...aneb výhled způsobů ročních období...

Zima jaksi pozvolna a nenápadně končí, období mezi koncem té meteorologické do začátku jara astronomického je nejen letos jakási šedá zóna. Můžeme si jen tipnout zda jaro bude či ne. Pokud ano, je to v pořádku, pokud ne, třeba to bude hned "předlétí" či "předpodzim". A to se neví, zda ta regulerní období roku vůbec plánují nastoupit do služby dle rozpisu. Genderoví specialisté by jistě našli spoustu korektních označení a názvů příslušných období, ale jaro a léto se případným problémům vyhnuly rodem středním, tedy vcelku univerzální kategorii, do které by se vešly i ty "trans" výstřelky. Ona rodová příslušnost podzimu a zimy se ovšem musí líbit skrzevá té rovnováhy. Zajímavé je, že označení paní Zima se běžně užívá, výraz pan Podzim jsem zatím nečetl.

Natěšení milovníci přírody, hub zvláště, ovšem více řeší nástup růstu jarních druhů a vytváření hypotéz a teorií, jaká že ta letošní sezóna bude. Zatím lze radostně konstatovat, že přece jen je teď vláhy více než loni na podzim, takže stav podzemních vod se z označení velmi tragický posune do kategorie tragický. Vodní nádrže se viditelně plní, tání je ukázněné, většina vody zůstane v krajině a vodních tocích. Hrozba sucha ale zdaleka není zažehnána, proto lze jen doufat, že kapek nebude ubývat. Já to mám trochu snazší, loni Liberecko bylo jednou z oblastí, kde houby prakticky vůbec nerostly, já sám většinou chromý, takže moje křišťálová koule hlásí: bude líp...

Průběžně agituji a lobbuji za pravidelné návštěvy lesů, vod a strání, příroda je nevyzpytatelná, neopakovatelná, originální, žádné překvapení není apriori vyloučeno. K tradičním nebezpečím při pobytu venku letos výrazně přibyl silný a častý vítr, klíšťata a jedovaté houby jsou konstantní.

A co lze teď aktuálně (cz...) vidět? Poslední sametonožky opustily své pařezy a kmeny, sem tam ještě zmatená hlíva ústřičná vyprodukuje pár trsíků, štěpkové hromady okupují drobné hnědé houbičky kržatky zimní a mnohdy jich jsou na jednom místě stovky. Objevily se tradiční ohnivce, kouzelné to červené mističky, na které můžete narazit kouzlem nechtěného a sedlákových brambor. Ohnivec rakouský je větší a častější, zimní, připomínající karafiátek, vzácný jako kilová brambora. Letos si pospíšily i kačenky české, únorové nálezy jsou vskutku unikátní. Legendární Maruška by je letos mohla ze zimní expedice za jahodami přinést jako bonus. Čekáme také na první smrže, bizarní to houby, jejichž tržní hodnota může mít tři nuly. No a ta "drobotina" zvíci špendlíkových hlaviček na větvičkách bude nadále vyhrazena jen těm z nás s ostřížím zrakem a makroobjektivy.

A jak se připravit na případný signál rostou!? Začněte studiem atlasů, webových stránek s houbařskou tématikou, ptejte se zkušenějších. A hlavně si vše ověřujte u dalších zdrojů. Během zimy jsem několikrát upozorňoval na omyly v příspěvcích o houbách, kde třeba fotografie opeňky měnlivé byla vydávána za penízovku sametonohou. Jako by nestačilo, že často slýchám v rádiu kouzelné spojení "díky snížené imunitě"...

Nezapomínejte, že příroda má obrovský pozitivní potenciál, který můžete ku svému prospěchu a psychickému zdraví využít skoro zadarmo...

Galerii začínám ohnivcem rakouským, zmiňované kačenky české se mohou rozjet už do měsíce a pak jich třeba najdete plný koš, jako já. Ucháč obrovský má masivní mozkovnu, navíc je chutný. Jednou z hub, která dokáže vydržet na stanovišti do příštího roku, je holubinka černající (nomen omen...), zde coby mumie. Květenu dnes reprezentuje talovín zimní, ta trojice je zřejmě v jakémsi sporu. Kdyby na Vás mělo pršet, preventivně posílám slušivé paraplíčko. No a jak já vidím výhled letošní houbařské sezóny, máte na posledním snímku. Tak zase někdy...