...aneb úlety Matky Přírody...

Nedávné mrazy a sníh mi nápadně připomněly stejný ráz počasí, který panoval přesně před šesti lety, v polovině října 2009.

Je to jistá modelová situace, protože jsem často tázán, zda po takovýchhle kalamitách a excesech počasí ještě houby porostou nebo zda už je definitivní konec. Z dlouholeté zkušenosti mohu konstatovat, že konkrétní odpověď je věru ošidná a možné scénáře vývoje velmi variabilní. Tenkrát napadl sníh, který přikryl krajinu bílou peřinou vysokou několik desítek centimetrů. Tím paradoxně ochránil povrch země před mrazy, které následovaly.

A tak měl vývoj tenkrát docela happy end. Po krátké nucené přestávce totiž houby začaly zase růst a nosili jsme úlovky až do prosince. Důkazem budiž snímek hřibu smrkového z 28.listopadu 2009. Ne vždy tomu je ovšem takto. Letos teprve uvidíme...

Mrazy před pár dny byly ostré, země vesměs holá a nechráněná, to nevěstí nic dobrého vně lesů. Uvnitř souvislých porostů je situace optimističtější, jehličí i vrstva listí prochládá pomaleji a země je ještě teplá...

Ještě si dovolím připomenout, že s přemrzlými houbami je třeba nakládat obezřetně, pozorně každou plodnici prohlédnout a nebrat jakkoli nepřirozeně zabarvené a nestandardní. Čím starší houba, tím vyšší riziko...To ovšem neznamená, že se nedá najít košík několika druhů z čerstvě vyrostlých a zdravých. Po současných vydatných deštích je les takový klidný, vyrovnaný a vlhký. Dost dobrá kombinace na rozjímání a pohodovou procházku...

V galerii se podívejte, jak to tehdá v Liberci vypadalo. V lese polomy, suchohřiby a václavky v bílém, barevné listí se sněhem bylo velmi fotogenické, dále zelánky, třepenitky svazčité a půvabná lakovka statná. Ulámané špičky smrků smutně nabízely šišky dříve než plánovaly...A na optimistický závěr výše vzpomínaný kapitální smrkový hřib, coby poslední mohykán...

Třeba se ještě letos poštěstí i vám...