...aneb poprvé do školy...

Ten dnešní den má jisté charisma, tradiční pozici v běhu i chodu roku, jsou jistě tací, kteří se nemohou dočkat, ale i ti, co ho považují za prokleté datum. Užívavší si prázdnin a letních radostí by ho raději alespoň výrazně oddálili, ne-li přímo zrušili. Je vzýván generacemi, od prvňáčků ( na které myslím především...), postupně napříč léty základky, přes školy střední až po ty vysoké. Tam se školnímu roku říká akademický.

Zvláštní pocit mám každoročně coby účastník v mnoha kategoriích, i v důchodu soucítím a vzpomínám. Jen málokoho se tahle událost netýká.

Možná ale někdo neví, že předchozí školní rok končí až koncem srpna ukončením hlavních dvouměsíčních prázdnin. Rozdáváním vysvědčení v červnu končí "jen" období školního vyučování plynule přecházející do těch toužebně očekávaných prázdnin. Ale i ty patří ještě roku "starému"...

Do nového roku nastupujeme jak stanovuje každoroční vyhláška MŠMT. Potěšit nás může, že pravidelné vyučování je na programu "až" v den následující...Co mne docela překvapilo, že i akademický rok má své hlavní prázdniny...

Dovolím si s nadhledem vysloužilého školáka i kantora vyslovit přání, ať je dnešek událostí radostnou pro všechny zúčastněné a zainteresované, vlastně jsme všichni tak nějak školou povinní, že...Ať školní rok rychle utíká, je přerušovaný a protkaný častými svátky, ředitelskými volny a prázdninami všeho druhu. Uhelné prázdniny ovšem velmi pravděpodobně už nezažijeme. Když si vzpomenu, jak tuhle sakra dobrou zprávu tenkrát hlásili, ještě teď mám tehdejší radost...

Sám jsem si prožil těchto neopakovatelně opakovaných dnů bohatě, devět na základce, tři na střední v dnešní cizině, pak 42 na opačné straně barikády. K tomu něco roků akademických, mnohdy kombinovaných s těmi školními. Jeden čas jsem měl stejnou alma mater (a tím také rok akademický...) i s Janem Palachem. Když si táta doplňoval kvalifikaci, měli jsme společný ten školní, při studiích dětí a vnoučat se spektrum kombinací rozšiřovalo až do dneška...Shrnuto, podtrženo, fenomén prvního dne ctím a prožívám s těmi, kteří to mají naživo...

Závěrem nemohu nepřipomenout kouzelný a moudrý pohled Mistra Jiřího Suchého na školní docházku: dítě školou povinné, dovede to, co my ne...

Na první symbolickou cestu posílám pár obrázků, které snad naplní další verš zmiňovaného Mistra Suchého - trocha poezie nikoho nezabije. A může způsobit i radost...Přeji hezký den...