Není jen idylka, co dělá Norsko Norskem a není třeba ho vidět skrze růžové brýle a před ostatním zavírat oči. Skutečnost dokazuje, že je odvrácená strana pěkně brutální. Dennodenně.

Své o tom vědí dívky a ženy, jež si zvykly na to, že se po nich sypou «prasárny». V norském deníku Verdens Gang, jakožto i na stránkách veřejnoprávní televize www.nrk.no ad. masmédiích se dočtu, že většina dívek/žen má nízké sebevědomí proto, že si nikdy nemohou pořádně odpočinout, nýbrž jsou nuceny být připraveny na schytávání nepěkných komentářů a jsou tak verbálně pošlapávány. Ovšem i přesto, že ukazovat více sebe samé u někoho podivným způsobem resonuje s tím, že si takové dívky/ženy u nich zaslouží méně respektu, si tyto dívky/ženy vyhrazuji právo chodit spoře oblečeny, aniž by je někdo pošpinil nadávkami «zasr*** ku***» apod. a bavením se nahlas, zda by «stály za hřích» a kdo z nich by do toho šel a osahával zadek se slovy «prostě jsme museli» a «my kluci/chlapi prostě jsme takoví».

Vyslovováním nadávek narážející na vzhled, ženské pohlavní orgány, dívky/ženy jako pouhé objekty má mnoho dívek a žen pocit, že jsou exponovány negativní a nežádoucí pozornosti. Cílem je společensky ovládat a častování je na úkor toho, co tyto dívky/ženy samy cítí vůči vlastnímu tělu. Na jedné náhodné škole (Fjell ungdomsskule) byl proveden průzkum o tom, k jakým slovům žáci běžně sahají, pokud jde o nevhodnou mluvu, a celých 71,3 % dotázaných odpovědělo, že vysloví-li někdo něco nevhodného, tak je jim to jedno. To svědčí o tom, nakolik je mezi mladými znormalizované vyslovování nadávek a sprostot.

Ať si o tom dnes někdo myslí cokoli, kdysi bylo vnímáno jako kompliment a projev uznání, když kluci a muži na dívky a ženy pískali, troubili, či plácli je přes zadečky. Nikdy nebylo zrovnoprávnění stoprocentní, vždy existovala skupina lidí, jež nesnášela odhalený obličej, odhalená ramena, stehna, anebo nezakryté vlasy, aniž musela onu dívku/ženu ponižovat a urážet sexualizovanými výrazy a dalšími sprostostmi, či osahat na ulici, v obchodě, MHD a jinde. Někdy šlo a jde o členy gangů, jež mají pocit, že musí dělat leccos, jen aby obhájili svou příslušnost k té, či oné klice. Ovšem ještě o jednu generaci před tou mnou mohli být muži, jež třeba v takovém severním Norsku obtěžovali dívky/ženy za to mláceni tak, že si to po zbytek života nemohl nezapomenout, že to nebyl dobrý nápad.

Nyní je problémem čím dále více migrantů-alfasamců, jež pomalu rozhodují o tom, jak mají být dívky/ženy oblečeny, aby byly cudné a nepřipoutaly nežádoucí sexuální pozornost. Lidí, jež ze strachu, že se neovládnou si s ženami nemohou ani podat ruce. Soudí se, že dokud bude takových lidí přibývat, tak ta cesta, jež je třeba urazit, bude neproveditelně daleká. V některých městských částech Osla, či v takovém Drammenu, městě nedaleko Osla, ovšem i jinde si člověk třeba řekne: jsem v Stovneru (městské části Osla), či uprostřed centra Teheránu? Kde si z těch dvou míst muži na ženách dovoluje víc, těžko říct. Ponižování nemine ani učitelek, jež musí od spratků poslouchat, že jsou „čub*y“ (jejich mužští kolegové jsou častováni slovem „pedo“, tedy zkratkou „pedofila“), jak píše např. deník Drammens Tidende.

