V máji na májovky!
...aneb něco o jarní bílé královně...
Způsob tohoto jara se mi jeví poněkud nešťastným. Jak bývá v posledních letech obvyklé, je všechno jinak a to se houbám sakra nelíbí. Extrémní výkyvy počasí, střídání vysokých teplot s větrem a suchem se studenými až mrazivými obdobími, nejsou pro výskyt a růst hub zrovna to pravé ořechové.
Není tedy divu, že se v přírodě aktuálně (cz?) míchají klasické jarní houby s těmi už letními. Nalezeny byly první hřibovité, kozáci, kováři, dubáci i klouzci. Já si jarní klasiku ovšem jednoznačně spojuji právě s Čirůvkou májovkou. Pro ty co zrovna ty chladiče, radiátory a žbrlení pod kloboukem nemusejí, to nemusí být moc atraktivní houba a její chválu mohou přejít i úsměškem. Ono ovšem dělení na rourkovité a lupenaté je poněkud zavádějící...
Čirůvka májovka je jarní poklad. Roste v období, kdy výběr konzumních hub zas tak bohatý není a proto má jisté výsadní postavení. Někdo by se mohl obávat, že se otráví Závojenkou olovovou. Dlužno podotknout, že ta teď neroste a také skutečnost, že konzumace hub je s riziky spojena vždy. Je jen na nás, abychom je zkušeností a znalostmi minimalizovali.
Čirůvka májovka je výrazná houba, bílý až žlutavý klobouk dosahuje velikosti přes deset centimetrů. Najdeme ji na okrajích lesů, travnatých plochách, ale i v sadech či křovinách. Má bílé husté lupeny bělavé barvy. Významným identifikačním znakem je intenzivní moučná vůně. Takový košík májovek v kuchyni, to je voňavý zážitek...
Májovka, věrna svému názvu, se nejvice vyskytuje právě v květnu. Pravidelně a mnoho let se objevuje na stejných místech, takže je chodím od konce dubna fotit a sklízet na tradiční místa. Mnohdy výtváří pověstné "čarodějné" kruhy s desítkami plodnic.Je zvyklá na velké výkyvy a rozmary jara (viz "sněhový" obrázek).
Byť je májovka v kuchyni univerzální a vždy skvělá, já si jídlo z ní dobrovolně redukuji na báječnou bílou smetanovou omáčku, kterou moje choť umí (jako ostatně všechny houbové pokrmy) dokonale. Je to excelentní způsob, jak májovku využít.
Tak to ještě zkuste, někde májovky rostou dříve, jinde později. A v případě nálezu a sběru ( bývají hodně červivé...) přeji i dobrou chuť k libovolnému jídlu z nich...(Ale ta omáčka je stejně nejlepší...).
Způsob tohoto jara se mi jeví poněkud nešťastným. Jak bývá v posledních letech obvyklé, je všechno jinak a to se houbám sakra nelíbí. Extrémní výkyvy počasí, střídání vysokých teplot s větrem a suchem se studenými až mrazivými obdobími, nejsou pro výskyt a růst hub zrovna to pravé ořechové.
Není tedy divu, že se v přírodě aktuálně (cz?) míchají klasické jarní houby s těmi už letními. Nalezeny byly první hřibovité, kozáci, kováři, dubáci i klouzci. Já si jarní klasiku ovšem jednoznačně spojuji právě s Čirůvkou májovkou. Pro ty co zrovna ty chladiče, radiátory a žbrlení pod kloboukem nemusejí, to nemusí být moc atraktivní houba a její chválu mohou přejít i úsměškem. Ono ovšem dělení na rourkovité a lupenaté je poněkud zavádějící...
Čirůvka májovka je jarní poklad. Roste v období, kdy výběr konzumních hub zas tak bohatý není a proto má jisté výsadní postavení. Někdo by se mohl obávat, že se otráví Závojenkou olovovou. Dlužno podotknout, že ta teď neroste a také skutečnost, že konzumace hub je s riziky spojena vždy. Je jen na nás, abychom je zkušeností a znalostmi minimalizovali.
Čirůvka májovka je výrazná houba, bílý až žlutavý klobouk dosahuje velikosti přes deset centimetrů. Najdeme ji na okrajích lesů, travnatých plochách, ale i v sadech či křovinách. Má bílé husté lupeny bělavé barvy. Významným identifikačním znakem je intenzivní moučná vůně. Takový košík májovek v kuchyni, to je voňavý zážitek...
Májovka, věrna svému názvu, se nejvice vyskytuje právě v květnu. Pravidelně a mnoho let se objevuje na stejných místech, takže je chodím od konce dubna fotit a sklízet na tradiční místa. Mnohdy výtváří pověstné "čarodějné" kruhy s desítkami plodnic.Je zvyklá na velké výkyvy a rozmary jara (viz "sněhový" obrázek).
Byť je májovka v kuchyni univerzální a vždy skvělá, já si jídlo z ní dobrovolně redukuji na báječnou bílou smetanovou omáčku, kterou moje choť umí (jako ostatně všechny houbové pokrmy) dokonale. Je to excelentní způsob, jak májovku využít.
Tak to ještě zkuste, někde májovky rostou dříve, jinde později. A v případě nálezu a sběru ( bývají hodně červivé...) přeji i dobrou chuť k libovolnému jídlu z nich...(Ale ta omáčka je stejně nejlepší...).