...aneb příroda v zimě...

Jsa aktuálně (cz...) lehce pohybově omezen, byť mám čtyři nohy, musím brát zavděk vším co je v dosahu stovek metrů. Minimální akční rádius mi ale paradoxně dává maximální prostor pro vyhledávání a zkoumání zajímavostí, které Matka Příroda servíruje jejím vnímavým obdivovatelům, mezi které se radostně počítám. Nabídka je předurčena k vyhledání, zaznamenání, ale hlavně ku sdílení a radosti. A toho se já, seč mohu, důsledně držím.

Třeba takové typické mrazivé ráno přináší na promítacích plochách skel a povrchů aut spoustu někdy až bizarních tvarů, konfigurací a barevných kombinací. Originální projekce různých forem sněhových vloček, jinovatky, námrazy i tající plochy přinášejí jedinečnou příležitost k zachycení a uchování nabízených motivů.

Pohybuji se maximálně opatrně (jinak ani nemohu...), pozoruji slunce, zrcadla konvexních i konkávních autoskel snaživě zobrazují fyzikální a optické procesy v souvislosti se zahříváním vnitřku aut. Vše má jepičí život a mnohdy pouhé minuty rozhoduji o úspěšnosti záměru a vizi autora. Kaledoiskopy barev, světlo a stín - to jsou mantinely, ve kterých se láme chleba. Ten optimální "timing " je sám o sobě dobrodružstvím...

A tak zapichuji francouzské hole do hromady nahrnutého sněhu, pozorně exponuji a měním úhel záběru. K tomu dva postřehy. Soudím, že "nejpadavější" artefakt je určitě francouzská hůl. Ať ji postavíte, opřete a zafixujete jakkoli, spolehlivě a velmi rychle se poroučí k zemi. Jakýsi cínový vojáček naruby. Ta druhá myšlenka souvisí s blízkostí pobytu a pohybu u aut při focení detailů. Čekám, kdy na mne někdo vybafne, proč fotím ausgerechnet jeho auto, potažmo zamrzlé a týden nejeté...

Poezie malých věcí ovšem vynikne i při focení z druhé strany barikády, tedy z bytu. Zimní čas se nám chvályhodně zkracuje, po Hromnicích už máme den delší téměř o dvě hodiny a každý následující den je nejméně o tři minuty delší předchozího. A tak to bude až do letního slunovratu, jupííííí. I k pomyslnému mezičasu březnové rovnodennosti už taky není daleko. No a s houbami to časem bude určitě také lepší...

V galerii se postupně podívejte na dvě dvojice fotek jak padají mrazem paneláky, jaké obrázky vytváří příroda na sklech, pak následuje dekorace na kapotě, další okno auta, pohled na agresivního žraloka, zátiší se sněhem a nakonec pohled z tepla domova do zimního Liberce.

Tak zase někdy...