Domněnka, že politická korektnost automaticky zaručí slušné chování, může být zhoubná.


V jedné nejmenované ordinaci jednoho nejmenovaného města:
„Vzhledem k vašemu tlaku a vaší plnoštíhlosti bych vám chtěl doporučit tento lék xxx, který vám pomůže s potížemi s tlakem,“ pravil mi pan doktor, kterého si lidsky velmi vážím.
Nemám léky moc rád, zvláště ty, které budu muset užívat dlouhodobě. Zkusil jsem to tedy jinak.
„A pane doktore, nebylo by možné vyhnout se těm lékům tím, že prostě zhubnu. Teď jsem poněkud tlustý,“ navrhl jsem.
„Samozřejmě. Snížení nadváhy by řešením mohlo být,“ souhlasil pan doktor.

Tato drobná ukázka je stručným souhrnem toho, čemu se dnes říká politická korektnost (z anglického originálu political correctness). Pan doktor pochopitelně vidí, že jsem tlustý. Je ale veden politickou korektností, snahou o společenskou nezávadnost nebo přijatelnost jeho sdělení, a proto hledá vhodné výrazy, které neuškodí mému sebevědomí a hlavně mě nenaštvou. Na základě toho nabízí léčbu.
Jen na okraj se můžeme dotknout nestoudné myšlenky, že největší radost z takového přístupu má farmaceutická firma, která daný lék vyrábí. Za starých dob by totiž lékař řekl: „Koukej sednout na kolo, plavej nebo běhej, jinak to tvoje srdce neutáhne.“ Ale kde by pak byl výdělek firmy?
Politická korektnost vznikla snad jako dobrá snaha překonat některé hanlivé myšlenkové stereotypy. Bohužel v rukách jazykových ideologů a inženýrů nabrala neskutečných bizarních podob, takže politická korektnost je dnes často nazývána jazykovým marxismem a je oprávněně karikována.
Viz: http://www.phil.muni.cz/~jirka/nezwww.html.
Nebudu rozebírat celou šíři politické korektnosti a zaměřím se pouze na vědu a školství. Zde má politická korektnost bohužel velmi destruktivní dopady a deformuje myšlení mladých lidí.
Modelovou ukázkou je případ průkopníka teorie DNA, špičkového amerického vědce a nositele Nobelovy ceny Jamese D. Watsona. Ten na jedné konferenci pronesl větu o inteligenci Afričanů: „Veškerá naše sociální politika je založena na předpokladu, že jejich inteligence je stejná jako naše, ačkoliv z testů vyplývá, že tomu tak vlastně není."
Zastánci politické korektnosti si okamžitě vyložili toto sdělení tak, že Afričané jsou méně inteligentní než Evropané. Nic takového ale James D. Watson neřekl. Mluvil o struktuře inteligence, ne o jejích výšinách a nížinách. Je věčnou slabostí mnohých jazykových inženýrů, že vzdělanost nahrazují ideologií. James D. Watson byl za svůj výrok vyhozen z laboratoře a my se můžeme dál domnívat, že lva naučíme létat stejně jako orla. Vždyť oba jsou přece představitelé živočišné říše a je nekorektní mluvit o tom, že lev má jinou tělesnou stavbu než orel. Stejně účinné jsou potom i ony sociální a vzdělávací programy.
Mediálně méně známé případy se ale odehrávají i v našem školství. Klasickou ukázkou je zákaz školám evidovat národnost žáků, aby byla zajištěna rovnost vzdělávacích příležitostí. Obratem je ale též přikázáno dbát odlišností různých národů a zohledňovat je ve výuce. To je něco jako psát knihu se zavázanýma očima. Zlatý hřeb potom nastává ve chvílí, kdy můžeme sehnat peníze na konkrétní vzdělávací program pro Romy, ale nejsme poskytovateli dotace schopni doložit, kolik vlastně Romů ve škole máme. Takže sbohem, milá dotace.
Učitel také musí důsledně dbát osobnosti žáka. Nic proti tomu, ale proč je nepřijatelné říci na rovinu žákovi, který se nepřijatelně chová: „Chováš se jako blbec.“ Tomu rozumí hned a navíc má slova jsou v harmonii s mým výrazem. Nikdo mu neříká, že je blbec. To by byla skutečně urážka. Jeho chování je pouze přirovnáváno k chování blbce. Pro obě strany jasné sdělení.
Pokud mu sdělím: „Tvé alternativní chování se neslučuje s obecně přijatými pravidly chování a nemá oporu ani v obecně přijatých právech dítěte,“ jen na mě vyvalí oči, ze kterých lze vyčíst hluboké nepochopení sdělení. Vidí rozzuřený obličej, ale slyší věty sládnoucí jak medové koláčky. Tedy až na některá místa, kde se napovrch dostane potlačovaný vztek.
„Kecá a přetvařuje se. Kašlu na něj. Sám je blbec,“shrne si to žák a nadále pro něj nejsem autorita. Posléze také pochopí, že je dobré v určitých chvílích mluvit tak a v jiných onak. Takto politicky korektně zmrzačíme charaktery mladých lidí na mnoho let dopředu.
Asi nejlepším učitelem politické korektnosti byl v podstatě náš politický proděkan pedagogické fakulty, který byl fanatický a dogmatický komunista. Jeho teze: „Můžete mít jiný názor než já. Já vám ale vysvětlím svůj názor na věc a předpokládám, že můj názor přijmete. A budeme mluvit stejně.“ Politická korektnost je tak vlastně trochu pokračování přetvářky a inženýrství lidských duší reálného socialismu jinou cestou.
Tolik propagovaný multikulturalismus vede ve školách často pouze ke kulturnímu vykořenění mladých lidí. Mluví se pouze o výhodách, výhodách, výhodách .... multikulturní společnosti, ale před problémy se zavírají oči. Žáci tak často ve škole slyší jedno a doma druhé. Lehce pak může následovat vzedmutí národních vášní, které pak dovedně využijí např. neonacisté.
Máme žáky vychovávat k demokracii, ale co nevidí. Švýcaři si „dovolili“ referendum o stavbě minaretů. Ne o zákazu muslimských modliteben nebo o bourání současných minaretů. Chtěli jen znát názor občanů země na další stavbu minaretů. A švýcarští občané si „dovolili“ vyslovit nesouhlas se stavbou dalších minaretů. Také to potom schytali ze všech politicky korektních stran. Co je potom tedy ta demokracie?
Chtěl bych všem váženým „multikulti“ vyznavačům sdělit, že úcta k jiné kultuře se buduje zcela jinak. Jeden muslim mi řekl: „Jak si vás můžeme vážit, když vy sami si nevážíte svých tradic?“
Politická korektnost je skutečně novodobým opiem lidstva, jak píše debatér s nickem bigjirka. Je to únik od problémů a jejich náročných a pracných řešení do světa slovních iluzí. Osudný omyl stoupenců politické korektnosti je totiž v tom, že se domnívají, že kdo se politicky korektně vyjadřuje, tak se taky politicky korektně chová nebo bude chovat. Navíc se domnívají, že automaticky bez dokazování platí rovnice:



