Situaci v Norsku dále sleduji a podělím se s vámi o další vybrané zprávy z poslední doby.

Vrátíme-li se k osadě Myken, o níž jsem se zmínil v předchozím článku, tak si lze všimnout dalších kuriozit, např. toho, co je obecně problémem malých a často odlehlých osad – tedy že je tam více domů než obyvatel, přesto chybí bydlení, poněvadž je většina příbytků užívána na rekreační účely lidmi, jež se odstěhovali a většinu času tráví jinde. Přejí si zachovávat vazby na ona místa, přitom si uvědomují, že tyto zděděné a odlehlé nemovitosti jsou mnohdy hůře prodejné. Navíc někteří lidé místo toho, aby příbytky pronajímali stálým obyvatelům, raději pronajmou turistům, jež platí lépe. Mezitím mizí pracovní místa na místech, jimž se třeba v posledních desetiletích dařilo naopak přitahovat nové obyvatele. Zmiňuje se o tom deník Avisa Nordland.

Může vás policie pokutovat za telefonování za jízdy i tehdy, čekáte-li v koloně a vůbec se nehýbete? Mnozi mohli být pokutováni a byly jim stržené dva body za něco, co není zakázáno. Policie dosud tvrdila, že jde o zakázanou činnost, zato soudy nikoliv. Co to vlastně znamená „za jízdy“, to rozhodne až Nejvyšší soud, k němuž se odvolalo státní zastupitelství poté, co byli řidiči soudy nižších instancí osvobození. Píše o tom např. Nettavisen i další norská masmédia.

Dostávalo se mu mnohem víc možností než skoro komukoli jinému v této zemi a leckdo s ním souhlasil. Měl veškeré předpoklady pro šťastný a privilegovaný život, přesto takhle skončil. Stálo mu to za to? Řeč je o Petteru Northugovi, jednom z nejlepších norských lyžařů všech dob, jenž uspořádal tiskovou konferenci, aby se podělil s veřejností o něco, u čeho bylo dle jeho vlastních slov dlouho obtížné vyjít s pravdou ven. Přiznal se k dlouho trvající závislosti na alkoholu, drogách a práškách na uklidnění spojenými s drsným rautováním. Ovšem bezprostřední příčinou výpovědi byl incident, kdy dle vlastních slov jel jak pomatený přes 200 km/h na úseku, kde je max. povolená rychlost 80 km/h, navíc svou divokou jízdu natáčel, nicméně neřídil pod vlivem omamných látek. Při domovní prohlídce policie u něj našla kokain. Dlouho nebral své problémy vážně, popíral je, kvůli čemuž ještě více narůstaly. Opět selhal (v r. 2014 naboural pod vlivem alkoholu do svodidel a opustil místo nehody, při které byl zraněn jeho spolucestující), je z toho na rozpacích a omlouval se zejména rodině a spolupracovníkům. Ačkoliv se mu poté, co skončil se závoděním v r. 2018, dostávalo mnoho nabídek jako např. se živit jako odborník na lyžování pro norskou soukromou televizi TV2 a jako lyžařský instruktor a prodejce zboží pod vlastní značkou a zúčastňoval se napínavých aktivit jako pokerových turnajů na vysoké úrovni, avšak se neustále honil za dalším vzrušením, jenž mu poskytoval strukturovaný život špičkového sportovce, přechod nezvládl, nenašel své místo, a nakonec se to vymklo kontrole. Odrazil se o dno a cítí se motivován pro změnu za pomoci profesionálů. Nyní se čeká na soudní řízení a rozsudek. Informuje o tom vícero norských masmédií.

