Francouzský prezident François Hollande v úterý v Evropském parlamentu prohlásil, že příliš výrazné výkyvy kurzu eura škodí evropské ekonomice a že země eurozóny by měly uvažovat o zavedení společné politiky směnných kurzů. Eurozóna by se podle něj měla dohodnout, jaký kurz by byl ve střednědobém výhledu nejvhodnější.

Světové ekonomice se nejlépe dařilo v poválečném období, kdy fungoval Brettonwoodský systém fixních - leč přenastavitelných - směnných kurzů. Ten umožnil nebývalý rozvoj mezinárodního obchodu a zároveň omezil výskyt finančních krizí, které se v současném režimu volných kurzů opakují každou pětiletku. Už kvůli této zkušenosti se má smysl bavit o tom, co má určovat kurzy měn.

Brettonwoodský režim kriticky závisel na jediné ekonomické supervelmoci, což je status, o který se USA připravily inflačním financováním vietnamské války. Od té doby určují kurzy finanční trhy, byť vysoká politika nikdy neztratila vliv. To se nejzřetelněji ukázalo v roce 1985, kdy G5 - USA, Japonsko, Západní Německo, Británie a Francie - dohodla devalvaci dolaru (tzv. Plaza Accord).

Dnes je v pozici udělat podobné určující rozhodnutí G4 - USA, Čína, Japonsko a eurozóna. Pokud by se dohodli na změnách, pak jejich centrální banky udají tón, který budou trhy následovat. Velká čtyřka je však od jakékoli dohody o fixním či systematicky řízeném režimu směnných kurzů velmi daleko. Muselo by dojít k opravdu extrémní situaci, která by ohrožovala podstatu globálního finančního systému, aby se o podobné dohodě vůbec začalo opět uvažovat.

Nicméně, šéfové klíčových vlád a centrálních bank vývoj kurzů komentují, čímž mohou ovlivnit očekávání na trzích a tedy i kurz měn. Svá vyjádření směřují nejen trhům, ale i sobě navzájem, jako varování, že příliš výrazné nerovnováhy nebudou tolerovat. V této výměně signálů Hollandův komentář zatím zanikl, neboť se za něj nijak jednoznačně nepostavilo Německo. Ovšem v okamžiku, kdy vyšší kurz eura vydrží a začne být nepříjemný i pro německé exportéry, může dojít na seriózní úvahy o intervencích. Ty mohou mít řadu podob, od skrytých zásahů na finančních trzích, které s kurzem zdánlivě nesouvisejí, až po koordinované intervence klíčových centrálních bank jako v roce 1985.

Každopádně, francouzský prezident nemá důvod takové téma nenadhodit.

Uveřejněno v Macháčkově výměně v HN