Naplňuje se pochmurný scénař. Že se tak stane, to došlo mnohým Norům již před několika desetiletími: paralelní skutečnost založená na klanech a nevyslovitelném náboženství a názorové soustavě v jednom. Což obnáší mj. to, že rodiny rozhodují o tom, že se jejich dcery nemají mísit/kamarádit s etnicky norskými dívkami, jelikož jsou prvními považovány za «d***y». Politici, byrokraté, aktivisté a další byli přesvědčení o tom, že celý svět bude stejný jako my a tudíž, že se svět snadno splyne s námi. Jak mohli přehlédnout ty diametrálně odlišné, inkompatibilní kulturní a náboženské rozdíly, jež se sem «šouply» i se svými nositeli? Sami se vylučují a odklání od většinové společnosti, jejích hodnot, norem a mnohdy i zákonů. Dusí v sobě i mnoho agrese spojené s tabuizovanou sexualitou.

Není to divné, že se dívky/ženy musejí tolik omezovat proto, že muži jsou neschopni omezovat své ohavné chování? Že má být výsadou, a ne samozřejmostí pro ženy v 21. století cítit se na veřejnosti bezpečně? Ryzí nenorské to zajiste je, protože nevlastní nesmělé povaze většiny norských mužů je ta spousta mužů, jež nabízí dívkám/ženám doprovod domů z města. «Děkuji, ale nechci» prý bývá respektováno zřídkakdy. Že nemají chuť není dostatečným důvodem proto, aby dívky/ženy nechali na pokoji. Proto se je některé snaží odradit smyšleným přítelem. Takoví muži totiž uznávají jen mantinely mužů, nikoliv žen.

Není obtěžování jako obtěžování, není šikana jako šikana. Paradoxně je přijatelnější obtěžování a šikana, dokud nenese tato šikana rasistický podtext (vč. obráceného rasismu). Dokud nadávky nezahrnují barvu pleti/etnický původ, nýbrž jakékoliv další šikanujícím vymyšlené charakteristky, kvůli čemu někoho šikanuje (kvůli „lacinosti“, nevzhledné, zavalité postavě, tváři plné beďarů, snobismu, plavosti vlasů (mezi lidmi snědé a tmavší pleti), chudobě, nezvyklému jménu, protože jste dítětem rozvedených rodičů, homosexuálem/lesbičkou, tělesně postiženým, či kvůli vaším zájmům a schopnostem, třeba proto, že jste „maniak“ na počítače, či „borec“ na cokoliv jiného, anebo proto, že máte ve škole dobrý prospěch, jste „šprt“, a nestydíte se o tom šířit. Či proto, že jste panicem/pannou, slabochem, zbabělcem. Je tomu tak, se s vámi nakládá jinak. Pokud se šikanuje kvůli něčemu takovému, tak jde „jen“ o dítě bez dobrých vzorů. Ovšem pokud se šikanuje kvůli barvě pleti, pak jde i v útlém věku bez výjimek o zapáleném rasistovi plném hnusných ideologických postojů.

Přibývá písní s obscénními texty sexuálně útočící na dívky/ženy, ne-li normalizují znásilnění. Speciální žánr v tomto kontextu tvoří písně napsané pro maturanty, jež si je u skladatelů objednávají. Obsahy se železnou pravidelností vyvolávají kontroverze, ovšem mezi uživateli zábavní hodnota dívky/ženy utlačující texty jen stoupá.

Z dívek/žen se staly odpadovými koši všelijakých vulgarismů. V důsledku snah je zahanbit výrazy jako „cou*y“ a stigmatizovat je jako promiskuitní nebo sexuálně provokativní znejistí a obecně utrpí jejich sebevědomí a psychika. Ony snahy jsou součástí širších tendencí znevažování/zesměšňování dívek/žen až vyhrožování těm dívkám/ženám, jež se projevují a zviditelňují např. vyjádřením názorů na sociálních sítích. Ovšem vždy se najde dost těch, jež si /dokud se tak nestane/ nevěří, že by se to někdy mohlo stát i jeho/její dceři, další příbuzné, kamarádce, kolegyni či partnerce.