V dnešních časech islamistické christianofobie jako kdyby někteří politici a jim nakloněná veřejnost litovali, že požár, který poškodil pařížskou katedrálu Notre-Dame, nebyl jednoznačně kriminálního a muslimského původu. Ačkoliv vyšetřování neskončilo, policie, hasiči, požární experti a bezpečnostní znalci soudí, že hypotéza záměrně založeného požáru se jeví jako dosti nepravděpodobná. U běžného občanstva se nečeká zdrženlivost, politikům by spíš slušela moudrá uvážlivost. Ať si pochyby, pokud není-li jistota úplná, nechá politik a veřejný činitel pro sebe a zapoví si dělat z nejistoty svou strategickou výhodu.


Ptát se a snažit se a chtít se dozvědět je jedna věc. Klást otázky a přitom si chovat přesvědčení o jakémsi komplotu, který zakazuje se ptát a dokonce cíleně skrývá pravdu, je věc jiná. Tvrdit či veřejně naznačovat, že hypotéza teroristického zločinu byla vyloučena úmyslně, nemůže nebýt prostředkem manipulace. Vytváří se dojem, že vyšetřovatelé dostali záhy příkaz terorismus ze seznamu možností vyškrtnout.

Přesně tak se chová Nicolas Dupont-Aignan, francouzský politik, vůdce seskupení Vzhůru Francie a po boku Jana Zahradila z ODS kandidát Koalice pro Evropu národů pro květnové volby do evropského parlamentu. Druhý den po požáru se na prostranství před katedrálou Notre-Dame se pasoval na mluvčího Francouzů, kteří si kladou otázky a jimž se odmítá odpovědět. Podobně sedlá koně podezíravosti a rafinované poťouchlosti Jordan Bardella. Číslo jedna na evropské kandidátce Národního seskupení, jak se přejmenovala Front national Marine Le Penové, s úsměškem vědoucího poznamenává: „Neříkám ani tak, ani tak, jen mě sledujte, není kouře bez ohně“ a ironicky se táže: „Máme v podmínkách christianofobie právo se ptát, co způsobilo požár?“ Takovým způsobem staví své zpochybňující otázky revisionisté. Ještě nejde o revisionismus, protože skutečnost není zatím do všech důsledků objasněna. Ale už slyšíme, poznáváme a setkáváme se s argumentací zvráceně kluzkou. Nechává se slyšet, že nebylo učiněno nic ke zjištění pravdy, že pravda vlastně překáží a že je veřejnosti záměrně skrývaná.

Často se pochybování objeví zprvu na sociálních sítích. Podsouvání jistot o atentátu, podvodné a zfalšované fotografie nebo záznamy tendenčně překrucované, které cirkulují na internatu nejsou tentokrát tak masivní a veřejnost na virtuálních sítích je spíše kritizuje než aby je nadšeně hltala a dále rozšiřovala. To je důvod navíc připomenout nezodpovědnost těch politiků a veřejně známých osob, které po svém a v duchu svých představ využívají a zneužívají dobu, kdy vyšetřování probíhá a konečný soud o původu požáru vysloven zatím nebyl, aby na sebe strhli pozornost a zmátli veřejnost pro své cíle. A když dosud známá faktická realita není na výši nadějí demagogů, byť stále postrádá jednoznačnost, aby se prosadila jako pravda, stává se období vyšetřování živnou půdou pro šíření manipulujících povídaček.

Na americké MIT vypočítali, že úzkost vyvolávající pochybování nebo spektakulární nepravdivá zpráva se šíří po internetu šestkrát rychleji než fakty podložená skutečnost. Tento jednoduchý lidský a algoritmický faktor je požehnáním pro demagogy na celém světě. Žijeme dobu, kdy se díky ekosystému nebo doslova „echosystému“ sociálních sítí vytvářenému na bázi nových sdělovacích a informačních technologií dají vyhrávat volby.