Politici a jejich zájmy
Chytří lidé si volí chytré vůdce, aby je zastupovali. Z očí severských vůdců prý vyzařuje inteligence: jak Norsko, tak Švédsko vedou géniové, jenže kdo z nich je tím největším?
Ironie stranou. Navdory tomu, že se mezi lety 2013 a 2019 o 75 % zvýšil aktivní zájem Norů o to, co se politicky probírá a řeší, příp. neřeší a za stejné období se o 50 % více Norů spojilo s poslanci, aby ovlivnili rozhodnutí ve věcech, na nichž jim záleží, důvěra Norů ke špičkovým politikům se propadla na dno. Polovina voličů nevěří politikům a to, že by je politici slyšeli a že jednají ku prospěchu obyvatel. Úřad Direktoratet for forvaltning og IKT (Úřad pro správu a informační a komunikační technologie) zkoumal důvěru Norů k veřejným službám, institucím a politikům. Výsledek je pro přední zástupce lidí chmurné čtení.
Předsedkyni vlády, členům vlády a poslancům výbor pro jejich odměňování loni ustanovil nové sazby, podle nichž bere první vyjmenovaná 1735682 norských korun za rok, druzí 1410073 norských korun a třetí 987887 norských korun, což je navýšení o 3,2 % oproti předchozímu roku. K tomu mají nárok na 66 % platu, pokud nebyli zvoleni znovu anebo se zřekli znovuzvolení do parlamentu a nemohou si najít práci. To podle serveru www.nettavisen.no. Podobně je to podle www.itromso.no u krajských radních. Platy třeba starostů popuzují hlavně mladší a severonorské občany. Rozhořčenost panuje též vůči benefitům navíc, jako např. bezplatný byt, bezplatné cesty pro členy jejich rodin, jež je chtějí navštěvovat, a alespoň jedna bezplatná cesta domů za týden, zatímco omezili možnosti daňových odečtů na cestovní náklady, bydlení a stravování pro řadové občany, jež musí dojíždět do práce, na částky převyšující určité vysoce nastavené základy. Podle deníku Nordlys je na místě otázka, zda mezi tím není určitý nesoulad, odsouhlasí-li si shromáždění rozsáhlé benefity, zatímco zároveň pro řadové občany stahují benefity zpět, čímž se od nich oddalují. A k tomu mají někteří poslanci zapotřebí šidit ohledně svých cestovních nákladů.
List Vårt Oslo a další přinášely zprávy o tom, že se politikům v hlavním městě proplácí až 2506 norských korun za hlídání dětí. Reakce čtenářů nenechaly na sebe dlouho čekat: promiňte, ale je nás poněkud více, kteří máme děti a práci na plný úvazek. Kde si mohu žádat o podporu na hlídání dětí? Pracujícím ve směnách či v turnusu jako třeba policistům, hasičům, zdravotníkům a dalším by to po večerech, nocích, o víkendech či svátcích přišlo vhod. Jen v nové elitě jeden druhému plácá po ramenou a chrání se vzájemně, dokud to jde.
Počet členů stran v průběhu desetiletí klesá, zatímco rychle přibývá politiků na plný úvazek. Jednou měli členové norských vlád bohaté a rozmanité zkušenosti ze zaměstnání mimo parlament. Nyní jsou podle životopisů na webu norského parlamentu vesměs odchovaní v „politických inkubátorech“, aniž by měli potřebné zkušenosti, aby pochopili jak se žije obyčejným lidem, jejich každodenní starosti a prostředí. Je to údajně srovnatelné se situací, za níž je čerstvý absolvent zaměstnán jako vedoucí firmy, přičemž právě zaměstnanci by jej měli zaučovat. Špatná rozhodnutí by se měla dělat dříve, než se ocitnete v nejvyšší mocenské instanci země. Třeba proto lidová bouře proti mýtnému vzala útokem zavedené strany. Mýtné je vnímáno jinak, máte-li vlastního řidiče jakožto špičky městské rady např. v Oslu, či parkování zdarma v garáži parlamentu a k tomu milionový plat.
Ješitní starostové mívají ambice malých Napoleonů a jistojistě potřebují řinčet nákladnými, těžkými řetězy, o čemž informoval zmíněný server Nettavisen. I kdyby se mělo jednat o poslední peníze okresní, či městské pokladny, nakolik je veledůležité být jimi obvěšeni, to slova nemohou vyjádřit. Vždyť jde o zastupování, ať jste na návštěvě v jeslích, či u stoletého občana.
