Vědí, kdy jste doma, kdy jste na dovolené, kdy vstáváte, jak často si perete atd. Jenže co si o nich myslí zákazníci-odběratelé? Skutečně o ně stojí?

Na základě doporučení NVE (Norges Vasskraft- og energivesen) norské úřady rozhodly „jako kýžené opatření pro větší pohodlí“, že k 1.1.2019 mají mít všichni odběratelé elektřiny nové elektroměry, aby se ušetřilo oproti zachovávání stávajícího manuálního systému. A ti, jež nové měřiče odmítali, mohou dodavatelé elektřiny jakožto vlastníci elektroměrů odpojit, což se už stalo a děje dále. Odmítnutí výměny elektroměru je prý porušením dohody o připojení.

Nikdo se lidí na jejich názor na nové elektroměry neptal. Zapomeňte na demokratické procesy i v tomto případě, podobně jako s vynucováním mýtného, elektromobilů, bezhotovostních plateb, rušením spojů a poštovních služeb atd. Jde jenom o trh, kde se předpokládá, že někdo bude platit více, aby jiní měli více tržeb. Zákazníci platí více za inovaci a rozvoj získávaný „chytrým užíváním“ a za zvýšené záření, které je potenciálně zdraví škodlivé. Jenže pokud kontaktujete svého dodavatele elektřiny a namítnete mu toto, tak se dozvíte, že jakožto tradiční zákazník budete pro dodavatele nákladnějším co do správy, a tudíž budete muset počítat s tím, že budete platit více než „chytří“ zákazníci, v současnosti to je o 3000 norských korun více. I nadále platí ne, děkuji, byť budete platit více za zdraví škodlivou modernizaci, racionalizaci a rozvoj! A když se zvyšuje cena elektřiny, zvyšují se i daně, poplatky a zisk vlastníků, tedy především státu, regionů a okresů.

Měřiče umožňují monitorování do té míry, že záměr je zavést neprošel ve všech zemích. Kromě pochybnému získávání osobních údajů a nakládání s nimi jsou lidé, jež se prostřednictvím médií ozývají kvůli zhoršení zdravotních potíží poté, co u nich namontovali nové elektroměry. Stěžují si např. na změněný spánkový cyklus a častěji se budí. Měřiče totiž prostřednictvím vysílače nevysílají jednou za hodinu, nýbrž komunikují s dalšími měřiči nepřetržitě. Každou hodinu posílá údaje o spotřebě firmě vlastnící síť, a tak odpadá nutnost toho, aby spotřebu odečítal zákazník. Kromě toho umí nové měřiče samy nahlašovat přerušení dodávek, aby mohla dodavatelská firma chybu rychleji najít a napravit ji.

Pokud je tomu tak, že dalším cílem nových měřičů bylo dát zákazníkům možnost ušetřit na elektrickém proudu („budete platit jen za faktickou spotřebu“), tak by bylo dobré dozvědět se, kdy ve dne je proud levnější. Nové ceny měly být založeny na tzv. efektním stanovování cen, kdy je dražší spotřebiče používat během špiček a jindy zase levnější, což souvisí s kapacitami výroby elektřiny. Třeba by dodavatelé mohli nabízet smlouvy odrážející cenu za burze s elektřinou hodinu od hodiny.

Pronájem sítě je daň navíc, jež je kamuflována tím, že údržba sítě částečně z poválečného období je nákladná a kvůli dlouhodobé nedostatečné a zanedbávané údržbě je třeba během deseti let síť opravit a modernizovat za 140 miliard norských korun. Místo na údržbu peníze od spotřebitelů desetiletí chodily na nejrůznější jiné účely související s veřejnými rozpočty, než na údržbu a zvyšování kapacit. Výsledkem je poddimenzovaný systém. Nejsou ty elektroměry nakonec jen novým nástrojem na vybírání ještě většího množství daní?

