...aneb houbařské naděje umírají poslední...

Vyhlídky na dobré houbařské prázdniny postupně berou zasvé. Ne, že by nebyla místa, kde je hub jako po dešti, ale předpokládá se onen déšť a ten jaksi na většině území naší krásné země zatraceně schází. Pokud už lokální srážky přicházejí, bývají často dramatické a mnohdy více uškodí než pomohou.

Na konci letošního slibného jara po studeném a deštivém květnu, jsem radostně snížil rating deficitu vody z kategorie tragické sucho na sucho velké, ale jak tak sleduji, brzy budeme zase na dně ne-li ještě níže...

Mimochodem, velmi děsivě na mne zapůsobila zpráva z médií, že v Polabí zahynulo na sto tisíc borovic kvůli poklesu hladiny podzemní vody. Borovice totiž, jak známo, mají dlouhé vertikální kořeny a čerpají vláhu hluboko pod povrchem. Bohužel, ani tak na ni leckde nedosáhly a výsledek je fatální. Miluji vůni borovic, tohle neměla Matka Příroda připustit...Podobně dopadnou prý i lípy s podobným způsobem získávání vody.

Co se hub týká, zprávy z jednotlivých krajů se se diametrálně liší. Jsou oblasti, kde je všechno (a hodně...) a jiné (častěji...), kde neroste lautr nic. Že pobývám ausgerechnet v té druhé zóně, ví nejlépe můj úhlavní přítel Murphy.

Absence dešťů se ničivě a likvidačně projevuje zasycháním podhoubí, nevytvářením nového a usycháním plodnic, takže je často vídám předsušené až mumifikované. Je to krutá relita současnosti. Své polínko do suchých dob si také snaživě přikládá i stálý vítr, snižující vlhkost a kradoucí skrovné zásoby vody. Kdyby se alespoň blýskalo na déšť, když už ne na lepší časy...

O větru vím své, při focení makro objektů je dobré bezvětří, ale to jsem snad ještě letos v létě nezaregistroval. Vnímám pohyb třeba lístků, květů, miniaturních kapek rosy. To vše je sakra háklivé na klid a sebemenší závan větříčku spolehlivě znehodnotí snahu o pěknou fotku. Proto velmi často otráveně odkládám fotonádobíčko doufaje, že zítra už určitě vítr nebude...

Moje houbové nálezy z Liberce a blízkého okolí jsou skromné, druhově je les chudý, smutný, jehličí i listí přesušené a sterilní. Pařezy, obvykle v tuhle dobu obsypané nejrůznějšími "prašivkami", jsou holé a pusté. Od posledního deště a nadějného přídělu desítek litrů na čtvereční metr ovšem uběhly tři týdny a růst hub se postupně přiblížil limitně k nule. Zkraje jsem přece jenom nosil skvělé a chutné růžovky, kozáky, klouzky, kováře, ale časem už vůbec nic...Čekání na déšť je jak čekání na Godota, tolikrát to už vypadalo tutově, černé mraky nad Ještědem nás ujistily, že za chvíli to začne, ve finale nespadlo nic...

Tož musíme věřit, že se už konečně Matce podaří na převodovce počasí zařadi ten žádoucí režim voda a situace se vylepší. Pořád jí radím, aby pořádně zmáčkla spojku, leč ona nedbá a stále šlape na plyn sucha a větru.. Už tak je zřejmé, že interval mezi srážkami a růstem hub nebude pár dní...

A malý, radostný dovětek. Jen jsem dopsal neveselé rozjímání o suchu, zřejmě se mi už příroda telepaticky dostala do počítače nebo se snad rychle naučila řadit? Začalo pršet, zatím jsme lehce pod dvaceti litry, ale zřejmě ještě přidáme...Jupííííí.

Galerii začínám zajímavoua fotogenickou houbou, hnědákem Schweinitzovým. Pan Schweinitz (1780 - 1834) byl mykolog a botanik, po němž se tahle bizarní (a nejedlá) houba zove. Napsat správně název téhle pozoruhodnosti dá mnohým zabrat...Zmiňované růžovky, které jsou neskutečně chutné, vlivem suchého počasí dostávaly zajímavé podoby. Při kuchyňských úpravách to však nehraje roli a následující tři jídla to potvrzují.. Kuřecí maso v kombinaci s růžovkami je zrovna tak skvělé jako zapečené brambory. Že není pekáček plný? Nó, autor fotografie neodolal a ještě před expozicí ochutnal...

Třetí klasické jídlo zasluhuje podrobnější komentář. Rodinný rituál oslavy konce školního roku, pochval za vysvědčení, vítání prázdnin docela koresponduje s kantorskou rodinou...Brambory ještě před hodinou byly v řádku, rajčata ve skleníku, růžovky jsou čerstvé, právě jako česnek a vlastní bylinky. Boží mana a lahůdka....

Vláhy je málo, tak jsem si dovolil ji trochu přičarovat, poslední tři obrázky ji protekčně mají. Mějte hezké prázdniny a dovolené a zase někdy.