Někteří jsou si rovnější než jiní. V hlavním městě Oslu byl za porušení týchž zákonů o pracovním prostředí (jakých bylo zatím odhaleno, že dosud porušila alespoň 15000 Lan Marie Bergová, místní špička Zelených) odsouzen k nejvyššímu trestu v dějinách Norska za delikty tohoto druhu Jonny Enger, ředitel Veirena, firmy na svoz odpadů. Za 1080 případů porušení zákonů si odsedí 15 měsíců vězení a bude muset uhradit pokutu ve výši 4,5 milionů norských korun. Má-li být dodržena zásada, podle níž je každý rovný před zákonem, tak by si Bergová „vyfasovala“ alespoň 17letý trest a 62,5 milionů norských korun na pokutě. Vrchol drzosti je absolutní absence pokory vůči lidem, což vyzařuje neúctu jakoby z jiného světa. Je odchod Bergové jen manévrem s tím, že se vrátí poté, až lidé tuto kauzu jen trochu pozapomenou?
Dále vyplavalo na povrch, že jeden za druhým politikem v čele s Jonasem Gahrem Størem, předsedou Arbeiderpartietu, sociálně demokratické strany, adeptem na příštího premiéra, jež podle několika masmédií užívali služeb firem neplatících daně a nedbající zákonů (čímž přispívali k rozhojňování černé ekonomiky), přičemž se je zastávají třeba odbory, jež velkoryse financují volební kampaň části levice. Je snad lepší dvojí morálka než žádná? Sami se mnohdy neobtěžují si ověřovat, zda firmy, jež si najmou ti, jež odpovídají za to, dodržují ty zákony, jež prý musíme dodržovat všichni. I v takovém Norsku na to lidé celkem slyší a jste-li politik mohou být vaše dny v politice sečteny již za méně závažné prohřešky.
Je mnoho těch, které unavuje a frustruje, že jejich strana toho ve vládě moc neprosadila a že jejich účast byla vykoupena příliš velkými ústupky, anebo, že ji již nepoznají, nebo dělají opak, než kdysi hlásili a tahají špatným směrem. Je-li většina proto, tak nepomůže, že strana, jež je v silné menšině jak ve vládě, tak v parlamentu je pro a navíc o to sama. Za to mohou voliči sami.
Ač některá strana zastávala či se vymezovala proti tomu či onomu, tak si ji od odpůrců, resp. příznivce dokáže rozlišovat málokterý volič, a odsuzuje za to celou vládu, byť se jako ta současná skládá ze čtyř stran, jež se od sebe zdánlivě poněkud liší, avšak mnozí tvrdí, že jsou v zásadě sehraní a součástmi týchž sil, jelikož výsledek bude nakonec stejný.
Až v r. 2008 byl podle serveru veřejnoprávní televize odstraněn spící paragraf, podle nějž riskovali politici za prolhané sliby trest odnětí svobody v délce jednoho a půl roku. Norové si toho dlouho zřejmě neuvědomovali, jinak by jich za porušené sliby žalovali více. Nenajde se žádný příklad toho, že by byl politik za to odsouzen. Půldruhý rok vězení by patrně zabolel více, než přijít o vyhlídku na další čtyři roky v parlamentu či prohrané volby.
Anonymita vizí i politiků samotných a toho, co je vnímáno jako globalizace, centralizace a liberalizace - tedy to, co se snaží vše semlít, zatímco prý politicky protichůdné strany si na místní a městské úrovni pomáhají k moci, polykání nespolknutelného: to se snažil např. vysvětlit např. deník Verdens Gang. Politici sejí nespokojenost a štěpení. Nemá smysl, že koruna stromu ční do nebes, pokud hnije kořenová soustava. Jak se mohou lidé seskupit kolem někoho, kdo jim sebere jejich peníze a zároveň se nestará o jejich názory, postoje, přání, potřeby?
Proslýchá se, že v posledních desetiletích byla pro premiéry a premiérky stále důležitějším cílem mezinárodní kariéra než práce pro jejich vlastní zemi. I proto sílí kritika těch, jež se domnívají, že hlas odevzdaný zavedeným stranám je použit, jako kdyby byl vyhozen. Potřebuje Norsko ještě placené politiky, jež postoupili úkoly a rozhodnutí EU, jejíž směrnice platí v nečlenské zemi Norsku a přitom dnes titíž politici sedí a rozhodují o tom mase a co budou žáci po školách či senioři po domovech důchodců jíst? Jako kdybychom tu neměli závažnější problémy.
