsem něco takového nikdy netvrdila?“

Norové mohli loni sledovat jedno z nejsledovanějších vyřizování účtů mezi blogerkami Sophií Elise Isachsenovou a Kristin Gjelsvikovou. Množství mladých, jež blogerky sledovalo, ukázalo, jaký vliv a moc na ně blogerky mají. Díl pořadu „Debatten“, tedy „Debata“, norské veřejnoprávní televize přivedl k obrazovkám třikrát tolik mladých než obvykle. Kristin Gjelsviková původně zareagovala na blogový text Sophie Elise Isachsenové, jež napsala, že si nechala za uchem vytetovat vlásky, aby nebyla vidět nahá pokožka kvůli podle ní nepřirozeně vysoké vlasové linii. Gjelsviková označila Isachsenovou jako nejnebezpečnější vzor Norska. Prý měla dost toho upozorňování na vlastní komplexy a nekonečné zásahy, úpravy a přeoperovávání Isachsenové v kombinaci s tím, že je dívkám a ženám neustále připomínáno, jak nejsou dost dobré, cítí se bídně a je jim představován ideál těl a vzhledu, jehož nelze dosáhnout bez plastiky, a přitom si uvědomují své další a další nedostatky.

Další z velkých norských blogerek je Caroline Bergová Eriksenová, jež píše o životě z pohledu manželky fotbalového hráče. Více než pět let to byl nejnavštěvovanějším blogem v Norsku a stále je jedním z nejnavštěvovanějších. Podobně jako další blogerky a blogeři se účastnila televizních programů, taneční soutěže v televizi, vyzkoušeli roli moderátorky/moderátora, přišli na trh s vlastní kolekcí atd.

Bergová Eriksenová čelila kritice kvůli tomu, že údajně přispívala k nátlaku na novopečené matky, aby hubnuly. Čtyři dny po porodu na web umístila snímek vlastního plochého bříška, přestože před tím tvrdila, že snímky neupravuje, jelikož by to vypadalo blbě a na to nemá čas ani není dost zručná.

Z dalších snad stojí za zmínku Emilie Nerengová, která se teprve jako 13letá stala nejoblíbenější blogerkou Norska. Mj. psala o výživě, o nedokonalosti a o zdánlivě dokonalém životě, o tom, že je znepokojivé, že je tak jednoduché upravovat vlastní vzhled atd. Jako 14letá se stala nejmladší přednášející norské univerzity, kde učila o sociálních sítích.

O jídle bloguje Trine Sandbergová, jež se dopracovala až k výjimečnému postavení, kdy se léta drží v kurzu a od níž kdekdo čerpá inspiraci.

Anniken Jørgensen, jež píše pod pseudonymem Annijor, je kritizována mj. za to, že téměř romantizovala psychické problémy jako např. úzkost a bagatelizovala jejich nebezpečnost pro člověka.

Cecilie Alstadová Olsenová pomáhá firmám, aby se jim dařilo. A jí samotné se daří natolik, že již přestala studovat. Hejno fanoušků, 1,3 milionu lidí, ji sleduje na Instagramu, Snapchatu, Facebooku, Twitteru a YouTube.

Blogeři a blogerky vydělávají na reklamě mnoho, ovšem jen zlomek si z toho si může dovolit žít. Podle časopisu Kapital je jich přibližně dvacítka, jež mají výdělek přes milion norských korun. Top blogeři a blogerky si mohou na jediném příspěvku do blogu s reklamou vydělat až 50000 norských korun, ovšem firmy, jež za nimi stojí, si utrží několikanásobně více. Třeba platforma www.blogg.no si mezi sebou a blogerem rozdělí zisk půl na půl.

Avšak úspěch blogerek a blogerů není bez kontroverzí. Mnohokrát propagovali výrobky, aniž uváděli, že se jednalo o placenou reklamu. Lotteritilsynet, norský úřad na dozorování peněžitých her, tzv. hazardu, tvrdí přes masmédia, že budu postupovat tvrději a půjdou po blogerech a dalších celebritách, jež propagují zahraniční herní firmy, hlavně aby zastavil ty, jež porušují zákaz propagace takových her, a tak slouží jako „vyslanci“ oněch firem.

Neustále lze v norských masmédiích číst o prý škodlivém obsahu blogerek. Neznamená to, že masmédia prohlubují škody tím, že tomu v daleko větším obsahu dávají PR a propůjčují moc a vliv? Blogerky, jež jsou samy zakomplexované, čelí zároveň kritice za to, že na svých blogách uvádějí mnoho, co přenáší komplexy na jejich sledující a u nich vytvářejí dojem, že není problém, jenž by se nedal přeoperovat či odstranit jiným zásahem. Přitom některá masmédia tyto blogerky představuje jako zranitelné a odvážné.

Vedení města Oslo, jež bylo loni vyhlášeno evropským hlavním městem životního prostředí, muselo přetrpět nelibosti občanů, že štědře platilo mladým blogerům za to, že městu sloužili jako vzory zodpovědného přístupu k životnímu prostředí dalším mladým: podle serveru Nettavisen mělo město předstírat, jak stále více zohledňuje životní prostředí, tedy „zezelenává“, jenže to předvedlo naprosto nevěrohodně. Jeden ze vzorů, 17letý Herman Dahl, vyhlášen YouTuberem roku 2017, který má v současnosti přes 80 000 sledujících na Instagramu, např. jen za jediný rok provedl pět dlouhých letů, což v emisích oxidu uhličitého odpovídá desetiletému jezdění autem na fosilní palivo. Město Oslo má celkem 133 (!) poradců špičkových politiků pro vztahy s veřejností, aniž to údajně městu nějak pomáhá v tom, aby bylo transparentnější.