Referendum má být všelék na neduhy české demokracie. Politické strany se předhánějí v tom, kdo voličům nabídne lidovější referendum. Aktuálně vláda v demisi podpořila trochu méně lidový návrh ČSSD, který navrhuje jako práh pro vyvolání referenda 850 tisíc podpisů. Svůj boj za přímou demokracii ale stále nevzdává ani SPD nebo KSČM. Nejspíš si neuvědomují, že obecné referendum v podobě, kterou navrhuje SPD, je neřízená střela, která snadno může smést i své tvůrce.

Tomio Okamura i Vojtěch Filip navrhují, aby k vyvolání referenda „zdola“, tedy lidovou iniciativou, stačilo jen sto tisíc podpisů. Současně se referendum v tomto znění může vztahovat na jakoukoliv otázku mimo těch, které jsou v rozporu s Ústavou nebo s mezinárodními závazky České republiky. To dává odpůrcům SPD příležitost vrátit Okamurovi jeho nápady i s úroky.

Referendum pravděpodobně nebude moci zakázat SPD či KSČM přímo, neboť to by znamenalo omezení lidských práv i podstatných náležitostí demokratického právního řádu garantovaných Ústavou. Nicméně by zřejmě šlo vyhlásit referendum o nějaké technikálii. Například, že “politické strany bez vnitřní demokracie se nemohou účastnit voleb”, což by mohl být problém pro SPD, která je stranou jednoho muže. Případně “politické strany nesmí prosazovat totalitní ideologie”, což by asi nepotěšilo KSČM, která má komunizmus v názvu a marxismus v programu.

Pokud by zákon technicistním referendům nezabránil, tak po schválení vypukne závod, kdo nejdříve posbírá dost podpisů na první referenda. V tom má Praha ohromnou výhodu, protože před východem z metra jde 100.000 podpisů posbírat rychle. Zvláště, když kreativní aktivisté přidají k zákazu KSČM a Okamury třeba ještě referendum o prohlášení Járy Cimrmana za největšího Čecha. Na tři archy zároveň se podepíše dost příznivců politické absurdity za pár dní.

Návrh SPD přitom žádá, aby výsledek referenda byl platný bez ohledu na to, kolik lidí se hlasování zúčastní. Přitom však SPD a KSČM mají skalních příznivců tak kolem 10 procent voličů a zbylých 90 procent bude v referendu stát proti nim. Stačí jen účast aktivních cimrmanologů v souběžném referendu o největším Čechovi k tomu, aby byl technicistní zákaz obou stran byl schválen.

Pak by nastala groteska o tom, že máme v parlamentu dvě strany zakázané referendem. Soudy by rozhodovaly, zda splňují požadavky uvalené referendem nebo nikoli. Na pár let politické a ústavní krize by tak první "pražská" referenda mohla stačit.

Pokud by do zákona o obecném referendu prošel i Okamurův návrh, že výsledek referenda nejde po dva roky změnit, pak by to mohlo znamenat, že by komunisti s Okamurou nedostávali ze státního rozpočtu příspěvky. Jejich poslanci by žebrotu určitě nesli s pokorou, neboť hlas lidu projevený v referendu se nesmí zpochybnit.


Vyšlo v Lidových novinách.