Ironie stranou. Navdory tomu, že se mezi lety 2013 a 2019 o 75 % zvýšil aktivní zájem Norů o to, co se politicky probírá a řeší, příp. neřeší a za stejné období se o 50 % více Norů spojilo s poslanci, aby ovlivnili rozhodnutí ve věcech, na nichž jim záleží, důvěra Norů ke špičkovým politikům se propadla na dno. Polovina voličů nevěří politikům a to, že by je politici slyšeli a že jednají ku prospěchu obyvatel. Úřad Direktoratet for forvaltning og IKT (Úřad pro správu a informační a komunikační technologie) zkoumal důvěru Norů k veřejným službám, institucím a politikům. Výsledek je pro přední zástupce lidí chmurné čtení.
Předsedkyni vlády, členům vlády a poslancům výbor pro jejich odměňování loni ustanovil nové sazby, podle nichž bere první vyjmenovaná 1735682 norských korun za rok, druzí 1410073 norských korun a třetí 987887 norských korun, což je navýšení o 3,2 % oproti předchozímu roku. K tomu mají nárok na 66 % platu, pokud nebyli zvoleni znovu anebo se zřekli znovuzvolení do parlamentu a nemohou si najít práci. To podle serveru www.nettavisen.no. Podobně je to podle www.itromso.no u krajských radních. Platy třeba starostů popuzují hlavně mladší a severonorské občany. Rozhořčenost panuje též vůči benefitům navíc, jako např. bezplatný byt, bezplatné cesty pro členy jejich rodin, jež je chtějí navštěvovat, a alespoň jedna bezplatná cesta domů za týden, zatímco omezili možnosti daňových odečtů na cestovní náklady, bydlení a stravování pro řadové občany, jež musí dojíždět do práce, na částky převyšující určité vysoce nastavené základy. Podle deníku Nordlys je na místě otázka, zda mezi tím není určitý nesoulad, odsouhlasí-li si shromáždění rozsáhlé benefity, zatímco zároveň pro řadové občany stahují benefity zpět, čímž se od nich oddalují. A k tomu mají někteří poslanci zapotřebí šidit ohledně svých cestovních nákladů.
List Vårt Oslo a další přinášely zprávy o tom, že se politikům v hlavním městě proplácí až 2506 norských korun za hlídání dětí. Reakce čtenářů nenechaly na sebe dlouho čekat: promiňte, ale je nás poněkud více, kteří máme děti a práci na plný úvazek. Kde si mohu žádat o podporu na hlídání dětí? Pracujícím ve směnách či v turnusu jako třeba policistům, hasičům, zdravotníkům a dalším by to po večerech, nocích, o víkendech či svátcích přišlo vhod. Jen v nové elitě jeden druhému plácá po ramenou a chrání se vzájemně, dokud to jde.
Počet členů stran v průběhu desetiletí klesá, zatímco rychle přibývá politiků na plný úvazek. Jednou měli členové norských vlád bohaté a rozmanité zkušenosti ze zaměstnání mimo parlament. Nyní jsou podle životopisů na webu norského parlamentu vesměs odchovaní v „politických inkubátorech“, aniž by měli potřebné zkušenosti, aby pochopili jak se žije obyčejným lidem, jejich každodenní starosti a prostředí. Je to údajně srovnatelné se situací, za níž je čerstvý absolvent zaměstnán jako vedoucí firmy, přičemž právě zaměstnanci by jej měli zaučovat. Špatná rozhodnutí by se měla dělat dříve, než se ocitnete v nejvyšší mocenské instanci země. Třeba proto lidová bouře proti mýtnému vzala útokem zavedené strany. Mýtné je vnímáno jinak, máte-li vlastního řidiče jakožto špičky městské rady např. v Oslu, či parkování zdarma v garáži parlamentu a k tomu milionový plat.
Ješitní starostové mívají ambice malých Napoleonů a jistojistě potřebují řinčet nákladnými, těžkými řetězy, o čemž informoval zmíněný server Nettavisen. I kdyby se mělo jednat o poslední peníze okresní, či městské pokladny, nakolik je veledůležité být jimi obvěšeni, to slova nemohou vyjádřit. Vždyť jde o zastupování, ať jste na návštěvě v jeslích, či u stoletého občana.