Řeší se případ ze zimy 2018–2019, kdy byli politik Tor Mikkel Wara za pravicovou Fremskrittspartiet, tedy Pokrokovou stranu, jenž byl mj. ministrem spravedlnosti a přistěhovalectví, a jeho družka Laila Bertheussenová vystaveni řadě hrozeb a vandalismu. Dům dvojice v Oslu byl znečištěn nápisem „RASISIT“ (v překladu tedy rasista vč. snad záměrné hrubky) a někdo se pokusil zapálit auto. Pak byl zapálen odpadkový koš a byla nalezena hořlavá kapalina vázaná k autu. Pak dostal pár výhružný dopis obsahující bílý prášek. O něco později bylo zapáleno auto. Zločiny se dávají do souvislosti s kontroverzním představením „Ways of Seeing“, tedy „Způsoby vidění“ v divadle Black Box v Oslu. Hra ukázala videozáznamy z přední části domu rodiny Warových a Bertheussenová divadlo nahlásila policii za ohrožování. Pak byla Bertheussenová zatčena tajnou policií a obviněna na základě záznamů z tajné kamery ze zapálení vozu. Popřela vinu a její právník uvedl, že její druh svou družku nepodezíral. Ve stejný den byl divadelní ředitel a tři umělci stojící za představením Ways of Seeing obviněni policejním okresem v Oslu za porušení soukromí Warových. Nicméně byl případ odložen, jelikož nebyl prokázán žádný trestný čin. V březnu 2019 bylo Warovi uděleno dvoutýdenní volno z pozice ministra. Premiérka Erna Solbergová uvedla, že vývoj událostí byl šokem pro celou vládu. Dne 28. března 2019 orgán činný v trestním řízení změnil status družky v ostatních případech ohrožení z poškozené na podezřelou. Případy zahrnovaly podle veřejnoprávní televize NRK podezřelý dopis zaslaný na soukromou adresu ministryně bezpečnosti Ingvil Smines Tybring-Gjeddeové. Premiérka pak na tiskové konferenci spolu s Warou prohlásili, že rezignuje na funkci ministra. V lednu 2020 vyšlo najevo, že generální prokurátor podal žalobu na Bertheussenovou, Warovu družku. Byla obviněna z „útoku na demokracii“ a dalšího. Řízení proti ní se koná od září do listopadu 2020. Tak to uvádí norský rozhlas i další masmédia.

Již mnohokrát jsem psal o norské a částečně švédské fanatické myšlence zrušit hotovost. Podle serveru www.e24.no mnozí si berou zákon do vlastních rukou a pokoušejí se bránit užívání zákonného platidla. Nyní se ohánějí tím, že peníze jsou prý nositeli nákazy a rádi by zůstávali bezhotovostní i po období korony. Pokladní navíc nemusí počítat zůstatky v pokladnách a je to efektivnější. Majitelé restaurací tvrdí, že je pro ně hotovost nesmyslná: „abyste našli v naší branži někoho, kdo by měl rád hotovost, budete hledat dlouho.“ Ovšem podle kritiků by měli být pokutováni. Zákon přikazující příjem hotovosti hovoří jasně, přesto Forbrukertilsynet, v překladu Spotřebitelská inspekce, navzdory stížnostem spotřebitelů neudělila pokutu ani jednou. Pokud je rozhodnutí na každém, jak bude platit, bude to nepřehledné a zmatečné. Již někteří bojkotují ty, jež odmítají přijímat hotovost a porušují zákon, a ještě dělají tomuto porušování reklamu umísťováním cedulek se vzkazem, že nepřijímají zákonné platidlo. Je zvláštní kolik lidí věří, že hotovost je pro šíření nákazy nebezpečnější než tlačítka platebních terminálů, kliky, nákupní vozíky atd., nehledě na to, že Folkehelseinstituttet (Ústav národního zdraví) to popírá. Je to typickou severskou záležitostí. Ve většině zemí světa, vč. těch nejvyspělejších, se na mnoha místech nedá platit jinak než hotově. Zrušení hotovosti není ani tématem. Ovšem na severu, zejména v Norsku a Švédsku, je hotovost obrovským problémem. Např. v Německu by měli velké potíže pochopit, proč by někdo hotovost nepřijímal.

Norská rádoby konzervativní vláda bude hodlá utratit 25 miliard (před schodky), aby se zachytilo a ukládalo trochu přirozeného oxidu uhličitého, čímž opakuje pokus s trojnásobnými náklady pouze sedm let poté, co předchozí premiér Jens Stoltenberg promrhal osm miliard norských korun shromážděných z daní na to, aby dokázal, že chytání oxidu uhličitého nefunguje. Jen si představte, že by nějaká vláda soustřeďovala utrácení na jadernou činnost státu a nechávala lidem ten zbytek anebo alespoň učinila opatření, aby nemusela valná část žáků trávit školní léta v nevyhovujících budovách plných plísně, v zimě v termoprádle, či aby se nemuselo 200 žáků dělit pouze o dva záchodky, jak uvádí nezávisle na sobě několik masmédií. A tak by se dalo pokračovat příklady z jiných oblastí. Zatím jsou reakce voličů velice negativní, zejména na sociálních sítích.

Norský poslanec Christian Tybring-Gjedde za již zmíněnou Fremskrittspartiet, tedy Pokrokovou stranu, nominoval na Nobelovou cenu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten, ač sám příliš nevěří v udělení ceny zrovna jemu, kromě poděkování na Twitteru zavolal navrhovatelům a vyjádřil jim, že je mu velikou ctí. Podle navrhovatelů Trump nehledě na svou rozporuplnou a roztěkanou osobnost usiloval o řešení konfliktů dlouhého trvání po světě jako např. mezi arabskými státy a Izraelem, Indií a Pákistánem, Severní a Jižní Koreou a prý toho udělal pro upevňování míru více než většina ostatních kandidátů na cenu. Tak píše několik norských mediálních zdrojů.