...aneb sucho, kam dohlédneš...

Když jsem v květnu i červnu odhadoval, jaké vyhlídky mají houby a tím i houbaři o prázdninách, nemohl jsem tušit, kam se příroda nešťastně a fatálně nasměruje. Původní šance se jevily docela kladně, ale způsob tohoto léta všechny pozitivní prognózy spolehlivě rozmetal...

Hned zkraje ovšem konstatuji, že není pravda, že houby v ČR vůbec nerostou. Existují ale protekční enklávy a koridory, ve kterých lze nasbírat nebo jen vidět standardní sortiment druhů i výrazně vylepšit letní jídelníček. Srážky jsou sice stále silně podprůměrné, ale každá kapka se počítá a mocná čarodějka se mnohde dokáže neuvěřitelně pochlapit.

Žel, Liberecko do výčtu prominentních lokalit nějak letos zrovna nepatří a tak mohu jen trochu závistivě sledovat obdivuhodné nálezy z Beskyd, Jeseníků, Šumavy a dalších zpravidla úzce vymezených míst, kde rostou...Na ohoubách.cz si můžete ověřit...

Sucho, dnes už srovnávané s tragickým rokem 1947, každým dnem ubírá kyslík (někdy vskutku doslova...) vegetaci, živočišstvu i lidem. Být rybářem a vidět Nesyt, jdu omdlít. Život a příroda jdou ovšem dál a my musíme doufat, že se běh ročních dob vrátí do obvyklých kolejí...

Liberec, dlouho se honosící příměrem k nočníku Evropy, ztratil postupně srážkově glanc, ale jak známo, vždy může být ještě hůře a chechtající se Murphy vedle mne jen souhlasně kývá. Drobná naděje roste s nadmořskou výškou, v horách zatím vždy prší více a denní teploty jsou nižší...

Ale abych nebyl příliš pesimistický, předvedu, co se objevilo na naší společné lokalitě, nedaleko libereckého komplexu řetězců. Hlava mi to sotva bere...

V životě jsem už viděl za těch cca 67 let, co se pro mne stala návštěva lesa každodenní radostí, leccos. Ale 23 krásných korálovců bukových na jednom padlém kmeni javoru teda zatím ne.Tahle nádherná houba roste vzácně na listnatých stromech a připomíná krápníkový objekt nebo skvostný vodopád. Tu krásu jsem si samozřejmě nemohl nechat jen pro sebe, média ochotně zprostředkovala sdílení unikátního nálezu všem citlivě vnímajícím, pro které je životní prostředí důležitou hodnotou a výtvory Matky Přírody je radostně oslovují. No a je to k jídlu? Lidé jsou zvídaví...Je, ale copak bych tu kouzelnou hříčku mohl jen tak sníst?

Druhou zajímavost, se kterou se rád podělím, je vějířovec obrovský, který rostl poblíž tramvajové zastávky v centru Liberce na suchém pařezu. Odkud vzal vláhu ví jen Bůh a Matka Příroda. Kouzelná konfigurace pochopitelně nemohla objektivům mých foťáků uniknout.

Potoky v blízkém okolí jsou vyschlé, v výjimkou Ostašovského, zásobovaného přímo Ještědem. Nesmělé potůčky a čůrky vody se ale drží sakra při zdi ( = sotva nad kameny...).

Tož si držme palce, ať tohle rozmarné léto už konečně "doletní"a my budeme moci v závějích letošního listí sem tam něco najít. Ještě není vše ztraceno a kdo nevydrží čekat, musí za houbami do těch zmíněných oblastí, kde přece jen rostou i teď...

V galerii se podívejte na prvních třech fotkách na korálovce bukové, na dalších dvou je vějířovec obrovský a poslední tři obrázky naplňují motto z titulku...