...aneb léto už opravdu není...

Mám podzimní les rád. Ten klid, vlhko, jakési smiřování se přírody s koncem roku, příprava na zimu...Mám takové tři parametry stavu počasí: vítr, slunce, voda. Permutačně lze vytvořit x možností, z nichž beru nejraději bezvětří, zataženo a vlhko, případně i s mrholením. Na opačném pólu pak je kombinace vítr, sucho a ostré slunce. A právě podzim odevzdaně vyrovnaný a čekající mám za ideál možností.

Jak jsem tady před nedávnem správně předpokládal, houby se vrátily, leckde i v množství nikoliv malém. Pozorní a vytrvalí houbaři přinášejí hlavně hřibovité druhy, smrkové hřiby, křemenáče, kozáky, suchohřiby, ale hlavně klouzky. Leckde jich je jako naseto a mech je kouzelně označkován oranžovými a žlutými knoflíky klouzků modřínových. Houby jsou ovšem většinou drobné, takže na počet je to dobré, na váhu už méně...Padesát krásných klouzků se tak zpravidla krčí na dně košíku...Navíc, konec sezóny větří i slimáci a tak často najdete houby ve stylu známé hororové básně: hlavička bez tělíčka a tělíčko bez hlavy...

Běžte se podívat do mlhavého tichého lesa, teď více než jindy je psychoterapeutický a relaxační vliv přírody důležitý a účinný. Klíšťata už mají vyděláno, tlupy houbařů nepotkáte a něco do kuchyně jistě přinesete taky...

V galerii dnes dávám odshora aktuální úlovek zahrádkových sousedů, podzimního smrkového hřiba, dvakrát pohled na klouzky modřínové alias sličné. A pak už moje přírodní fantazie - kapky, mlhavé vidiny nejdříve i s košíkem, pak bez něho. Závěrem vzpomínka na zajímavý čas z roku 2009 v tuhle dobu. Pamatujete?