A tak na omezování záporných účinků poté, co mají norské domácnosti postupně nahrazovat elektřinu vyráběnou vodními elektrárnami nestálou větrnou energií, tak úřady rozhodly, že všechny domácnosti mají mít „chytré“ elektroměry, jež mají zajistit, aby v době, když lidé nejvíce potřebují nejvíce energie (a když větrné elektrárny vyrábějí málo elektřiny), byla spotřeba omezena na minimum.

Hlavním prostředkem elektroměrů je nový cenový systém na energie, jež má v r. 2021 nastoupit v platnost. Ráno, v poledne a v zimě mají být zvlášť vysoké ceny v naději, že lidé budou užívat více elektřiny po 14 h či po 21. hod. a v noci.

Kdo si troufne se s jistotou vyjadřovat k neškodnosti každé jednotlivé tělo? Někteří jsou na elektrické přístroje citliví, odvolávají se na jakousi alergii a mají-li lékaře, jenž jejich problém uznává, tak mají štěstí, jelikož může být mezi každým takovým lékařem daleko. A podaří-li se jim získat od lékaře potvrzení tak jim to nemusí projít u dodavatelů elektřiny, protože nejeden z nich jim to nebere jako platnou minci, nýbrž jim pohrozí sankcemi v podobě trestného poplatku. Zavolají-li a požádají dodavatele o důkaz o tom, že měřič jim nezpůsobí zdravotní potíže jako fibrilaci síní, fibromyalgii, na nervový systém a hormonální rovnováhu, bolesti hlavy, nespavost atd. ani v blízké ani ve vzdálené budoucnosti, pak se rozhostí výmluvné ticho.

Majitelé elektrických sítí byli za své vyhrůžky a pak odpojení zákazníků od elektřiny kvůli odmítání elektroměrů poháněni před soud, proběhlo mnoho soudních řízení. Spor se vlekl okolo toho, zda odstřihnutí odběratelů od služeb není protizákonné, dokud se dodavatelé zavázali dodávat, dokud budou platit účty odběratelé.

Ti, jež měřiče odmítají, nechtějí být pokusnými králíky. Míní, že dlouho trvalo, než se konečně začalo uznávat, že kouření, či třeba asbest vedou k rakovině a podobně to chodí u moderních elektronických přístrojů, bez nichž si většina z nás neobejde. Branže samotná přece nemůže vydat prohlášení, podle nějž jejich užíváním hrozí onemocnění. To by zaručeně podepsali vlastní smrt.

Závislost je přirovnávána k popírání závislosti alkoholiků. Musí jej mít, nemůže bez něj žít, celý život se točí kolem něj a jediný způsob, jak se ze závislosti vymanit je přiznat svou závislost a napáchané škody. Nemocnost obyvatel, zbytečná utrpení a také neplodnost a peněžité i lidské náklady s nimi spojené se zvyšují a řada lidí je připisuje elektronickým přístrojům, přitom se tak málo politiků i lékařů zajímá o tyto starosti a upozornění. Místo toho je slyšet a možné číst pouze a výhradně o nutnosti chytrých zařízení a měst a vše se dovoluje bez jakýchkoliv pochybností.

Dodavatelé elektřiny svou veškerou tržní mocí odmítají ručit za to, že elektromagnetické záření nepředstavuje zdravotní riziko. Elektroměry nejde vypnout tak, jak někteří preventivně činí vypínají mobilní telefony a bezdrátový internet, když jej nepotřebují. Ani státní úřad na ochranu proti záření neplní svou úlohu jako ochránce obyvatel, nýbrž zaštiťuje průmysl, jenž podle některých usiluje o zneužívání nevědomosti spotřebitelů k velkým ziskům.

Aby toho nebylo dost, ještě je tu toto: kvůli špatnému krytí mobilních signálů musí i nadále být manuálně odečítáno 167 000 nových digitálních elektroměrů. Jedinou útěchou odpůrců může být to, že elektroměry díky měření (chyb) napětí a oznámení o poruchách uzemnění odvrátilo vznik několika požárů.