...aneb teď je ta pravá chvíle na ně vyrazit...

Máme před sebou hezký a prý slunečný víkend a václavky zrovna rostou.

Václavka je jednou z mála hub, které běžná houbařská obec bere na milost, přestože nemá zespoda klobouku žádaný "molitan" nýbrž "radiátor či "chladič"...

Důvody jsou nasnadě...
Václavka je totiž vynikající houbou do kuchyně vzdor tomu, že někteří lidé ji příliš nesnášejí. Ostatně německý název Hallimasch hovoří sám za sebe a je dostatečně výmluvný...Další její výhodou je, že roste především později na podzim, kdy už se sortiment hřibovitých hub povážlivě ztenčuje.

Václavka zahrnuje několik druhů, které laik příliš nerozlišuje, protože jsou vesměs jedlé. Václavka smrková dle názvu obývá především jehličnany , hlíznatá naopak listnáče.

Typickou vlastností václavek je trsnatost, takže jeden bohatě obrostlý pařez hravě nasytí rodinu i s příbuzenstvem.K růstu václavka potřebuje teplotní šok, tedy prudký pokles teplot . V chladných dnech roste pomalu.Trsy bývají pevné a kompaktní. Mladé a vhodné ke konzumaci by měly mít světlé lupeny.

V kuchyni?...Super materiál.V octu skvělá, guláš nepřekonatelný, pod maso pikantní a aromatická.

Ale pozor. Případným zdravotním problémům některých konzumentů předejdete důkladným tepelným zpracováním. Půlhodina budiž normou a raději o pár minut více než o pár sekund méně...

Záměna? Jako vždy, zaměnit lze cokoli za něco jiného. Ze zkušenosti konstatuji, že lidé nejčastěji václavku zaměňují za Šupinovku kostrbatou, která je žlutohnědá a často roste společně s václavkou na pařezu. Na něm ovšem může růst i řada dalších nebezpečných druhů, takže pozor při sklizni aby se vám do václavek nepřipletlo něco jiného...

Hodně zdaru a úspěchů při sběru i konzumaci.

První tři obrázky jsou václavky, čtvrtý Šupinovka kostrbatá, pátý je bonus...Avizo podzimu...