Pod pláštíkem politické korektnosti tak často vychováváme neupřímné pokrytce nebo sebevědomé arogantní bytosti. Bytosti, které se povrchně vyjadřují a stejně povrchně i myslí. Bytosti, které se snaží problémům vyhnout a ne je řešit. To se nám může krutě vymstít.
Přimlouval bych se proto za oprášení klasických pojmů pro lidské chování: slušnost, ohleduplnost, úcta, naslouchání, upřímnost atd. a rozvíjet především tyto lidské vlastnosti u všech žáků a občanů naší země. Na nich se skutečně dá postavit tolerantní společnost.
Ano, je to dlouhodobá a pracná záležitost. Nedá se s tím dělat díra v politice a asi se na to neseženou milionové granty. Navíc bude muset začít každý sám u sebe. Pro inženýry lidských duší a jazyka dosti nevábná představa. Pro budoucnost naší země ale asi jediná možná.
Vraťme se ale na závěr opět k lékaři. Se svým tlakem a tloušťkou bojuji neustále. Můžu si za to sám, protože velmi lehko podléhám sladkému pokušení. Cením si snahy lékařů, kteří se mi snaží pomoci a zároveň nepoškodit moji psychiku tím, že hledají eufemismy pro moji tělesnou formu.
Někteří známí ale řeknou: „Ty seš zase tlustej. Pak se nediv tomu svýmu tlaku. Zhubni a vyhni se sladkýmu.“ Tohle sice mojí psychikou zamává, ale zároveň mě to donutí konečně něco pro sebe udělat a problém řešit. Vám všem patří velký dík za to, že jste ke mně nebyli politicky korektní, ale lidsky upřímní a pomohli mi.