Francouzské ministerstvo vnitra podalo zprávu o stavu boje proti rekrutování nových džihádistů. Počet odchodů za džihádem v Sýrii se během letošního roku zdvojnásobil. Přesto nejsou výsledky boje s džihádistickým pokušením zcela nulové. Složky vnitřní bezpečnosti odhalily od října 2013 celkem třináct buněk, kolem kterých se rekrutovali zájemci o ozbrojený džihád v Sýrii.


Nejprve čísla. Celkem 1200 Francouzů mělo vejít v kontakt s některou z rekrutujících buněk. Z tohoto množství se 648 lidí dosud nachází v Sýrii nebo tam nějaký čas pobývalo. Šest desítek zaplatilo za toto dobrodružství životem. 390 osob je stále v místě bojů, 234 osob již Sýrii opustilo a z nich 185 se vrátilo do Francie. Počet návratů se zvýšily o 50% od srpna 2014, kdy začalo letecké bombardování pozic tzv. Islámského státu. Přesto chuť vyzkoušet si ozbrojený džihád v Sýrii a Iráku neslábne.

Osoby, které touží po dobrodružství v džihádu, nemají jednu tvář. Proto se dosti obtížně nachází recept, jak předcházet odchodům a jak zvládat návraty džihádistů zpět do Francie. Je otázkou, co mají tito lidé společného. Případy jsou vskutku různorodé. Rodina, která se náhle rozhodla odejít do Sýrie. Parta kamarádů, která ve špatně pochopeném islámu nachází odpověď na otázku, co dělat s vlastním životem. Běžný mladý současník, který konvertuje k islámu přes internet. Patnáctiletá dívenkou, která se vzala do hlavy, že půjde zachraňovat svět. Lze vůbec takovou rozmanitost udržet pod dohledem, aniž by z toho nepovstal konflikt v podobě zásahů do soukromí?

A kde vlastně hledat počátek, živnou půdu pro zrod a rozmach popularity džihádu? Patrně to začalo před nějakými dvaceti, pětadvaceti lety v souvislosti s kritickým nahromaděním sociálních, integračních, urbanizačních a pořádkových problémů. Tehdy se objevily první skupinky agitátorů pro výhody islámského integrismu. Nabízely materiální a duchovní pomoc a podporu tamním lidem, kteří se ocitli na společenském okraji anebo něco takového jako marginalizaci pociťovali. Radnice a vlády na tyto jevy výrazně nereagovaly. Jistě, staré čtvrti se bouraly a rostly nové. Ovšem urbanizačně stavitelské proměny sídlišt samy o sobě nestačily zapůsobit na myšlení a mínění místních lidí. Naopak rostlo přesvědčení, že stát a republika tato místa opustily a nechávají tamní obyvatele na holičkách s jejich mnoha potížemi.

V této atmosféře měla fundamentalistická agitace velkou šanci uspět. Také se tak stalo. Názor, že radikálně praktikovaný islám, rozuměj víra nikoliv jen soukromě provozovaná, nýbrž i veřejně projevovaná a angažovaná, je cestou, řešením, názor rozhazovaný jako semena do větru, padala na připravenou půdu. Krok s tím držel rozpad autority v rodinách, ve škole, ve veřejném životě. A nejen tam, nýbrž i v náboženství samotném. Namísto zkušeného a vzdělaného imáma, který se vytratil, protože tu dřive pro něho nebyla už práce, se prosazuje polovzdělaný agitátor. Ten z islámu vytváří radikální ideologii, tvořenou příkazy a zákazy. Pokud možno zformulovaných do viditelné podoby a tedy snadno kontrolovatelných s prostým pravidlem: budeš-li to dodržovat, můžeš počítat s naší ochranou, jinak počítej s potížemi. A tento „radikální islám“ nabývá ráz alternativy tam, kde stát a státní správa vyklidily pozice a autorita republiky odumřela.

Dnes se sklízejí hořké plody. Státní orgány jsou burcovány množícími se případy verbování nových muslimů a konvertitů, zletilých i nezletilých, ve vesnicích a městských centrech po celé zemi, k džihádu sice někde mimo Evropu, leč s jasným zpětným rázem v domácí situaci. Jen naivní mohou věřit tomu, že reálná zkušenost vyléčí každého z džihádistické nákazy. Sázet na tento proces zmoudření a prozření nelze také proto, že se týká mladých a velice mladých lidí, snadno zranitelných, zatím bez jasných a pevných orientačních bodů pro vlastní život.

Urgentní situace přiměla vládu jednat. V dubnu 2014 byla zřízena telefonická linka, dávající rady, jak bránit odchodům na džihádistické bojiště. Po atentátu v bruselském Židovském muzeu, který spáchal jeden z francouzských navrátilců ze syrské džihádistické anabáze, přijal francouzský parlament nový antiteroristický zákon, dovolující zadržet, vyšetřovat a sledovat navrátilce.

Po rozkrytí třinácti verbířských buněk bylo 118 osob vyšetřovano. Vazba byla uvalena ve 64 případech. Z vyšetřování vyplynulo, že případy mají rozličnou povahu a že odpovědnosti není u každého stejná. Odchody do Sýrie se zpravidla organizují horizontálně a tudíž chybí hlavní iniciátor. Nápad se šíří mezi spolužáky, kamarády ze čtvrti, členy rodiny nebo bývalými spoluvězni. Verbování se odehrává jako vzlínání či strhávání do proudu. Stačí, aby jeden odešel a známí či blízcí ho následují. Sotva se pak dá hovořit o předem promyšleném plánu.

Přesto se padlo na dva džihádistické vůdce. Na konto těchto „guru“ připadá po dvou desítkách naverbovaných z okruhu jejich blízkých. Mourad Fares byl obviněn z organizování cesty osmi osob z pařížského okolí, které byly zadrženy počátkem letošního března. Dále pak naverboval deset osob původem ze Štrasburku. Dva z této skupiny padli a sedm bylo vyšetřováno po návratu.

Další figurou sektářského verbování je Omar Diaby. Naverboval dvacet osob z oblasti Nice. Tento původně lupič senegalského původu se vydal do Sýrie v červenci 2013. Tam vytvořil vlastní bojovou jednotku napojenou na Džabhatu ´n-Nusra (Fronta pomoci), syrskou odnož al-Káidy. Zaroveň se stal hlavním francouzským verbířem prostřednictvím videí 19HH. Tyto videonahrávky jsou zřejmě populární, neboť mnohé překročily hranici 100 tisíc shlédnutí. Přes sociální sítě a webové stránky seznamky navazoval kontakty s mladými dívkami, které přesvědčoval o užitečnosti jejich role v „humanitární misi“.

Skutečných vůdců, inspirátorů, není tedy mnoho. Leč každý odhalený případ potvrzuje přítomnost jakéhosi prostředníka, který nabádá a usměrňuje nerozhodné dostat se na cestu džihádistů. Takovým je kupříkladu Lyes Darani, zatčený v říjnu 2013 po návratu ze Sýrie. Je obviněn z toho, že pomáhal při odchodů nejméně šesti zájemcům v oblasti Lille. Younes Chaana, vzatý do vazby v listopadu 2013, měla zase vyslat pět kandidátu džihádu na adresu dvou převaděčů z turecko-syrské hranice.

Uvedené případy nejsou kvalifikovatelné jako akce teroristů. Soudí se ovšem, že osoby s nebezpečným profilem jsou dosud v Sýrii. Největší díl práce na eliminaci bezpečnostních rizik vyplývajících z účasti Francouzů na ozbrojeném džihádu v Sýrii a z jejich možného návratu se zřejmě dá teprve očekávat.