V posledních týdnech bylo u norských plošin na těžbu plynu a ropy v Severním moři a také poblíž vodních elektráren zaznamenáno několik dronů. Poté, co Norsko převzalo úlohu Ruska jako hlavního dodavatele plynu do Evropy, patří norské plošiny k předním strategickým cílům Evropy. Přesto Norsko není na takový případný útok připraveno.

Uvádí to hlavní norská masmédia, vesměs s odkazem na norskou tiskovou kancelář NTB. U norských plošin na těžbu ropy a plynu, ale také u další energetické infrastruktury, zejména vodních elektráren (jaderné elektrárny Norsko nemá) byly spatřeny blíže neidentifikované drony a také auta a nestandardně chovající se osoby, které měly podezřelým způsobem se o ona zařízení nadměrně zajímat a fotit je.

Jak norské, tak dánské a švédské měřící stanice zaznamenaly mohutné výbuchy ve stejné oblasti, kde došlo k únikům plynu z plynovodu. O protistraně se až na výjimky nešíří o žádné jiné zemi, či uskupení, než o Rusku. Pokud by kdokoli, byť pouhým náznakem, připustil, že by tomu mohlo být jinak, byl by obratem zaškatulkován jako prokremelský trol, dezolát, či nedouk. Jonas Gahr Støre, norský premiér, uvedl poté, co byl poškozen plynovod Nord Stream, že norská armáda bude na stráži a viditelnější. Údajně může jít o střežení na moři, ve vzduchu nad zařízeními a instalacemi, jakožto i nad a pod vodou. I norská policie přijala řadu opatření, aby zvýšila úroveň ostrahy a připravenosti a snížila zranitelnost a zabezpečila hodnotný majetek. K tomu přikročili i společnosti, které těží plyn a ropu.

Avšak podle premiéra hrozba vůči plošinám v norských výsostných vodách ještě nenabrala konkrétních podob. Situaci i tak bedlivě monitorují norské tajné služby PST a průběžně se pokouší podle aktuálního stavu vyhodnocovaných informací upravovat prognózy tak, aby složky «regulérní» policie mohly svými opatřeními odpovídat na změny hrozeb.

Ruský deník Moskovskij Kosmolec uvádí, že za sabotáž na plynovodu stojí jednotka britského námořnictva ze základny Olavsvern (která byla ovšem již v r. 2009 zrušena a nyní slouží jako základna civilního zásobování) nedaleko severonorského města Tromsø. List cituje Vladimíra Gundarova, ruského vojenského odborníka a bývalého důstojníka ruského námořnictva a píše, že «Mám za to, že to mohly udělat jak Norsko, tak Velká Británie. Odůvodnil to tím, že z toho profitují obě země jakožto největší konkurenti Ruska, pokud jde o dodávky plynu. Několik ruských masmédií tvrdí, že Norsko nedovolí, aby Německo nadále získávalo ruský plyn.

Norsko má po Kanadě druhou nejdelší pobřežní linii na světě. Přesto před pěti lety norský parlament kvůli úsporám bez náhrady zrušil Sjøheimevernet, útvar norské armády, který míval za úkol střežit a monitorovat pobřeží, vč. strategických budov a zařízení podél břehů. Disponoval vyspělým monitorovacím zařízením, použitelné již v krátkém předstihu. V útvaru působilo mnoho osob se znalostmi jednotlivých míst, které rozpoznaly odchylky a zvláštní události. „Takhle přijít o tolik kapacity bylo nepromyšleným krokem“, jak reaguje Ståle Ulriksen, badatel na ústavě Sjøkrigsskolen, či vzdělávací instituci norského námořnictva. Podle něj mohli být na ochranu norských zařízení souvisejících s plynem, či další strategické body mobilizováni vojáci onoho již zrušeného útvaru. Píše o tom mj. deník Dagsavisen.

Podle zpravodajského webu Nettavisen v den ruské invaze na Ukrajinu má Ulriksen v rámci Norska obavy hlavně o četné kyberútoky a sabotáž. Vyzývá k tomu, aby Norové nebyli naivní a aby si uvědomili svého strategického významu jako dodavatele energií a že to může z Norska udělat cíl. Utnou-li Rusové zásobování plynu, bude Evropa na Norsku extrémně závislá. Chytré by proto bylo hrozbám předcházet.

Za tu dobu, která od vypuknutí války uplynula, se toho z pozic osob zabývajících se obranou Norska nic moc nezměnilo. Prostřednictvím zmíněného deníku Dagsavisen a také Verdens Gang a dalších listů se dozvídáme, jak je to nepochopitelné. Bezmocní jsou i ti nejpovolanější a nejzasvěcenější, nikdo je neposlouchá. Za pandemie byli využíváni příslušníci Heimevernetu, či civilní obrany, aby pomáhali při hraničních kontrolách. Nyní, když zuří válka, se nedělá nic. Rozmístit u pevninských zařízení na plyn vojáky zmíněného útvaru by podle Ulriksena také lépe pomohlo psychicky připravit civilní obyvatelstvo na případný konflikt.

Těžba ropy a plynu významnou měrou přispěla k blahobytu v Norsku, přesto se ale dělá tak málo, aby si Norové tento zdroj bohatství střežili. Samotná branže přijala opatření proti haváriím, nikoliv proti sabotáži a teroru. O bezpečnost se jednotlivé firmy staraly tak, jak to vyhovovalo jim samotným, což je podle vojenských expertů dost málo. Třeba zmíněný badatel Ulriksen se domnívá, že nyní právě Rusko hodlá, aniž to uvádí veřejně, omezovat zásobování na minimum, neboť nikdy nebyl pádnější důvod znemožnit či alespoň značně ztížit norské dodávky plynu pro Evropu, než je tomu nyní.

Navzdory své technologické vyspělosti a soběstačnosti Norsko není připraveno, pokud jde o nasazení technologií, které jsou využívány k kybernetické obraně. Norsko sice má jak vědomosti, tak technologie, např. čidla, na ochranu podmořských kabelů na vývoz a dovoz elektřiny, tak na další instalace, nicméně politicky nebyly podniknuty žádné kroky, aby se ona obrana realizovala.

Tato zranitelnost Norska je podle Ulriksena alarmující. Hledání ložisek ropy a plynu na norském kontinentálním šelfu bylo svěřováno také ruským lodím a norským rejdařstvím s ruskou posádkou. Údaje o mořském dnu byly pak dodávány společnostem zaměřeným na těžbu a rozbor potenciálních ložisek. Podle badatele Ulriksena Rusové pravděpodobně využívali příležitosti k mapování norské podmořské infrastruktury a další špionáži. Některým ruským lodím bylo umožňováno plout bez norského lodivoda, což jinak předpisy výslovně nařizují.

Podle Emilie Engerové Mehlové, ministryně spravedlnosti, je jedním z úmyslů protivníka vyvolávat neklid a nejistotu. «Nevíme, co se stane příště, ovšem víme, že další incident nebude mít stejný scénař jako to, co se nyní stalo».