Někteří jsou si rovnější než jiní. V hlavním městě Oslu byl za porušení týchž zákonů o pracovním prostředí (jakých bylo zatím odhaleno, že dosud porušila alespoň 15000 Lan Marie Bergová, místní špička Zelených) odsouzen k nejvyššímu trestu v dějinách Norska za delikty tohoto druhu Jonny Enger, ředitel Veirena, firmy na svoz odpadů. Za 1080 případů porušení zákonů si odsedí 15 měsíců vězení a bude muset uhradit pokutu ve výši 4,5 milionů norských korun. Má-li být dodržena zásada, podle níž je každý rovný před zákonem, tak by si Bergová „vyfasovala“ alespoň 17letý trest a 62,5 milionů norských korun na pokutě. Vrchol drzosti je absolutní absence pokory vůči lidem, což vyzařuje neúctu jakoby z jiného světa. Je odchod Bergové jen manévrem s tím, že se vrátí poté, až lidé tuto kauzu jen trochu pozapomenou?
Dále vyplavalo na povrch, že jeden za druhým politikem v čele s Jonasem Gahrem Størem, předsedou Arbeiderpartietu, sociálně demokratické strany, adeptem na příštího premiéra, jež podle několika masmédií užívali služeb firem neplatících daně a nedbající zákonů (čímž přispívali k rozhojňování černé ekonomiky), přičemž se je zastávají třeba odbory, jež velkoryse financují volební kampaň části levice. Je snad lepší dvojí morálka než žádná? Sami se mnohdy neobtěžují si ověřovat, zda firmy, jež si najmou ti, jež odpovídají za to, dodržují ty zákony, jež prý musíme dodržovat všichni. I v takovém Norsku na to lidé celkem slyší a jste-li politik mohou být vaše dny v politice sečteny již za méně závažné prohřešky.
Je mnoho těch, které unavuje a frustruje, že jejich strana toho ve vládě moc neprosadila a že jejich účast byla vykoupena příliš velkými ústupky, anebo, že ji již nepoznají, nebo dělají opak, než kdysi hlásili a tahají špatným směrem. Je-li většina proto, tak nepomůže, že strana, jež je v silné menšině jak ve vládě, tak v parlamentu je pro a navíc o to sama. Za to mohou voliči sami.
Ač některá strana zastávala či se vymezovala proti tomu či onomu, tak si ji od odpůrců, resp. příznivce dokáže rozlišovat málokterý volič, a odsuzuje za to celou vládu, byť se jako ta současná skládá ze čtyř stran, jež se od sebe zdánlivě poněkud liší, avšak mnozí tvrdí, že jsou v zásadě sehraní a součástmi týchž sil, jelikož výsledek bude nakonec stejný.
Až v r. 2008 byl podle serveru veřejnoprávní televize odstraněn spící paragraf, podle nějž riskovali politici za prolhané sliby trest odnětí svobody v délce jednoho a půl roku. Norové si toho dlouho zřejmě neuvědomovali, jinak by jich za porušené sliby žalovali více. Nenajde se žádný příklad toho, že by byl politik za to odsouzen. Půldruhý rok vězení by patrně zabolel více, než přijít o vyhlídku na další čtyři roky v parlamentu či prohrané volby.
Anonymita vizí i politiků samotných a toho, co je vnímáno jako globalizace, centralizace a liberalizace - tedy to, co se snaží vše semlít, zatímco prý politicky protichůdné strany si na místní a městské úrovni pomáhají k moci, polykání nespolknutelného: to se snažil např. vysvětlit např. deník Verdens Gang. Politici sejí nespokojenost a štěpení. Nemá smysl, že koruna stromu ční do nebes, pokud hnije kořenová soustava. Jak se mohou lidé seskupit kolem někoho, kdo jim sebere jejich peníze a zároveň se nestará o jejich názory, postoje, přání, potřeby?
Proslýchá se, že v posledních desetiletích byla pro premiéry a premiérky stále důležitějším cílem mezinárodní kariéra než práce pro jejich vlastní zemi. I proto sílí kritika těch, jež se domnívají, že hlas odevzdaný zavedeným stranám je použit, jako kdyby byl vyhozen. Potřebuje Norsko ještě placené politiky, jež postoupili úkoly a rozhodnutí EU, jejíž směrnice platí v nečlenské zemi Norsku a přitom dnes titíž politici sedí a rozhodují o tom mase a co budou žáci po školách či senioři po domovech důchodců jíst? Jako kdybychom tu neměli závažnější problémy.